Prezident Václav Havel je pro Česko i dnes ikonou. „Černým puntíkem“ v jeho pověsti ale stále zůstává lednová amnestie v roce 1990. Z 31 000 tehdejších věznů jich bylo propuštěno 23 000. Amnestie se vztahovala pouze na lidi odsouzené na méně než tři roky, pachatelům násilných trestných činů byl však z trestu odpuštěn rok, čímž došlo i na propuštění násilníků a vrahů. Havel k amnestii přistoupil, protože normalizační odsouzení, které „zabásnutí“ za odpor režimu byli kriminalizováni za běžné zločiny – těžko se pak dalo odlišovat skutečné lumpy od těch, které se jen znelíbili vedení státu. Na svobodu se nakonec dostalo několik zločinců, kteří spáchali ty nejhorší zločiny. „Znalci říkají, že ta amnestie byla smysluplná. Samozřejmě, že v té pohnuté době vznikl bezpočet rozmanitých bludů – například, že kriminalita vinou této amnestie rapidně stoupla,“ prohlásil tehdy sám Havel.

 

 

1. Jaroslav Oplíštil

Asi nejznámějším případem, když amenstovaný násilník znovu útočil, je kauza Jaroslava Oplíštila. Šlo o trestaného pedofila, který opustil 1. ledna 1990 brány věznice právě díky Havlově amnestii. Protože se noví zaměstnavatelé neměli právo ptát po trestní minulosti zájemců, získal Oplíštil místo sanitáře na Bulovce. Navíc na dětské interně…

30. dubna si z oddělení odnesl teprve sedmiměsíční Barborku. Odnesl si ji na ubytovnu, kde ji znásilnil. Kvůli těžkým poraněním začalo děvčátko plakat, tak ji Oplíštil rukou zakryl ústa. Miminko udusil. Policisté Oplíštila navštívili hned ráno. Zapíral jen chvíli.

Rodiče mrtvého děvčátka tehdy přijal i prezident Havel. Prý plakal, když mu vyčítali, že nebýt jeho amnestie, seděl by ten grázl ještě čtyři roky v kriminálu a jejich dceruška mohla žít.“

Od soudu dostal Oplíštil 25 let, loni vězení opustil a skončil v Psychiatrické léčebně v Kosmonosech.

 

2. Jaroslav Gančarčík
Díky amnestii se v lednu 1990 dostal z vězení i Jaroslav Gančarčík. Desekrát trestaný zločinec hned na konci dubna plánoval další zločin. Chtěl vykrást rodinný dům v Klučově. Jenže ho vyrušily jeho obyvatelky – Ivanka Kudláčková a její dvě dcery, dvaadvacetiletá Ivana a osmnáctiletá Miroslava. Gančarčík všechny tři zabil a nejmladší ženu navíc znásilnil.

Jenže spravedlnosti unikal 14 let. Policie sice měla vzorky spermatu, a tedy i DNA profil pachatele, neměli je ale s čím porovnat. Až v roce 2005, kdy byl Gančarčík vyšetřován kvůli podezření ze znásilnění několika žen v Brně, byly vzorky porovnány a světe div se! Shodovaly se.

Gančarčík dostal za tři vraždy směšných 16 let. Byl totiž už odsouzen za 4 znásilnění a souhrnný trest podle zákona nemohl překračovat 25 let, které nakonec stráví ve vězení.

Jaroslav Gančarčík

 

3. Jozef Slovák
Jozef Slovák zabil mladou Jugoslávku v roce 1978, kterou vylákal z vlaku do lesa, kde se ji pokusil znásilnit. V roce 1982 byl odsouzen na 15 let do vězení. Havlova amnestie ho ale vypustila na svobodu už v roce 1990. Jeho vražedné choutky na sebe nenechaly dlouho čekat.

Teprve 16letou Moniku zabil už začátkem července na Konopišti. Omámil jí plynovou pistolí s neuroparalytickým střelivem a ubil ji holí. O 17 dní později zabil ránou loktem do krku další dívku v Bratislavě.

