Hádanka, po jejímž rozluštění vám (možná) spadne brada

…..došlo mejlíkem a pokuste se myšlenou osobu v článku odhalit v diskuzi….

12:54

Článek od: Jiří Baťa

Při bezděčném brouzdání po internetu, tedy především pro mne zajímavých portálech, jsem mj. „narazil“ na jeden článek, který mě zaujal. Po přečtení jsem zareagoval na odkaz a otevřel jistý portál, v němž jsem nalezl tato níže uvedená vyjádření člověka, pronesená v rámci jeho rozhovoru s nejmenovaným mediem. Obsah tohoto (necelého) rozhovoru mě zaujal natolik, že jsem se rozhodl předložit jej vám čtenářům, jako „hádanku“ a sice v tom smyslu, abyste popřemýšleli, kdo je jeho autorem. Jestli jsem v titulku napsal, že po rozluštění, resp. po zjištění jména autora vám „spadne brada“, tak jsem možná trochu přehnal, což ale nemění nic na věci, že budete, když nic jiného, tak  alespoň velmi překvapeni. Zde je ona „hádanka“

– Připomněli jsme si 100. výročí vzniku Československa jako zavazující dědictví. Děkuji Lidovým novinám za portréty velkých osobností dějin naší demokracie. Snad jsme si uvědomili, že hlavní zárukou nesamozřejmostí, z nichž se dosud můžeme těšit, jako je bezpečnost, prosperita, demokracie a právní řád, je dnes zakotvení naší země v Evropské unii a NATO, ale zároveň i to, že nesmíme spoléhat jen na to, že nás tyto struktury ochrání před nebezpečím z vlastních řad, před těmi, kdo chtějí obrátit kormidlo směrem k divokému Východu a diskreditovat naši věrohodnost u spojenců.

– Podobně jako v době nástupu nacismu, tak dnes, v době celosvětového nástupu populismu – také v Maďarsku a Polsku – stále ještě demagogové zprava i zleva nedokázali u nás úplně zničit demokratický systém, svobodu slova a právní stát, i když se o to snaží. Je znepokojující, že ti, kdo představují nejnebezpečnější hrozbu pro náš stát, sedí na samém jeho vrcholku a dostali se tam cestou demokratických voleb – jako kdysi nacisté v Německu, fašisté v Itálii a komunisté u nás.

– Rok 2018 ukázal chování dvou nejvyšších ústavních činitelů tak jasně, že ti, kdo je budou i nadále podporovat, nemají výmluvu, stejně jako neměli výmluvu komunisté po roce 1968. Rostoucí vůle nemalé části občanské společnosti smýt hanbu, kterou ti dva a jejich okolí naší zemi dělají, naznačuje, že ti, kdo spoléhají na občanskou lhostejnost, se nakonec přepočítají. Možná, že už v příštím roce může porážka populistů ve středovýchodní Evropě, k níž musí jednou dojít, začít, a to – podobně jako kdysi porážka komunismu – od Polska.

Jen tolik vám mohu předložit k posouzení a k tomu, abyste uhádli, či jsou to slova, názory, vyjádření, resp. kdo je autorem. Jako nepatrnou pomůcku mohu nabídnout informaci, že jde o osobu nejen všeobecně známou, ale také  značné kontroverzní, provokativní a na výsost pokryteckou a nečestnou. To je tak si všechno, co mohu k charakteristice autora sdělit.

Protože by to asi bylo méně zajímavé, kdybych už na konci tohoto pojednání sdělil jméno autora, dovoluji si vás,  vážení čtenáři požádat, abyste omluvili mé utajování s tím, že vám ve svém dalším článku „Dojnou krávu přece nenecháme euroskeptiky porazit!“ na tomto  portále „Rukojmí“ prozradím jméno autora. A samozřejmě uvedu i odkaz na zdroj nebo článek, kde je o autorovi více. Děkuji za pochopení.