Důležitá sdělení jsou často součástí filmů. Většinou se jedná o ty „méně záživné“ scény, například o dialogy, kde se nestřílí a nevybuchuje. Jedním takovým filmem je poměrně nový snímek Lucy, se Scarlett Johanson v hlavní roli.

raja

Vědec: Jak jste k těm vědomostem získala přístup?

Lucy: Elektrickými impulzy. Každá buňka zná ty ostatní a mluví s nimi. Vyměňují si tisíce bitů informací za vteřinu. Buněčné skupiny formují obrovskou komunikační síť, která se různě formuje. Buňky se spojují, vezmou jednu formu, deformují, reformují. Bez rozdílu, stále stejně. Lidstvo se považuje za jedinečné a na této jedinečnosti postavili svou existenční teorii. Jedna je jednotka měření. Ale není. Veškerý sociální systém je pouhý nástin, jedna a jedna jsou dvě, víc jsme se nenaučili. Jenže jedna a jedna nikdy nejsou dvě. Vlastně nejsou žádná čísla ani žádná písmena. Okódovali jsme naši existenci, aby byla srozumitelná lidské malosti. Vytvořili jsme stupnice, abychom zapomněli na tu nesmírnou škálu.

Jedna a jedna jsou tři a více. V přírodě to tak funguje.

Lidé mají ve zvyku vše definovat, vymezovat = omezovat, škatulkovat. Protože potom je to známé a co je známé je bezpečné. Jakmile si člověk pojmy zaškatulkuje, je těžké ho přesvědčit o něčem jiném. Protože to mu působí pocit nejistoty.

Morgan: Ale když jednotkou měření nejsou lidé a svět se neřídí matematickými zákony, co jej tedy řídí?

Lucy: Po silnici uhání auto, nekonečně ten film zrychlete a auto zmizí. A jaký teď máme důkaz jeho existence? Dokladem jeho existence je čas. Čas je jediná pravdivá jednotka měření, je důkazem existence hmoty. Bez času neexistujeme.

Raja: Čas je program. Lineární čas máme pouze tady, nikde jinde něco jako čas neexistuje. Existuje jenom bytí, žádná páska, žádný film, v kterém by se dalo cestovat napřed nebo vzad. Pouze přítomný okamžik, realita. Čas je důkazem existence v Matrixu. A my jsme jeho součástí. Proto když Lucy říká, že čas je jediná pravdivá jednotka, myslí tím jednotku v Matrixu.

Také se zde odkazuje na neviditelnou sílu, která řídí vesmír. Někdo ji nazývá bohem, jiný stvořitelem, já Konstruktivními silami vesmíru. Metaforicky představuje auto, které při nekonečném zrychlení ztratíme z očí. Představuji si to tak, že stvořitel vibruje na nejvyšších vibracích, proto ho nelze spatřit. Zároveň však my existujeme v něm a on v nás. Podle zákonu „jak nahoře, tak dole, jak uvnitř, tak vně“. Zajímavé je, že ona neviditelnost stvořitele je v jedné z knih Vladimira Megreho nesoucích název Zvonící cedry Ruska odůvodněna naprosto stejně.

Morgan: Víte určitě, že potřebujete tak silnou dávku? Bojím se, že nepřežijete.

Lucy: Některé buňky budou bojovat a bránit svou integritu až do konce. Abych získala těch posledních pár procent, donutím je, aby se mi vzdaly do posledního atomu

Morgan: Ale všechny ty vědomosti. Nejsem si jistý, jestli je na ně lidstvo připraveno. Fascinuje nás jen moc a profit. S našimi vlastnostmi by nám to mohlo přinést nestabilitu a chaos.

Lucy: Ne, právě nevědomost přináší chaos. Postavím počítač a přenesu do něj své znalosti. Najdu způsob, abyste k nim měl přístup.

Morgan: Ano, jen doufám, že za ně vaše oběť bude stát.

 

NĚVĚDOMOST PŘINÁŠÍ CHAOS. VĚDĚNÍ JE SÍLA.

raja

 

Loading...
Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.