Organizace islámské spolupráce (Organisation of Islamic Cooperation, OIC) se opět snaží krok za krokem omezovat svobodu projevu [1].

[wp_ad_camp_2]

Je smutnou ironií, že „1. Islámsko-evropské fórum pro zkoumání spolupráce v oblasti omezování projevů nenávisti v médiích„ iniciované OIC, se v červnu 2018 uskutečnilo v Press Clubu v Bruselu.

Ředitelka informačního oddělení OIC Maha Mustafa Aqeel vysvětlila, že toto fórum je součástí mediální strategie OIC [2] zaměřené proti „islamofobii“:

„Naše strategie se soustřeďuje na interakci s médii, akademickými pracovníky a odborníky na různá relevantní témata, a dále na spolupráci se západními vládami s cílem zvýšit povědomí, podpořit úsilí muslimských orgánů občanské společnosti na Západě a zapojit je do plánů a programů, které mají čelit islamofobii.“

Na rozdíl od téměř všech ostatních mezivládních organizací disponuje OIC náboženskou i politickou mocí. OIC se popisuje takto:

„… OIC je druhá největší mezivládní organizace po Organizaci spojených národů. Členy OIC je 57 zemí ležících na čtyřech kontinentech. OIC je kolektivním hlasem muslimského světa… řešícím všechny otázky blízké srdcím více než 1,5 miliardy muslimů na světě.“

Podle Charty OIC je jedním z cílů organizace „rozšiřovat, podporovat a uchovávat islámské učení a hodnoty založené na umírněnosti a toleranci, podporovat islámskou kulturu a chránit islámské dědictví“ [3], stejně jako „chránit a hájit pravdivý obraz islámu, bojovat proti hanobení islámu a podporovat dialog mezi civilizacemi a náboženstvími.“ [4]

Na 11. zasedání Konference islámské ummy (11th Session of The Islamic Summit Conference) v Dakaru v Senegalu (13. – 14. března 2008) se členské státy OIC rozhodly „obnovit svůj závazek pracovat lépe, aby se ujistily, že pravdivý obraz islámu je po celém světě šířen co nejlépe…“ [5] a „snažit se bojovat proti islamofobii, která souvisí s pokusy o deformaci našeho náboženství“. [6] [wp_ad_camp_2]

V roce 2008 zveřejnila OIC svou První zprávu OIC o islamofobii (1st OIC Observatory Report on Islamophobia). Tento dokument uvádí řadu kontaktů, které představitelé OIC měli se západními představiteli – včetně Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) a akademiků na univerzitách, jako jsou například Georgetown a Oxford. Ve zprávě se uvádí:

„To, co bylo ve všech těchto setkáních zdůrazněno, bylo to, že islamofobie postupně proniká do myslí obyčejných lidí v západních společnostech a vytváří negativní a zkreslené vnímání islámu. Bylo zdůrazněno, že muslimové a západní společnosti se touto otázkou musí zabývat s cílem islamofobii vymýtit … Islamofobie představuje hrozbu nejen pro muslimy, ale pro celý svět.“ [7]

OIC otevřela v roce 2013 svou stálou pozorovatelskou misi v EU a spolupracuje s OBSE a Radou Evropy „v boji proti stereotypům a nedorozuměním a na rozvíjení vzájemné tolerance“. [8] V prosinci 2017 se OIC a EU dohodly na posílení vzájemné spolupráce a uspořádaly v hlavním sídle OIC Druhé setkání vedoucích představitelů (Senior Officials Meeting), během něhož se obě strany dohodly na „posílení vzájemné spolupráce v podobě konkrétních akcí“.

OIC byla ve svých požadavcích vůči Západu velmi konkrétní. Ve svém prohlášení předneseném v Parlamentním shromáždění Rady Evropy vyzval generální tajemník OIC Evropu ke „stíhání a trestání rasové diskriminace… v rámci příslušných právních předpisů“ a rovněž k „posílení stávajících právních předpisů o diskriminaci a ‚nerovném zacházení‘ přijatých směrnicemi Rady EU.“ [9]

Mnoho vlád západní Evropy v současné době stíhá své vlastní občany za to, že kritizují islám nebo muslimy – například ve Švédsku, Německu a Velké Británii – ačkoli není jasné, zda a kolik z tohoto vývoje lze přímo připsat aktivitě OIC.

