Rozhovor Eleny Danaan s bývalým vojákem Stephenem Chua (*19. října 1960, +3. března 2021). Z bezpečnostních důvodů zůstane jeho identita utajena a v rozhovoru mu říkáme „Stevie.“

Stephen z neznámých příčin zemřel týden poté, co jsme natočili tento rozhovor. Pracoval v Oblasti 51 a velmi statečně prozradil vše, co si dokázal zapamatovat, i když se mu snažili vymazat paměť. Data v tomto rozhovoru jdou nad rámec všeho, co jste dosud slyšeli nebo četli. Sdílel také své úžasně silné poselství naděje a prosil všechny lidi, aby zvedli svoji vibraci.

Na jeho žádost jsme tento rozhovor natočili 26. února 2021 a o 4 dny později na mě naléhal, to bylo 3. března 2021, abych to okamžitě publikovala na YouTube, protože měl výpadky paměti a krvácení z nosu. I když jsem se ho snažila přesvědčit, abychom to nedělali, důrazně trval na tom, abych tento rozhovor odvysílala se slovy, že je čas tyto věci zveřejnit. Stephen říkal, že jeho vzpomínky nebyly úplné, protože mu částečně vymazali paměť a on tvrdě pracoval na tom, aby si dokázal vzpomenout na více věcí. Dokonce jsem ho přesvědčila, aby podstoupil hypnózu, ale tu už jsme bohužel nestihli….

 

 

Stevie:

Když mi byly tři roky, někdo se mě snažil zabít kvůli penězům. Byl jsem zraněný, ale nějaká bytost mě vzkřísila. Moje babička byla u toho. Viděla, jak mi opravuje tělo a potom jsem vstal jakoby nic. Pak se stalo, že jsem byl otráven. Doktoři mi řekli, že nepřežiji do rána. Tato bytost přišla ke mně dolů, asi do mého vědomí, držela mě za ruku a létali jsme nad střechami, viděl jsem ptáky, kachny, moje prarodiče jak jedou za mnou. Potom mě přivedla zpátky. Vyprávěl jsem o tom babičce, všichni byli naprosto v šoku. Díky babičce si na toto vždycky budu pamatovat.

Když jsem vyrůstal, často jsem odháněl temné duchy od dětí. Zvláště děti byly terčem útoků. Nedělal jsem nic zvláštního, jen jsem si s dětmi hrál, pracoval jsem s energií, která mi byla vlastní a duch odešel. Dělal jsem takových seancí hodně, desítky. Dokonce se na mě obraceli katoličtí kněží, protože si nevěděli rady s posednutými dětmi. Když jsem vyrůstal, moc jsem o tom nepřemýšlel, prostě jsem občas někomu pomohl.

Potom zde byly jiné bytosti, které se mnou mluvily. Sedl jsem si a mluvily se mnou. Uvědomil jsem si, že to nejsou lidé jako my. Byly odjinud. Vzpomínám si, že když jsem byl malý, viděl jsem nad sebou obrovskou vesmírnou loď. Dopravní letadlo vedle této lodi vypadalo jako malá moucha. A když ta loď vystoupala nahoru do atmosféry, udělala jenom „blik“ a zmizela. Takže určitě nepocházela z této planety. Také jsem viděl mnoho menších lodí, které nás přiletěly navštívit, nevím, co to bylo za lodě. Nebyly tak obrovské, ale byla jich spousta, vypadaly jako z hvězdných válek. Moc jsem nad tím nepřemýšlel. Kreslil jsem si je do skicáku a učitelé mi řekli, ať toho nechám, nebo se z těch svých fantazií zblázním. Kreslil jsem a psal o mnoha malých dobrodružstvích, brzy jsem se naučil psát. Když mi bylo 9, napsal jsem první knihu.

Když jsem vyrůstal, chodíval jsem do lesa, lovil jsem, chytal jsem ryby k jídlu. Lidi byli v šoku, že jsem dokázal ulovit vysokou zvěř. Mohlo mi být 12 nebo 13.

V místě, odkud pocházím, jsme museli na vojenskou službu. Nemyslel jsem si, že jsem nějak výjimečný, připadal jsem si obyčejný, ale potkal jsem určité lidi. Udělali mi nějaké testy a řekli, že mě chtějí poslat do Londýna na univerzitu, abych získal speciální kvalifikaci. Musel jsem předtím na IQ testy. Věříte, že jsem je dělal čtyřikrát? Poprvé, podruhé, pak mě poslali na vyšší úroveň, k tomu se taky nevyjádřili, ani na počtvrté. Další týden k nám přišlo šest úředníků z ministerstva a odvedli mě. Bylo to v Singapuru. Důvodem bylo to, že typ IQ, který jsem měl, Mensa identifikovala jen v jedenácti případech. Já jsem byl dvanáctý.

