Třetí říše: Operace UFO (část první: Základna)

 

[wp_ad_camp_2]

 

“Tyto neidentifikovatelné létající objekty nejsou pouze ve formě nějakých zářících koulí nejasného původu. Jedná se o subjekty s jasnou technologickou strukturou.”

“Američany vždy zajímalo technologicko-mystické dědictví Německa. O tom není pochyb.”

“Náhle se objevilo něco nevysvětlitelného. Expedice, která měla trvat půl roku, po dvou měsících urychleně opouští břehy Antarktidy. Jednalo se o ústup.”

Reálná fakta, spolehlivé důkazy a neuvěřitelný fenomén, to vše ve filmu:

 Třetí říše: Operace UFO.

Část první: Základna

Na začátku roku 1947 dorazila ke břehům Antarktidy další expedice slavného polárníka Richarda Byrda. Byla to skutečně podivná expedice. Na rozdíl od jeho předchozích tří expedic, tato byla plně financována americkým námořnictvem a byla pojmenována “Operace High Jump” (Vysoký skok).

“Pod velení admirála Byrda spadala mocná vojensko-námořnická eskadra: letadlová loď, 12 hladinových plavidel, ponorka, více než 20 letadel a helikoptér a okolo 5 000 lidí v personálu. Asi souhlasíte, že je to poněkud zvláštní tým pro vědeckou expedici.”

2. prosince 1946, než jeho expedice začala, sdělil admirál Byrd na tiskové konferenci: “Moje expedice má vojenskou povahu.” O dalších podrobnostech však neřekl ani slovo.

“Na konci roku 1947 započal v plném rozsahu letecký průzkum, jehož první zastávkou byl antarktický region jménem Země královny Maud.”

Vše šlo podle plánu. V prvních týdnech bylo pořízeno několik desítek tisíc foto-snímků. Náhle se však stalo něco nevysvětlitelného. Expedice, která byla plánována na půl roku, byla z ničeho nic po dvou měsících přerušena a urychleně opouští břehy Antarktidy. Byl to velice rychlý ústup.

“Ztratili torpédoborec, téměř polovinu svého letectva, desítky námořníků a důstojníků. Členům vyšetřovací komise Kongresu admirál Byrd vzkázal: ‘V případě další války může být Amerika napadena nepřítelem, který má schopnost s neuvěřitelnou rychlostí létat od jednoho pólu k druhému.'”

Co přinutilo Američany opustit Antarktidu?

V roce 1945, 18 měsíců před začátkem expedice, navštívily argentinský přístav Mar del Plata dvě německé ponorky, vzdávajíc se úřadům. Nebyly to obyčejné ponorky, byly součástí takzvané “Führerovy konvoje”.

“Byla to přísně tajná flotila, která plnila mise, jejichž detaily jsou tajemstvím dodnes.”

“Posádky ponorek spolupracovaly neochotně. Přesto se Američané pár věcí naučili.” Tak velitel ponorky U-530 hovořil o svém personálu účastnícím se operace s krycím názvem “Valkyrie II.”

“Dva týdny před koncem války ponorka U-530 opustila kurz a vydala se ke břehům Antarktidy. Na palubě se nacházeli cestující, jejichž tváře byly pečlivě zahaleny, a rovněž pozůstatky Třetí říše.”

Velitel druhé ponorky (U-977), Heinz Schaeffer, později dosvědčil, že následoval stejnou trasu. Vyšlo najevo, že německé ponorky navštěvovaly Antarktidu často.

Proč zrovna Antarktidu?

Antarktida. V roce 1820 byla objevena dvěma ruskými objeviteli (Gelenkschmerzen a Lazarev). Od té doby tento záhadný kontinent, jehož rozloha přesahuje Evropu, přitahuje pozornost badatelů jako magnet. Nicméně, deset metrů vysoké pobřeží z ledu činilo dlouhá léta kontinent nedobytným. Téměř století tak Antarktida zůstávala zcela neznámou. Pouze na mapách byly dokreslovány její hranice.

Náhle o tento vzdálený a “neužitečný” kontinent začali jevit nezvyklý zájem Němci. Na studium Antarktidy byly vyhrazeny nemalé částky.