Ve Švédsku byli za kritické připomínky k islámu na Facebooku stíháni zejména důchodci. 71letá žena označila tzv. nezletilé osoby bez doprovodu jako „vousaté děti“ a uvedla správně (zde a zde a zde) – že někteří z nich se „angažují ve znásilňování a v demolování svých [azylových] domů“. V únoru 2018 ji švédský soud odsoudil k pokutě za „podněcování nenávisti vůči etnické skupině“.

[wp_ad_camp_2]

V Německu byl žurnalista Michael Stürzenberger odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na 6 měsíců za to, že na svém Facebooku zveřejnil historickou fotografii velkého muftího Jeruzaléma Haj Amina al-Husseiniho, který si v Berlíně v roce 1941 potřásl rukou s vysokým nacistickým pohlavárem. Obžaloba obvinila Stürzenbergera z „podněcování nenávisti vůči islámu“ a ze „znevažování islámu“ tím, že zveřejnil tuto fotografii.

Vedle udržování kontaktů na vysoké úrovni se západními představiteli se OIC také snaží prosazovat komplexní mediální strategii zaměřenou na Západ, která byla v prosinci 2016 odsouhlasena v Saúdské Arábii.

Jedním z cílů této mediální strategie OIC je:

„Posílit spolupráci s médii a mediálními profesionály a podporovat přesné a věcné zobrazování islámu. Důraz by měl být zaměřen na to, aby se zabránilo jakémukoli spojování islámu s terorismem nebo používání islamofobní rétoriky… jako je například označování teroristů za ‚islámské‘ fašisty a ‚islámské‘ extremisty.“ [10]

Tato část strategie již má v západním světě velký úspěch, protože státní orgány a média nechtějí spojovat muslimské teroristy s islámem, a běžně je označují jako „duševně nemocné„.

OIC také konstatuje, že by si přála, aby mediální profesionálové a novináři „v zájmu potlačení islamofobie rozvíjeli, formulovali a uplatňovali dobrovolné kodexy chování.“ [11] OIC si současně přeje zapojit mediální odborníky, novináře a západní vlády „do vytváření povědomí o nebezpečnosti islamofobie a roli médií v této otázce.“ [12].

OIC dále uvádí, že plánuje školit zahraniční novináře, aby se „zabývali fenoménem nenávisti a hanobení islámského náboženství“ [13] – podle příkladu na nedávném 1. Islámsko-evropském fóru, kde byl účastníkům představen „Program odborného vzdělávání pracovníků médií mající za cíl odstranění stereotypů o islámu.“

Jak již bylo uvedeno dříve, evropští novináři v EU jsou již velmi dobře zběhlí v autocenzuře, což znamená, že co se týče Evropy, tak práce OIC je pravděpodobně již více než z poloviny hotová.

[wp_ad_camp_2]

A na závěr vyzývá mediální strategie OIC k podpoře „sítě vysoce postavených západních veřejných osobností podporujících boj proti islamofobii v politice, žurnalistice a občanské společnosti“, stejně jako týmy akademických pracovníků a celebrit, které budou tvářemi této kampaně. [14]

OIC se mimo jiné zmínila o příkladech masových mediálních kampaní, které chce spustit v rámci své mediální strategie [15]:

• Televizní a reklamní kampaně realizované dvakrát ročně v každé zemi „zaměřené na veřejnou dopravu (autobusy a metro) a renomované noviny a časopisy“.
• Uspořádání tří talk show o islámu ročně v klíčových televizních kanálech v USA a Evropě za účasti vybraných osobností OIC z muslimských zemí.
• 10 přednášek ročně v každé zemi (univerzity, odbory a doporučená významná centra) „o roli islámu při budování kultur a o souvislostech mezi náboženstvími“.
• Návštěvy „odborných týmů“ OIC ve školách a na univerzitách.
• Hostování 100 „západních aktivistů“ z různých oborů ve vybraných muslimských zemích, kde „budou komunikovat s intelektuály, politiky, mediálními osobami a náboženskými učenci“.
• Natočení hodinového dokumentárního filmu „zkoumajícího růst islamofobie na Západě a její dopad na muslimy po celém světě a na mezilidské vztahy věřících různých náboženství“ pro vysílání „v hlavních sítích, jako jsou britské televizní stanice BBC a Channel 4 nebo americká PBS (Public Broadcasting Service)“.

