Kriticky ohrožené pralesy v Jižní Americe byly kdysi vysázeny lidmi, tvrdí archeologové

Brazílie je zemí význačnou mimo jiné úctyhodným objemem přežívajících pralesů. O kriticky ohrožené části pralesů se dodnes míní, že jde o výsledek klimatických změn, nicméně práce archeologů naznačuje, že se jedná o lidmi vysázené oblasti.

 

[wp_ad_camp_2]

 

Blahočet (nebo také araukárie) je strom hojně rostoucí na území Chile, Brazílie i Argentiny. Lidé tento druh kultivovali a sázeli už před více než tisíci lety. Alespoň tak tvrdí nová studie. Nedávné masové odlesňování však zařadilo tyto tisíc let staré pralesy na seznam kriticky ohrožených životních prostředí.

Původní teorie předpokládala, že se lesy rozrostly díky vlhčímu a teplejšímu počasí. Výzkum ovšem ukazuje, že masivní růst domorodé populace Jižní Ameriky paradoxně souvisí i s expanzí tamních lesů. Tyto jehličnany pro jihoamerické kultury nesly (a stále nesou) významnou kulturní a ekonomickou roli. Jejich počet prudce vzrostl v období před 1410 až 900 lety ruku v ruce s růstem tamní populace.

Slovy marka Robinsona z Univerzity v Exeteru, který zmíněný výzkum, financovaný britskou akademií, vedl: „Náš výzkum ukazuje, že tato krajina je vytvořená člověkem. Komunity se usazovaly na travnatých místech, a pak – zřejmě proto, že změnily povahu půdy, chránily určité rostliny, a dokonce sázely stromy – způsobily, že lesy vyrostly tam, kde by z geografického neměly vzkvétat.“

Rozsáhlou archeologickou analýzou začalo kolektivní uvědomění expertů z Univerzity z Exeteru, Reddingu, São Paula, Nového Mexika a dalších zemí. Všimli si, že v oblastech s nízkou historickou lidskou aktivitou lesy pokrývají jen jižně orientované svahy, zatímco oblasti s bohatými archeologickými nálezy jsou hojně zalesněné. Překvapeni tímto zjištěním podnikli analýzu půdních izotopů a zkoumali, zda se jedná o náhodu, nebo je zde spojení.

Expanze těchto prastarých lesů nabrala největších obrátek zhruba před 800 lety, což je také doba, kdy nejvíce kvetly tamní kultury a komunity. Profesor José Iriarte z Univerzity v Exeteru dodal: „Tato studie ukazuje, že se araukáriové lesy rozrostly mimo své přirozené hranice, a byly tak udržitelně spravovány po stovky let…“

 

[wp_ad_camp_2]

 

Araukárie byly důležité nejenom kulturně, ale i ekonomicky. Zaprvé pro svá jedlá semena, zadruhé sloužily jako zdroj dřeva. Je úžasné, že prastaré komunity dokázaly tyto užitečné stromy proměnit v celé lesy a udržovat jejich populaci po staletí tak, až dnešní člověk uvěřil, že se jedná o původní pralesy. Smutný je ale fakt, že lidská ruka je také rychle ničí. Řada druhů araukárií se řadí mezi ohrožené druhy a samotné lesy čelí rozsáhlému kácení…

Zdroj: 1