Metody tajných služeb využívané k rozvracení vlasteneckých scén v EU

Dlouho jsem přemýšlel, jestli mám následující text napsat nebo ne.

Protože je to dosti závažné téma a informace, popisy metod a příklady, které zde uvedu ukazují vysoce sofistikované metody práce dnešních bezpečnostních složek, které mají za úkol bránit současný multikulturní režim Evropské unie a hlavně bránit tomu, aby si občané v členských zemích EU zvolili politiky, kteří by chtěli opět návrat k hodnotám vlastenectví, národa a hlavně nechtějí globalistickou vládu (neo)marxisticky – přesněji socialisticky – smýšlejících úředníku a zpřísněných neziskovek v čele EU.

[wp_ad_camp_2]

To, že takový systém shodou okolností vede skrze masovou migraci k postupné islamizaci Evropy je již důsledek všech těchto procesů a ne zamyšlený cíl.

Nakonec jsem se rozhodl tento mini seriál článku napsat, protože si myslím, že začíná přelomová doba, kdy se definitivně utkají zastánci vlastenectví, národních státu, křesťanství a hlavně odpůrci islamizace a (neo)marxismu se zastánci budování globální světové vlády, marxistických myšlenek převedených z ekonomické oblasti do oblasti kultury a národní identity a obhájci masové migrace.

Shrnuli to jednou definici jde o „střet zastánců tradiční anticko-judeo-křesťanské Evropy se zastánci zničení tradiční Evropy a vybudování socialistického imperie dle myšlenek vzešlých od Karla Marxe a dalších socialistů“, v textu budu tedy hovořit o zastáncích tradiční Evropy a neomarxistech shrnujíce tak různorodé skupiny do dvou bloků, kde jsou právě tradiční Evropa a neomarxistické myšlenky základní rozdělovací linií mezi všemi těmito skupinami.

Tato série mých článku se nebude věnovat ideologické oblasti, ale praktické oblasti toho, jak bezpečnostní složky současného režimu Evropské unie a multikulturních režimů v jednotlivých členských zemích EU, aplikují AKTIVNÍ opatření proti vlastenecké opozici. Protože s výjimkou Maďarska a Polska se ve všech zemích EU podařilo neomarxistům ovládnout státní úřady a bezpečnostní složky státu, což je i případ České republiky. Je potřeba si uvědomit, že tzv. Státní služba, tedy úřednická struktura státu, se v rukách neomarxistů stala náhradou za klasickou STRANU v pojetí komunistické dogmatiky sovětských komunistů.

[wp_ad_camp_2]

Jak neomarxisté ovládli bezpečnostní složky a media

Neomarxisté v rámci praktické teorie „dlouhého pochodu institucemi“ nejprve ovládli školství, tedy primárně univerzity a vysoké školy, kde do myšlenek studentů začali vkládat své dogmata a názory a to tak, že mnohdy studenti ani nevěděli, že je vyučující učí „přejímat“ hodnoty neomarxismu. V důsledku toho tak i mnozí lidé, kteří sami sebe definuji jako pravicově smyšlející a odmítající klasický marxismus 1.0 ve skutečnosti zastávají mnohdy názory čistě neomarxistcké (marxismus 2.0) a tito lidé jsou tedy v praktické rovině mnohdy nevědomými spojenci skutečných neomarxistů v rámci jejich snahy zlikvidovat veškeré vlivy vlastenectví a tradiční Evropy ve společnosti.

Díky ovládnutí školství se pak postupně podařilo neomarxistům skrze odchované jedince postupně ovládnout různé státní instituce a úřednicky aparát včetně bezpečnostních složek (policie, armáda, tajné služby). Tak jako komunisté 1.0 pod vedením Lenina ospravedlnili své zločiny a vraždy zákonnými důvody – tj. Bojem proti kontrarevoluci, tak i dnešní komunisté 2.0 (tedy neomarxisté) ospravedlňují potlačování základních lidských práv bojem proti nenávisti a netoleranci.