 

 

Takže najednou mě chtěl ministerský předseda, umíte si to představit? Můj život už nepatřil mně. Po následujících 10 let jsem byl u zvláštních vojenských jednotek. Byl jsem ostřelovač, měl jsem trochu neobvyklé talenty, dělal jsem lov. Taky jsem určité speciální schopnosti rozvinul. Když jsem byl malý, uměl jsem používat meč. Nikdo mě to neučil, uměl jsem to sám od sebe. Byl jsem v tom velice dobrý. Nikdo se ani nepřiblížil mým schopnostem. Nevěděl jsem, kde jsem to vzal, bylo to jako genetická paměť. Rozvinul jsem obrovskou fyzickou sílu. V jedenácti nebo dvanácti letech jsem měl sílu jako dospělý. Například když lidé zvedali sud plný kamení, museli na to být dva. Já jsem to zvládl sám v tom věku. Bylo to děsivé, protože jsem na to nevypadal, nebyl jsem velký.

Také jsem měl přehled o mezinárodním bankovnictví, znal jsem to od dědečka, který vlastnil banku, naučil mě to a byl jsem zároveň bankéř na vysoké úrovni, nebyl jsem jenom obyčejný bankovní úředník. Předsedovi vlády se to hodilo, protože potřeboval velmi inteligentní lidi.

Vraťme se ale k mimozemšťanům. Mimozemšťané se používají k vraždám. Singapur je destinace, kde se scházejí světoví lídři, aby pronesli nějakou řeč a tam jsou v hledáčku vrahů. Přicestovala tam bývalá předsedkyně vlády Pákistánu Benazir Bhutto. Dostal jsem se svým týmem za úkol jí dělat ochranku. Měli jsme zprávy od MI6 a CIA, že na místě budou vrazi a že se o něco pokusí. Dva muže jsme postřelili, ale nezabili. To byli lidé. Ten třetí nebyl člověk. Stál trochu bokem, připravoval se, že vystřelí. Jsem všímavý díky zkušenostem lovce v džungli. On si toho všiml a začal utíkat. Střelil jsem ho šestkrát, věřili byste tomu? Běžné kulky nepronikly jeho kůží. Běžel velmi, velmi rychle, svým lidem jsem řekl, ať ho nezatýkají, protože potřebuji něco neobvyklého.

Dohnal jsem ho a dal jsem mu na výběr – vzdej se, nebo na místě zemřeš. Jak jsem se přiblížil, zjistil jsem, že má šupinatou kůži. Z velké vzdálenosti vypadá jako člověk, ale když se přiblížíte, vidíte, že má tlustou tmavou a šupinatou kůži. Je to hybrid, něco mezi člověkem a reptiliánem. Byl extrémně silný a měl ještě schopnost zhypnotizovat člověka, který stál před ním. Taky měl dráp, aby mohl bojovat. Takže jsme ho zatkli a předali, netuším, kam ho odvedli. To jsou tajné záležitosti. Nebylo to poprvé, co jsem se setkal s reptiliánem.

Jednou na letecké základně, když jsem byl na obchůzce, jsem si všiml vojáka, který se pohyboval v nezajištěné oblasti, kde byly obrovské nádrže s ropou, které zásobují letiště a domácnosti. Viděl jsem, kdo to je, tak jsem se s ním chtěl utkat a vzít mu zbraň, protože v takovém místě nemůžete střílet, vyhodili byste to do povětří. Nebylo jednoduché ho přeprat, ale zvládl jsem to. Potom se celá oblast zavřela a hledali tyto chlápky. Lidé z mého týmu ho odvedli, říkal jsem jim, nedávejte mu obyčejná želízka, musíte použít ta těžká, tito chlapi jsou hrozně silní. Tento taky zmizel. Byl zatčen a potom zmizel.

Takže reptiliánští hybridi jsou mezi námi, nejsou to výplody fantazie, jsou skuteční.

Elena: Myslíte, že pracovali pro vládu nebo speciální organizace?

Stevie:

Ne, pro někoho jiného, odjinud…. určitě ne od nás.

Byly další dva případy, kdy jsem se s nimi setkal….

 

 

Do Číny byl poslán tým lidí, aby něco prověřil, jednalo se o obchod s drogami. Ti lidé se nevrátili, tak poslali mě, abych to vyšetřil. Stál za tím démon, reptiliánský hybrid. Usekl jsem mu nohu, ruku, ale on byl pořád naživu. Vypadal velmi podobně jako člověk, silnější konstituce než obyčejný člověk, silnější tělo, silnější paže, trochu delší nohy, velice silný. Pohybují se velice rychle. Jako by dokázali vycítit váš další pohyb. Pokud jde o mě, tak moje pohyby nedokázal vycítit, protože při boji nepřemýšlím, mám takový trénink, že přemýšlím o tři až čtyři kroky dopředu. Jak jsem řekl, běžné kulky se do nich nedostanou, můžete je vytáhnout. Potřebujete na ně střely, které prorazí neprůstřelnou vestu nebo vozidlo. Tito napůl lidští hybridi nemají ocasy. Viděl jsem i jiné, kteří měli ocasy.

