Jak jsem se přestala honit za štěstím a začala si užívat svůj (ne)dokonalý život

“Chci svůj život žít bez stresu a starostí. Nepotřebuji být bohatá ani slavná. Chci být jen šťastná.” ~ Autor neznámý

Stanovili jste si někdy nějaký cíl a pak jste jím byli tak posedlí, že jste z něj udělali středobod svého života a všechno ostatní uspořádali kolem něj? Mysleli jste si, že teprve až dosáhnete svého cíle, budete moct být konečně šťastní?

Tohle znám až příliš dobře, mnohokrát jsem se o to pokoušela.
Celý můj život jsem své štěstí měřila dle dosažených úspěchů. Na základní škole jsem se snažila, abych měla dobré známky. Později jsem se snažila dostat na dobrou vejšku, abych následně získala dobře placenou práci.

Avšak ani po získání všech těchto věcí jsem se necítila šťastná. Po jejich dosažení mi připadaly obyčejné, ne tak výjimečné, jak jsem si na začátku představovala.
Pocit úspěchu nakonec nebyl tak úžasný.

[wp_ad_camp_2]

Ze své nespokojenosti jsem obviňovala své úspěchy. Myslela jsem si, že asi nejsou dostatečně ohromující, když se nedostavil pocit štěstí. Proto jsem došla k závěru, že pro to musím udělat víc. Našla jsem si nový cíl a znovu jsem se chytila do pasti.

Pořád jsem se měla za čím honit a nabyla jsem dojmu, že se nikdy nemohu cítit šťastně, dokud nedosáhnu toho, o co se zrovna snažím.

Abych se mohla neustále honit za svými vysněnými úspěchy, opomíjela jsem v životě spoustu jiných věcí. Moje výmluvy vždycky zněly: “Teď si nemůžu odpočinout, jsem příliš zaneprázdněna prací na […].

o udělám, až dosáhnu […]. Teprve až dosáhnu […], budu moct konečně odpočívat a budu si užívat života.” A tak jsem se rozhodla.

Moje “důvody” se neustále přelévaly z jedné neodkladné záležitosti na druhou. A nikdy jsem si nedovolila odpočívat. Svůj život jsem odkládala do budoucnosti. TEĎ nebyla nikdy vhodná doba na to, abych si užívala života.

I když jsem si s manželem vyrazila na rande, nikdy jsem si to nedokázala pořádně užít.

Vždy mě pronásledoval pocit viny, který mi vyčítal, že jsem se vykašlala na svoje povinnosti, že jsem líná. Teprve když jsem se cítila mizerně a vyčerpaně, pocit viny zmizel.

Tehdy jsem si uvědomila, že něco není v pořádku.

Dovolit, aby pocit štěstí závisel na počtu dosažených úspěchů je problém.

Následující dny po tomto uvědomění jsem se pokusila přestat myslet na to, jak dosáhnout svých cílů, a místo toho jsem věnovala pozornost tomu, jak se cítím. Udělala jsem si čas jen pro sebe, abych přemýšlela o svém životě.

Čekalo mě bolestné zjištění. Nejenže mě můj život netěší, ale navíc mi přitom spousta věcí uniká.
Zapomněla jsem na hlavní cíl svého života.

Pokračování článku: Jak jsem se přestala honit za štěstím a začala si užívat svůj (ne)dokonalý život