Orbán: Éra, kdy Německo a Francie rozhodovaly o osudu Evropy končí!

Maďarský premiér Viktor Orbán v rozhovoru pro německý  „Bild“ uvedl, že éra, v níž Německo a Francie rozhodovaly o celé Evropě, patří minulosti.

„Německo-francouzská mocenská osa v Evropě již končí. Francie, Německo a země Visegrádské skupiny – to je nová geometrie Evropy,“  říká Orban.

„Politicky, emocionálně a ekonomicky budou země V4 budovat trvalý vztah. Přijde okamžik, kdy Němci také zjistí, že patří do této středoevropské skupiny. Změní politiku v Evropě,“ pokračoval maďarský premiér.

Viktor Orbán zároveň obhajoval svou politiku vůči Rusku a Číně, kdy je často obviněn z jednání v rozporu s tím, co dělá Evropská unie. Poznamenal, že sankce EU uvalené na Rusko skutečně vedly ke zvýšení obchodu mezi Ruskem a Německem.

Maďarský premiér byl také v rozhovoru požádán o vysvětlení údajného antisemitismu v plakátové kampani v Maďarsku proti kontroverznímu americkému finančníkovi George Sorosovi. Orbán odpověděl, že to nemá nic společného s nepřátelstvím vůči Židům a že Maďarsko je jednou z nejbezpečnějších zemí pro tento národ, protože „zde  není muslimská menšina“. Upozornil ale na problém „s netransparentním financováním nevládních organizací, které slouží politickým účelům“.

[wp_ad_camp_2]

Viktor Orbán také kritizoval kandidáta Evropské lidové strany na místo předsedy Evropské komise, německého politika Manfreda Webera. Podle jeho názoru je slabým vůdcem a není připraven bojovat za své oportunistické hodnoty. Podle jeho názoru není ani Weber konzervativním politikem.

Maďarský premiér, který komentoval pozastavení členství své strany Fidesz v EPP, uvedl, že za tím stojí Benelux a Skandinávci. Poznamenal, že stále považuje EPP za svou politickou domovinu a udělá vše, aby uspěl, ale také nevyloučil povolební spojenectví s jinými skupinami, jako je například Liga italského místopředsedy vlády Matteo Salviniho.

Maďarský premiér hovořil také ve prospěch spolupráce s Německem ale dodal, že nemá v úmyslu podporovat všechny myšlenky Berlína. Jako příklad uvedl německou myšlenku, že otázky týkající se zahraniční politiky budou v EU přijímány většinou.