V Japonsku tři nebo čtyři tito chlápci zabíjeli lidi, stovky lidí. Chytil jsem jednoho, dva utekli. Všiml jsem si, že používali šedý létající talíř.

V zalesněné oblasti v Malajsii často mizely děti. Poslali nás tam s mým týmem, abychom to vyšetřili. Přišli jsme k hoře, kde byla obrovská bouda, vešla by se do ní turbína. Když jsme se blížili, všiml jsem si nějakého pohybu. Vyšel reptilián devět stop vysoký, řval na nás a vyzýval nás k boji. Umíte si představit, v jakém jsme byli šoku? Ostré zuby, ocas, tmavá kůže, ozbrojený. Vypadal děsivě. Měl extrémně dlouhé nohy. Vytáhl svoji zbraň, byla to zbraň s energetickým paprskem, a vyhodil s ní do povětří skálu. Vycházeli další a začali jsme po sobě střílet. Nemůžete do nich střelit, protože hned mění pozici, nemůžete zamířit. Naše kulky se od nich odrážely, oni tam jen stáli, nebáli se nás.

Pak jsem vytáhl svoji zbraň, 60 uranium explosive rounds, ta už je může zabít, trochu se přikrčili, ale pohybují se tak rychle, že jsme se nedokázali trefit. Měl jsem ještě jednu zbraň, vypadá jako bazuka, ale má v sobě neutronové zařízení. Je to nukleární zbraň. Normálně to nepoužívám, je to nebezpečné. Ale v té situaci jsme na ně vystřelili, ozval se mohutný výbuch a utíkali jsme o život. Byli jsme před nimi jako neozbrojení. Jejich zbraně byly prostě neuvěřitelné. Druhý den jsme tam poslali helikoptéru. Hora byla sesunutá. Od té doby přestaly mizet děti. Myslím, že reptiliáni z toho místa odešli. Neutronová zbraň pravděpodobně sesunula horu a oni se asi přemístili dovnitř do větší hloubky. Bylo to děsivé setkání. Netušili jsme, že takové bytosti existují.

Když jsem pracoval ve vojenské službě, setkal jsem se s dalším druhem mimozemšťanů. Vypadali jako chrliče a měli křídla. Utkali jsme se s mým týmem se třemi. Mají schopnost ovládnout vaši mysl. Dal jsem svým lidem příkaz, aby se na mě nedívali, když s nimi bojuji, mě totiž ovládnout nedokázali.

Mám velice speciální schopnost. Dokážu vytvářet gama paprsky. Existuje měřič, kterým zachytíte tyto paprsky. Lidé z tajných služeb mě kvůli tomu oslovili, chtěli, abych jel do Oblasti 51 a provedl určité testy. Byla to tajná společnost, výš než CIA, měla co do činění s temným vesmírným výzkumem. Takže jsem tam jel. Měl jsem dva lidi jako ochranku. Neměli klasické zbraně s náboji, ale energetické zbraně na obranu před mimozemšťany (před šedivci). Je tam spousta malých šedivců.

Malí šedivci smrdí asi jako hniloba nebo smradlavý záchod. Opravují vybavení, jsou to malí sluhové. Vypadají jako biologické bytosti, ale nevidím u nich žádnou auru.

Další typ jsou vysocí šedivci, hubení, s dlouhými krky, jejich ženy mají velmi dlouhé vlasy. Barvu kůže mají mrtvolnou. Ne moc příjemnou, jako když vytáhnete mrtvolu z mrazáku. Oči mají šikmé, mandlového tvaru a jsou velice ostré a pronikavé, protože komunikují telepaticky. Mají protažený obličej. Nejsou zdvořilí, mluví stylem, chci tohle, chci tě sníst, takhle tě sním. Někteří jim říkají vysocí bílí mimozemšťané. Lidé v Oblasti 51 byli před nimi velmi ostražití, protože rádi ovládají lidskou mysl. Šedivci mají svoji základnu v podzemí. Vždycky dají přednost bydlení v podzemí. Poskytují znalosti a instrukce k budování zařízení a technologií v Oblasti 51. Nebudují průmyslová zařízení, to zvládají dobře lidé, takže na oplátku lidé pro ně budují, co potřebují. Šedivci mají i své skryté záměry. Nemyslím si, že v podzemí v Oblasti 51 probíhají experimenty s lidmi, ta oblast je spíš mechanická, probíhá tam vývoj zbraní. Velký výzkum probíhá v oblasti vyzařování energií, lidé se snaží získat tuto technologii pro svá letadla.

Pro tadesco přeložila hanka | Převzato z YouTube kanálu Elen Danaan

Já jen dodám, že toto je pouze malinká část z toho, čemu musí čelit Aliance při osvobozování planety Země. To je poznámka jen pro nedočkavce, kteří by chtěli mít „zítra“ zlatý věk. tereza

 

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.
Loading...