Setkání bankéřů ve státě Wyoming odhaluje, že centrální banky vyčerpaly své zdroje a již nemohou dále ovládat finanční systém

Včera skončilo velké sympozium v ​​Jackson Hole (americký stát Wyoming, článek vyšel 30.8.2020, pozn. př.), kterého se zúčastnili centrální bankéři z celého světa. Komentátor DWN Ronald Barazon analyzuje výsledky.

Podniky jsou ve stavu klidu a neinvestují

Tvorba peněz funguje jen tehdy, pokud podniky přijmou peníze formou úvěrů a investují. Podniky, které jsou z důvodu karantény buď zcela zavřeny nebo dosahují následkem všeobecné nejistoty jen nízkých obratů, však neinvestují. Pokud vůbec, vezmou si úvěry, aby tak zabránily úplnému bankrotu. To celé vede k tomu, že firmy pokračují po koroně s vysokým zadlužením. Závěr: Vlastní účel přídavné tvorby peněz – stimulace ekonomiky – nebude dosažen.

[wp_ad_camp_2]

Tvorba peněz slouží ovšem ještě jinému účelu: Totiž podpořit zpravidla totálně předlužený stát. Vycházíme z toho, jak bylo popsáno již výše, že hospodářství se s pomocí nadbytku peněz daří lépe, a že ono pak formou daní zase naopak nadělí státu jeho potřebné příjmy. To ovšem, jak už bylo také v úvodu řečeno, není z důvodu „lock – down“ možné. Následkem toho budou díry v hospodaření státu stále větší a větší, dluhy explodují a státy budou rády, když jejich centrální banky akceptují jejich obligace – a tím napumpují další peníze do systému.

„Druhá vlna“ je špatným termínem

Naděje spočívala v tom, že na podzim se tento začarovaný kruh prolomí. Vycházeli jsme z toho, že pandemie koronaviru přes léto ustane a od září regenerační proces zkoriguje ztráty z jarní karantény. O tom však již nemůže být ani řeč. Tak zvaná „druhá vlna“ již spouští celosvětově nejistotu a stará se o omezující opatření, která brání růstu, ve který jsme doufali. (mimo jiné pojem „druhá vlna“ je naprosto mylný; šíření viru bylo pomocí karantény časově pozastaveno a pokračuje dle běžného vzorce, který vlny infekcí běžně mívají. Délka virové pandemie se nikdy nedá určit, ale samozřejmě že není možné tlačit svět do trvalé karantény. To znamená, že je nutné vytvořit postup, jak s infekčními vlnami zacházet. To ovšem není úlohou centrálních bank – to je problém, kterým se musí zabývat někdo jiný).

Nářky centrálních bankéřů: Nízké úroky nelze dále snižovat

Centrální banky jsou zodpovědné ale za vývoj úrokových sazeb. Zde platí stejná úvaha jako u tvorby peněz: Je nutné ulehčit podnikům čerpání úvěrů, a proto musí být úroky nízké. Takže v těžkých fázích se úroky snižují – naprosto normální postup.

[wp_ad_camp_2]

Nyní však stojí centrální banky před problémem, že úroky byly udržovány od finanční krize v roce 2008 celosvětově extrémně nízko, často docházelo a stále dochází dokonce k záporným úrokovým sazbám. Nulové a záporné úroky ale není možné dále snižovat, čemuž také odpovídá míra stížností na virtuálním setkání – přičemž tyto stížnosti jen ozřejmily bezmoc strážců peněz.

Úroková politika centrálních bank je tak jak tak dosti problematická. Je odkázaná na chování příjemců úvěrů. Nízké úrokové sazby mají zlevnit úvěry, vysoké úrokové sazby se prosazují za účelem přibrzdění přehnaného ekonomického růstu. V obou případech jsou střadatelé přehlíženi: Při vysokých úrocích se můžeme pohodlně opřít a užívat si vysokých úroků, které dlužníci zaplatí. Při nízkých úrokových sazbách se střadatelé vrhají na akcie a nemovitosti a ženou ceny těchto majetkových hodnot do nereálných výšin, což téměř neodvratně vede ke zhroucení trhů. Tento fenomén vysvětluje, jak je možné, že se kurzy stále nepropadly, ačkoliv hospodářství je zcela ochromeno.

V centrálních bankách se rozvinula zázračná víra v moc úroků, na jejichž ztrátu si nyní jen hlasitě stěžují. Ve skutečnosti byla tato předpokládaná moc přeceněna a nadužívána. V době, kdy ještě byla autoritativní německá centrální banka, pohlíželo se na vysoké úroky jako na zázračnou zbraň. Neostýchala se zvýšit úroveň až na deset nebo více procent a postarat se o přetížené hospodářství. Aktuální nulové a záporné úroky působí jako opačný svět. Pro příjemce úvěrů i pro střadatele bychom doporučili rozpětí mezi třemi a šesti procenty, neboť tyto hodnoty odpovídají realistickým možnostem, kolik peněz může finančník vydělat.

Matoucí rozmary úrokové politiky

Logika jde u úrokové politiky často stranou. Úvahy centrálních bankéřů jsou tyto:

Hospodářství roste, podniky zvyšují ceny dle poptávky, takže roste inflace, což naopak snižuje hodnotu. Následkem toho je nutné zvýšit úroky, aby se hospodářství ztížil přístup k úvěrům a tím se zpomalila míra inflace.