V říjnu byl zatčen za nedovolené ozbrojování. Z vězení ho propustili v červnu 1991, po 12 dnech opět vraždil. Dívku z Bratislavy pod záminkou odvezl do lesa, kde ji zabil několika údery do krku. Čtvrtou obeť zabil též v Bratislavě. Sotva plnoletou dívku napadl klackem a uškrtil ji páskem.

Těla všech obětí ukrýval pod větvemi či je částečně zahrabával. Policie ho dopadla dva dny po poslední vraždě. Slovák se doznal a od soudu vyfasoval doživotí.

Jozef Slovák

 

 

 

 

4. Antonín Marčík
Za násilné trestné delikty byl před revolucí odsouzen i Antonín Marčík. Díky Havlově amnestii se dostal z vězení po 4 z 5 let, na které byl odsouzen. 31. prosince 1990 si na oslavách v kulturním domě ve Frýdku-Místku vyhlédl mladou Blanku. Tu policie druhého dne našla zohavenou a polonahou v místní škole.

Byla brutálně zbitá, vrah ji i kopal. Zemřela na udušení po vdechnutí krve. Patolog jí našel ve značně zdevastované pochvě čepičku od ohořelé petardy. Díky tomu byli policisté schopni vystopovat vraha. Svědci z oslav Nového roku si totiž vzpomněli, že podobné petardy tam odpaloval právě Marčík, který se před půlnocí se zavražděnou i bavil.

K činu se doznal, s Blankou se prý pohádal a napadl ji. Petardu jí zasunul do pochvy a odpálil jen pár minut po půlnoci. Soud ho poslal do vězení na 15 let.

Zohavené tělo oběti Antonína Marčíka

 

 

 

 

5. Roman Kučerovský

Na svobodu se díky amnestii dostal i Roman Kučerovský. Ten v dubnu 1984 zavraždil v bytě svou přítelkyni. Tělo rozřezal a pokusil se ho spálit v kamnech. Některé části odnesl v kufru k řece Svratce a hodil je do vody. Tu největší část těla si odnesl domů. Soud ho za jeho čin poslal do vězení na 24 let. Podle tisku byl muž na základě amnestie v roce 1990 propuštěn. Odseděl si tedy sotva šest let ze svého trestu!

Roman Kučerovský

 

zdroj: 9

 

Václav Havel byl loutka, figurka komunistů, Vatikánu, tzv. užitečný idiot, a v neposlední řadě ožrala.

Výňatek z knihy Tajné dějiny Jezuitů 2, str. 1176 :

Rok 2000, 6. ledna – „Prezident a dva ministři české vlády jsou spolu s představiteli
dalších zemí žalováni v Haagu kvůli útokům na Jugoslávii. Haagský tribunál
pro válečné zločiny v bývalé Jugoslávii prověřuje žalobu sboru kanadských
právníků na osmašedesát představitelů zemí NATO. Právníci jsou toho názoru,
že se tito představitelé Západu, stejně jako Slobodan Milošević, dopustili
během války o Kosovo válečných zločinů. Mezi obviněnými jsou i prezident
České republiky Václav Havel, ministr zahraničních věcí Jan Kavan a ministr
obrany Vladimír Vetchý.

 

 

Skupina, která je u soudu zastoupena právníkem z
torontské York University Michaelem Mandelem, podala žalobu na hlavy států,
ministry zahraničí a ministry obrany všech zemí NATO. Spolu s nimi právníci
žalují také nejvyšší představitele vedení aliance. Žaloba tvrdí, že šéfové NATO
odpovídají za humanitární zločiny, tj. zejména za to, že při válečných akcích
zahynuli i civilisté, jak se to stalo například při útoku na civilní vlak u Grdelice.
Soud nyní žalobu zkoumá. Podle hlavní žalobkyně Del Ponteové zatím oficiální
vyšetřování nezačalo. Kromě tohoto soudu, který může přijímat žaloby
pouze na konkrétní osoby, se válkou v Jugoslávii zabývá i další haagský soud.
Mezinárodní soudní dvůr projednává žalobu Jugoslávie na deset členských
zemí NATO. Jugoslávská žaloba viní z genocidy srbského národa ty státy, které
přímo poskytly letadla k náletům.″