Pro oba druhy komunistů – kdysi východní a dnes západní – je tedy legální důvod pro omezeni lidských práv. Kdysi to bylo pod vedením SSSR a dnes je to pod vedením EU, kdy dnes neziskové organizace nahrazují aktivní skupinky konsomolu a komunistických harcovníků.

Tím, že se neomarxistům postupně podařilo v EU prosadit různé zákony proti údajné diskriminaci, nenávisti, netoleranci apod. Tak tímto položili neomarxisté i zákonný důvod, který zákoně ospravedlňuje a legitimizuje užíti různých metod a prostředků k potlačení opozice, která je označená za hlásající nenávist, netoleranci či diskriminaci. Bezpečnostní služby se zde perfektně doplňují s aktivitami velkých medií – jak stáními veřejnoprávními, tak soukromými, kde většinu redakcí ovládli neomarxisticky smýšlející jedinci, kteří skrze nátlaky, vydíráni a vyhrožováni zastrašují zbytek ještě jakžtakž rozumných členů redakcí medií a politické scény, kteří by se snad chtěli ještě veřejně ozvat proti neomarxistickým myšlenkám a realizování neomarxistických myšlenek v praktické činnosti státu a společnosti.

Sovětský vůdce Chruščov přesně popsal tuto dnešní taktiku neomarxistů: „Tisk je naší hlavní ideologickou zbraní. (…) Stejně jako armáda nemůže bojovat bez zbraní, (…) strana nemůže úspěšně vykonávat svou ideologickou práci bez tak ostré a militantní zbraně, jako je tisk. Nemůžeme odevzdat tiskové orgány do nespolehlivých rukou.“ (Citováno z Kommunist, č. 12, 1957, s. 23.)

[wp_ad_camp_2]

Pokud pak přece jen se objeví osobnost, který se nenechá zastrašit a vydírat neomraxisty, tak je pak tato osobnost neomarxisty v mediích napadána, špině a hledá se na něj jakákoliv informace, která se dá proti němu využít, byť by byla nepodložená. Armáda neomarxistických aktivistů, u nás například tzv. Čeští elfové, pak začne proti takovéto osobností mediální a společenský lynč, kdy se snaží člověka zničit společensky i profesně a docílit toho, aby člověk byl vyhozen z práce a umlčen (podobně to dělali sovětští komunisté 1.0).

Základní rozdělení metod protivlasteneckých opatření

Výše stručně popsané metody neomarxistů ukazují jejich vysokou sofistikovanost a využití všech moderních komunikačních prostředků a vědeckých institucí k ovládnuti společnosti „mělkou metodou“, tedy bez přímého fyzického násilí (tzv „tvrdá metoda“), které praktikovali sovětští komunisté 1.0 Ale tak jako se sovětský komunismus neobešel bez tajných služeb a jejich boje proti „kontrarevoluci“, tak i dnešní neomarxisté v EU se neobejdou bez využití bezpečnostních složek k potlačeni opozice proti jejich režimu, který již dávno není revoluční, ale naopak již se upevňuje jako trvale vládnoucí. A právě některé tyto metody bych chtěl popsat.

1. Využití „tvrdé metody“ v podmínkách dnešní neomarxistické EU

Zde bych zařadil veškeré aktivity klasické policie a prokuratur a soudu, které využívají zákonu proti nenávisti, diskriminaci, rasismu apod. K potlačení osobnosti a skupin, které se snaží hájit tradiční Evropu či bělošskou skupinu obyvatel. Zde jednají výše uvedené státní instituce buď samy od sebe nebo na základě podnětů neziskových organizaci (takových dnešních agilních stachanovců), například v České republice jde o neziskovku In IUSTITIA a právničku Kláru Kalibovou, takovou dnešní obdobu nechvalně proslulého sovětského žalobce Andreje Vyšinského. Samotná Kalibová svým chováním si opravdu tohle přirovnání zaslouží, protože požaduje, aby lidé byli odsuzování za projevy netolerance bez důkazu pouze na základě obvinění a pocitu soudce, že jsou vinní.