[wp_ad_camp_2]

Chybějící logika:

Centrální bankéři se ale také nezaleknou toho, nasadit úroky jako prostředek k boji proti inflaci, když zdražování vyplývá z růstu cen surovin, které samo o sobě brzdí podniky. Zvyšování úrokových sazeb je pak další ranou, kterou podniky dostanou.

Centrální banka USA usiluje o lepší image

Při virtuálním setkání v Jackson Hole byly hranice měnové politiky naprosto zřejmé. Guvernér FEDu, centrální banky USA, Jerome H. Powell, začal svou s napětím očekávanou přednášku podrobným uznáním výkonů svých předchůdců zpětně až do osmdesátých let minulého století. Když konečně dospěl až do současnosti, následovaly přátelské signály do politiky. FED se v minulých měsících duševně obnovil a udělal by cokoliv, aby porazil nezaměstnanost, která v době koronavirové krize explodovala. Očividně se jedná o zlepšení image, neboť FEDu bývá často vyčítáno, že jedná povýšeně a pohrdá lidmi. Cílová výše nezaměstnanosti však nebyla uvedena. Cíl inflace zůstává nezměněn na dvou procentech, ale buďme v těžkých časech flexibilní a akceptujme také vyšší hodnoty.

Bizarní diskuse o inflaci v USA

Poté co řeč neukázala zvláštní obsah, vrhly se trhy na toto sdělení, které bylo komentováno jako nová politika. Ve skutečnosti je v současnosti míra inflace v USA kolem 1 % a tudíž zůstává daleko pod očekáváním za vysněnými dvěmi procenty. FED tedy dělá všechno pro to, aby inflaci zvýšil. To zní v uších konzumentů absurdně. Skutečnost je taková: je za tím zvláštní logika: FED považuje 2 % míru inflace jako nutnou, protože nízké ceny táhnou dolů také úroveň úroků.

Při nízkých úrocích nemá centrální banka žádný prostor, aby mohla snižovat úrokové sazby a tím oživovat hospodářství. Z toho důvodu je potřebná alespoň dvou procentní inflace.

Ano! A co je s aktuálně nízkými úrokovými sazbami, které FED uměle zavedl, aby oživil hospodářství po finanční krizi v roce 2008? Ty jsou tak nízké, že není možné je ještě snižovat. Jen pro orientaci: Státní dluhopisy USA v současné době vynášejí 1,4 %.

Co se týče FEDu, je matoucí, že boom posledních let, stejně jako plná zaměstnanost, která byla před koronavirovou krizí, nespustila silný růst cen.

Jak vidíme: tyto železné zákony měnové politiky nejsou z velké části pravdivé.

Evropa klopýtá beze změn o kameny, které si sama nastavila do cesty

V USA funguje alespoň základní princip měnové politiky: Za normálních okolností hospodářství naskočí, když centrální banka napumpuje peníze do podniků. V minulých letech došlo ještě k velkému snížení již tak nízkých daní. V Evropě je tomu jinak. Také zde sice nechává Evropská centrální banka ECB i nadále tisk bankovek ve žhavém běhu, avšak brání absurdními pravidly, aby se peníze dostaly formou úvěrů k podnikům. Také daně jsou extrémně vysoké. Tato groteskní praxe vedla k tomu, že se starý kontinent oproti USA ještě více propadl.

[wp_ad_camp_2]

ECB důsledně zavírá před tímto problémem oči, a dokonce sama horlivě přispívá k úvěrovým omezením bankovních regulátorů. Takto oslavoval zástupce ECB na virtuálním setkání v Jackson Hole, Philip R. Lane, člen ředitelství a hlavní ekonom ECB, dosavadní politiku ECB a oznámil její pokračování.

Samozřejmě nezmínil nedávno zveřejněnou úvěrovou statistiku ECB, která zřetelně ukazuje evropské dilema. V uplynulých měsících obdržely sice podniky mnoho úvěrů, avšak v první řadě k tomu, aby zalepily díry, které vznikly výpadkem obratů a které ještě vzniknou. Dominantní jsou úvěry se státními zárukami. Děje se tak proto, že i v době krize, i přes oznamované úlevy v pravidlech schvalování úvěrů je možné obdržet financování především pouze pokud nějaké veřejné místo převezme garanci. Investiční půjčky se naprosto zhroutily.

Evropa byla v uplynulých letech postižena vysokým zdaněním a úvěrovou brzdou ze strany politiky a bankovního dohledu a dostala se do koronavirové krize slabší než USA. Pakliže se na daňové ani úvěrové politice nic nezmění, vypadají také předpoklady k vzestupu po koronavirové krizi pochmurně. Naděje spočívá v 750 miliardovém záchranném balíku EU, který má být spuštěn v rámci neefektivního řízení hospodářství od roku 2021. Skepse je na místě, avšak hlavní ekonom ECB Lane balík v Jackson Hole nadšeně opěvoval. Víra v zázrak, který má tento „dotační stroj“ způsobit, již několik dní udržuje kurs eura na úžasném maximu 1,18 za dolar.

Na hodnotě, která je stejně tak nereálná jako aktuální kurzy akcií.

Pro tadesco přeložila marki | Zdroj: Deutsche Wirtschafts Nachrichten