Hledejte na tadesco.org
Archiv
Nejnovější zprávy
Související zprávy
Šéf severokorejského výboru: Naši vůdci nám plní sny, žijeme v úžasné zemi
[wp_ad_camp_1]Hrůza z jaderné války? Ale vůbec ne. Atomové zbraně jsou přece nejlepším nástrojem, jak udržet mír. „Země, co neumí zastrašit silou potenciálního nepřítele, se nemůže nikdy ubránit. Jak dopadly jiné a slabší země? Na takové státy útočí Spojené státy. My jsme hrdí, že máme takovou vojenskou sílu. Zaručuje nám to, že nikdy nebudeme kolonií jiné země,“ tvrdí severokorejský komunista v rozhovoru pro německý Focus.
[wp_ad_camp_1]Muž také nechal nahlédnout do kultu, který se vznáší kolem předsedy strany Kim Čong-una a dalších „božských“ představitelů země. „Neumíme si představit život bez našich velkých vůdců. Osvobodili nás od nadvlády Japonska a plní veškeré naše sny. Umožňují nám svobodný život v nezávislé vlasti. Ta je sice malá, ale hodně hrdá. V minulosti jsme ale byli slabí a často se dostávali do područí silnějších zemí. To je již bohudík pryč díky našim vynikajícím vůdcům, jaké jsme za pět tisíc let historie země neměli,“ domnívá se Ri Chung.
[wp_ad_camp_1]
Je velmi pravděpodobné, že většinové obyvatelstvo země pouze matně tuší, jak krvavou rukou představitelé KLDR vládnou. Ale když se kácí les… Panteon božských představitelů země vtloukají političtí pracovníci do hlavy každému malému dítěti a není divu, že neexistuje sebemenší pochybnost o neomylnosti strany vedené Kimem.
[wp_ad_camp_1]
Zpovídaný činitel byl velmi dotčený, když padla zdánlivě banální otázka – Mohou se vůdcové KLDR mýlit?
Samozřejmě, že to nepřipadá v úvahu. „Tohle už nikdy nevyslovujte! Naši vůdci si zaslouží respekt. V mé přítomnosti o nich nikdo tímto stylem nebude hovořit. Vůdce nosíme ve svých srdcích. Velmi si jich vážíme a jsme na ně napojeni. Nevím, jak jinak bych vám to popsal,“rozhorlil se severokorejský činovník.
[wp_ad_camp_1]
No nemáme se u nás krásně?
Zdroj: 1
Ten severokorejský model neni zas tak úplne špatný. V jednote je sila. Je lepšie keď ľudia stoja za svojimi vodcami ako keď sa všetci medzi sebou hádajú ako u nás. Je však otázne či skutočne severokorejci stoja za ich vodcami a majú ich za bohov alebo to len tak tvrdia lebo musia, asi ako kto. Ak veria že sa majú dobre potom je všetko v poriadku. Tiež by som rád veril že sa máme krásne, ale moc mi to tak nepripadá. Hrdosť na svoju krajinu a ochota za ňu bojovať u nás na bode mrazu. Takže tak.
V knihovně jsem v černobílých novinách Literární a výtvarná příloha četla celou stranu A3 o Severní Koreji. Text byl z knihy B.Demicková – Není co závidět. Obyčejné životy v Severní Koreji.
Píše se tam o :
komunistický režim, uprchlíci vypráví o Koreji, práce autorky v této zemi, nedostatek energie a potravin, propagandistická hesla (Nechť se naše země změní v zemi hub, ať se ovoce jen hrne a jeho sladká vůně prodchne vzduch nad záplavou jabloní na úpatí průsmyku Čchol a jiná), zbožštění vůdce, nepatrná sexuální osvěta, zážitky z hladomoru 1994-1998. Ano prý tam byl opravdu hladomor, obětí až několik milionů lidí.
Pokud je vše v knize pravda, tak to je opravdu děs a hrůza tam. Ale ti lidi jsou tak zblblí, že si myslí, jak se tam mají skvěle. Říkala jsem si, proč toho vládce jednoduše nepicnou z pistole. Zblblým nic nevadí a vládce je asi dobře chráněn.
Tu Literární přílohu z knihovny mám doma schovanou, vždy když to čtu, tak se musím smát a utíkají mi sprosté výrazy z úst. Je zajímavé, že komunistické režimy se vyznačují pozitivními budovatelskými hesly.