2. Využití „měkké metody“ v podmínkách dnešní neomarxistické EU

Tato oblast je velice důležitá, zajímavá a proto se ji budu teď sice věnovat krátce, ale v dalších článcích ji rozepíši podrobněji. Tedy v základu jde o využití tajných služeb (v případě České republiky jde o Bezpečnostní informační službu – BIS) k rozvrácení vlastenecké opozice, dohledu nad ní a k jejímu „řízení“ a ovlivňování.

[wp_ad_camp_2]

Zde tajná služba využívá následující sled metod:

– provozování internetových webů a medií, které se tváři jako vlastenecké, ale mají za úkol zveřejňovat informace a tvrzení, které mají diskreditovat vlastenecké osobnosti, spolky a zasévat mezi vlastence vzájemné spory a konflikty, případně mají vlasteni manipulovat tak, aby se vlastenci sami zdiskreditovali.

– vypouštění různých hoaxu, fake news a desinformací, které se tváří, jako vypuštěné vlastenci a tím mají jednak umožnit diskreditovat ty vlastence, kteří si danou informaci neověří, tak jako mají za cíl vyvolávat ve společnosti dojem, že vlastenci šíři lživé a desinformační informace.

– monitorování aktivit, soukromého života a názorů všech zajímavých či výrazných osob v rámci vlasteneckého hnutí.

– získané informace jsou zapracovány do strategie na oslabení a ovládnutí vlastecké scény přímými agentky a nepřímými agenty tajné služby.

V případě přímých agentů a nepřímých agentů tajné služby je třeba si přesněji oba termíny definovat.

Přímé agenty dělíme na dva druhy:

a) Vědomé

b) Nevědomé

a) Vědomý agent tajné služby je zaměstnanec či spolupracující osoba, která je vyslána do vlasteneckého prostředí s jasným cílem, či je ve vlasteneckém prostředí již přítomen a pouze je naverbován, je tajnou službou úkolována a odměňována. Důvody spolupráce agenta s tajnou službou mohou být různé, osobní proti-vlastenecké přesvědčení, finanční zisk, případně je agent tajnou službou vydírán, protože má nějaké tajemství apod.

[wp_ad_camp_2]

b) Nevědomý agent je člověk, který si ani neuvědomuje že spolupracuje s pracovníky tajné služby či plní jejich úkoly. Tajná služba k jeho ovlivňováni využívá široké škály možné motivace od osobních antipatií k jiným členům vlastenecké scény, egoismu, touze po moci a slávě apod. Tajná služba s takovým člověkem manipuluje tak, aby docílila svých cílů v rámci oslabení vlastenecké scény a on si toho nebyl ani vědom.

Zde bych tento úvod o metod likvidace vlasteneckých skupin a hnutí ukončil a podrobněji se budu jednotlivým ukázkovým příkladům věnovat v dalších článcích.

V závěru bych ještě chtěl doplnit, že podněty, inspiraci, praktické zkušenosti apod. Na téma jak tajné služby ovlivňují a manipulují se svými protivníky jsme měl možnost načerpat v rámci zkušenosti s problematikou islamismu jak v české muslimské komunitě, tak i v rámci osobní zkušenosti s projektem infiltrace jedné české konvertitky k islámu mezi německé muslimy  (projekt byl ve spolupráci s bavorskou zemskou kontrarozvědkou Bayerisches Landesamt für Verfassungsschutz), dále využívám praktické informace z různých případu a knižního zpracování metod protiopozičních zásahů jak americké CIA, sovětské KGB, české StB, německé STASI či izraelských bezpečnostních sil (MOSAD a Šerut ha-bitachon ha-klali) apod.

Převzato z: Svobodně noviny