Organizaci islámské spolupráce (OIC) jsou ve všech těchto snahách nápomocny „renomované společnosti pro styk s veřejností, jako je společnost UNITAS Communications, která sídlí v Londýně, a Golden Cap se sídlem v saudskoarabské Džiddě.“ [16].

OIC slibuje, že vytvoří také fond na podporu místních anti-islamofobních iniciativ, monitorování médií a publikování komentářů a reportáží v klíčových západních publikacích.

Je důležité poznamenat, že se OIC v OSN snažila během let 1998 až 2011 prosadit agendu, zakazující „hanobení náboženství“, ale svoji snahu vzdala poté, co si uvědomila, že v OSN nemá pro svůj návrh dostatečnou podporu. „Nemohli jsme je přesvědčit,“ řekl Ekmeleddin Ihsanoglu, tehdejší turecký šéf OIC. „Evropské státy, ani Spojené státy americké s námi nehlasují.“

Namísto prosazování zákazu hanobení náboženství se OIC zaměřila na Rezoluci OSN 16/18 [17], která vyzývá vlády, aby přijaly konkrétní kroky k zákazu diskriminace na základě náboženství, „podporovaly náboženskou svobodu a pluralitu“ a „proti náboženskému profilování, které se považuje za šikovné použití náboženství jako kritéria pro výslechy, prohledávání a další vyšetřovací postupy.“

Andrew C. McCarthy, kritik Rezoluce 16/18, tvrdí, že:

„Právo šaría zakazuje jakýkoliv projev – ať už je pravdivý, nebo ne – který ukazuje islám v nepříznivém světle, nesouhlasí s ustálenou muslimskou doktrínou, má potenciál zasít uvnitř ummy svár, nebo podněcuje muslimy k tomu, aby se islámu zřekli nebo konvertovali k jinému náboženství. Tady nejde jen o úsilí zakazovat bezdůvodné (hloupé) zesměšňování, rozumní lidé chápou, že demokratická vláda nic takového zakazovat nemůže, přestože je to neslušné a sami s tím nesouhlasí. Tady jde o snahu zakázat každou kritiku islámu.“

O brutálně ambiciózních plánech OIC na odstranění svobody projevu je veřejnost na Západě informována jen velmi málo. Zdá se, že novináři hlavního proudu nepovažují za nebezpečné, že jejich svoboda slova bude pod dohledem OIC. A zdá se, že západní vlády, které mají daleko k jakémukoliv odporu, se vším souhlasí, jen aby neztratily své voliče.

Judith Bergman je komentátorka, právnička a politická analytička.

[wp_ad_camp_2]

---

[1] Viz také „Organization of Islamic Cooperation’s ‚Islamophobia‘ Campaign against Freedom“ a „The OIC vs. Freedom of Expression“

[2] Viz také „The OIC/NGOs cooperation in combating Islamophobia“ z Mezinárodní konference o islamofobii, Istanbul 2007.

[3] OIC Charter, kapitola 1, článek 1, odstavec 11.

[4] Tamtéž, článek 1, odstavec 12.

[5] 11^th Session of the Islamic Summit Conference, Dakar Declaration, strana 4

[6] Tamtéž, strana 4

[7] 1st OIC observatory report on Islamophobia (May 2007 to May 2008) strana 24, sekce 4.5.

[8] 1st OIC observatory report on Islamophobia (May 2007 to May 2008), strana 30, sekce 4.5.7 a 4.5.8

[9] Tamtéž, strana 30 (Sekce 4.5.8)

[10] OIC Media Strategy in Countering Islamophobia and Its Implementation Mechanisms, strana 2, sekce I, odstavec 2)

[11] Tamtéž, strana 4, sekce III, odstavec 1

[12] Tamtéž, strana 4, sekce III, odstavec 3

[13] Tamtéž, strana 5, sekce III, odstavec 7

[14] Tamtéž, strany 3-4, sekce II, odstavec 2 a 7

[15] Tamtéž, strany 8-9, sekce 7

[16] Tamtéž, strana 6

[17] Rezoluce 16/18 o boji proti nesnášenlivosti, negativním stereotypům, stigmatizaci a diskriminaci, podněcování k násilí a k násilí vůči osobám na základě jejich náboženství a víry. Tato rezoluce byla přijata v Radě OSN pro lidská práva v roce 2011 s podporou členských států OIC i západních zemí, včetně Spojených států.