Místo očekávaného útoku na medaile utrpěla domácí sborná na šampionátu hokejistů do osmnácti let v Čeljabinsku a Magnitogorsku už ve čtvrtfinále debakl od Američanů 1:5. Zápas měl pro pořadatele navíc trapnou tečku v podobě totálně zpackané hymny pro vítěze.
Američtí mladíci už byli natěšeni, jak si zapívají hymnu svojí vlasti. Vlajka s hvězdami a pruhy se z rukou žvýkajících dívek napínala směrem ke stropu haly, rozezněly se první tóny, které už ale naznačovaly průšvih.
Svérázný remix posvátné písně Američanů dostal další grády zhruba po dvanácti sekundách, kdy se do ní z ničeho nic vloudila národní melodie Slováků „Nad Tatrou sa blýská…“
V ten moment už se začaly obličeje zámořských hokejistů a trenérů nevěřícně protahovat. Nicméně udrželi dekórum a paskvil trpělivě snášeli. Píseň najednou někde uprostřed skončila, ale hokejisté USA si hymnu dozpívali sami. Na některých bylo vidět rozčílení, jiní přešli celou situaci s úsměvem.
Jen třeba doufat, že si hněv nevybijí v sobotním semifinále proti České republice.
Žeby symbolický odkaz Ruska? Ide o to, že na olympiáde Slovensko vysoko vyhralo na ruskými hokejistami – faktickým víťazom, a zároveň to vysoko „nezmyselne“ = riťopchajsky pustilo tímu USA – „spojencom“. Ruský tím podusili /Now we choke!/ na stupni víťazov pod defenzívnou bielou vlajkou.
Ďalej – napriek nátlaku – Slovensko v kauze Skripal a novičok /Now we choke!/
nevyhostilo ruských diplomatov. „Odplata“ USA a „odmena“ – „lúzerskému“ Slovensku? Lebo čo tam po nejakej prehre – ale to poníženie na stupni víťazov – to je ončo! Mimochodom – Rusi prehrali teraz s amíkmi tak, ako prehrali so Slovákmi
na olympiáde – 1 : 5. ???
„Zastavme SA bratia – veď SA oni stratia!“
Raz darmo – Vojtech Tuka, ktorý svojvoľne vyhlásil vojnu prvej Slovenskej republiky USA v roku 1941 – zariadil ako duch aj jej víťazný koniec – keďže sa o jej formálne ukončenie nestará nikto iný… He he! „Amerika je a bude slovenská!“