Str. 1263 tamtéž :

Ptejme se však dál: Kdo byl nejvíce spokojen s novou vládou? Nebyl to právě prokatolický
prezident Havel, který tlačil parlament k tomu, aby dal nové prokatolické
vládě svou důvěru (viz např.: Lidové noviny, 23.1.1998)?
„Klausův dávný rival Václav Havel dal vcelku otevřeně na vědomí, že Tošovského
vláda je »jeho vládou« a že do sestavování nějaké jiné se mu vůbec nechce.″ (Lidové
noviny, 26.1.1998).

 

 

Str. 1402 tamtéž :

Co se týká prezidenta V. Havla, připomeňme si jeho provatikánskou orientaci
hodnou „horlivého″ římského katolíka některými citáty o něm samotném a některými
jeho politickými činy:
Obklopuje se hned od začátku římskokatolickými rádci (viz kap.6).
Nechybí při žádné větší církevní návštěvě v ČR.
Často jezdí oficiálně i soukromě za papežem do Vatikánu. S papežem je v neustálém
kontaktu osobně nebo skrze jeho prostředníky (Běžný tisk).
Má vřelé, přátelské a dlouhotrvající kontakty s římskokatolickými biskupy a
teology jak v ČR, tak i v zahraničí, obzvláště s kardinálem M. Vlkem a papežem
Janem Pavlem II. Kardinál Vlk, Radiožurnál: „Můj nejlepší přítel je Václav Havel. Velmi
často se navštěvujeme a radíme. Pojí nás k sobě velká láska k německému národu…!″
Katolický týdeník č.15, 14.4.1991, str.1 o blahopřání prezidenta V. Havla
kardinálovi Vlkovi ke jmenování arcibiskupem: „Věřím, že se nám skutečně podaří
dále rozvíjet obnovené šťastné vztahy státu a katolické církve.″
Politická rozhodnutí V. Havla jsou vždy v souladu s přáním a záměry římskokatolické
církve. V jeho rozhodnutích je vždy různým způsobem zvýhodňována a upřednostňována
římskokatolická církev, a to buď přímo nebo nepřímo prostřednictvím jejích politických stran,
zvláště US, KDU–ČSL a ODA. Také ve svých projevech se přímo či nepřímo ve skutečnosti ztotožňuje
s římskokatolickým způsobem řešení té či oné situace (např. řešení otázky M. Jana Husa – viz
např. článek „Jan Hus a naše doba″ v časopise: Jezuité, ročník IX., 2000, číslo 3, str.23–25).

 

 

Pak vyjádření poslance Lubomíra Volného o ex-prezidentovi Havlovi je v pořádku. VIDEO: https://vk.com/videos400813730?z=video

V tomto VIDEU můžete vidět Havla jako nesvéprávného blbečka, který neměl na to, aby vykonával funkci prezidenta.

Společným jmenovatelem porevolučního politického vývoje v ČSSR do konce roku 1989 je ta skutečnost, že téměř všechno bylo pod neustálou kontrolou římskokatolického systému, počínaje obsazením všech důležitých míst ve vládě a v parlamentu až po nárokování majetku. Všechno bylo propojeno na římskokatolickou církev, a ta přes své dosazené lidi zasahovala do všeho dění.

Společným jmenovatelem vzniku a činnosti nové vlády Tošovského roku 1998 v ČR byla maximální, intenzivní spolupráce s římskokatolickou církví, nezákonné převedení velikého množství majetku na římskokatolickou církev, zavedení římskokatolických zpovědníků do armády a obsazení strategických vládních postů římskokatolickými politiky.

 

Knihu Tajné dějiny Jezuitů můžete stahovat ZDE.

 

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.
Loading...

AdBlock je aktivní

 

 

Používáte nástroj pro blokování reklamy. 

Budeme rádi, když naši práci oceníte a nastavíte pro tento web výjimku v Adblocku.

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.