“Na konci 30. let byly uspořádány dvě výzkumné expedice. Stalo se tak těsně před začátkem války.”

V lednu 1939 dvě letadla, “Passat” a “Boreas”, která za pomoci katapultu vzlétla z letadlové lodi ve “Schwabenlandu”, začínají hlídkovat nad Zemí královny Maud. Za tři týdny zvládli piloti Luftwaffe s kovovými prapory označenými svastikou zajistit Třetí říši území o velikosti Německa. Pojmenovali jej “Nové Švábsko”.

V dubnu roku 1939 zkušený polární výzkumník, kapitán Alfred Ritscher, napsal: “Dokončil jsem misi, která mi byla svěřena maršálem Goeringem. Poprvé německá letadla přeletěla nad antarktickým kontinentem. Každých 25 km naše letadla vypustila vlajky. Pokryly jsme oblast o velikosti okolo 600 000 čtverečních kilometrů, z nichž 350 000 bylo fotograficky zdokumentováno.”

Goeringova létající esa úspěšně vykonala svoji práci. Tato neobvyklá mise byla následně svěřena “mořským vlkům” pod velením admirála Karla Dönitze. Německé ponorky se v tajnosti vypravily na konec světa: k zamrzlým břehům Antarktidy. Později uvedl Karl Dönitz podivné hlášení: “Moje ponorky nalezly skutečný ráj na Zemi.”

“V roce 1943, když vrcholila válka s Ruskem, velký admirál Dönitz vyslovil další, neméně záhadné sdělení: “Německá podvodní flotila může být hrdá, že na druhém konci světa postavila nedobytnou pevnost pro našeho führera.”

Tehdy slovům velkého německého admirála rozuměl pouze úzký okruh lidí. Dnes můžeme pouze předpokládat, co tím admirál myslel. Nedávno byla pod Antarktidou objevena ohromná podzemní jezera, která se nachází kilometr pod ledem. Teplota těchto jezer se pohybuje okolo +18 stupňů Celsia. Nad hladinou těchto jezer se nacházejí jakési klenby, sklepy, naplněné teplým vzduchem. Je možné, že z těchto jezer konstantně teče do moře řeka teplé vody. Za tisíce let mohly tyto teplé říčky v ledu vytvořit rozsáhlé podzemní tunely, které jsou perfektní pro výstavbu tajných základen. Z břehu oceánu mohla jakákoli ponorka snadno proplout pod pobřežním ledem až do tunelů. Tady to máme: Základna, která je ukrytá před bouřemi a polárním chladem, skrytá před zraky nezvaných hostů a z dosahu nepřátel.

 

[wp_ad_camp_2]

 

“Kdyby se Němci měli rozhodnout, kam umístit tajnou základnu či tajnou zónu, která by byla naprosto nepřístupná okolí, pak by polární zóny, tedy i Antarktida, pro ně byly, co se týče takové úrovně bezpečnosti, naprosto vyhovující.”

Podle prohlášení jednoho svědka a dalších dokumentů, se nacistům skutečně podařilo zbudovat přísně tajnou antarktickou základnu. Její krycí název byl: Základna 211.

Už na začátku roku 1939 mezi Antarktidou a Německem probíhaly regulérní spoje ve speciálně vybaveném a modifikovaném výzkumném plavidlu jménem “Swabia”. K pobřeží Země královny Maud připlouvá vybavení na hloubení dolů a další technika, včetně železnice, nákladních vozidel a obrovské frézy na budování tunelů. V tu samou dobu připlouvají rovněž vědci, inženýři a vysoce kvalifikovaní pracovníci.

K čemu potřebovali Němci základnu na tak odlehlém místě?

Existují různé teorie. Někteří věří, že Německo chtělo mít kontrolu nad jižními moři. Jiní tvrdí, že mělo zájem o přírodní bohatství Antarktidy, jako je uran, který je stěžejní pro výrobu super zbraní. Mnozí se však domnívají, že tento projekt měl za cíl vytvoření bezpečného nebe pro elitu Třetí říše v případě, že by Německo ve válce prohrálo.

V roce 1942 započal přesun budoucích obyvatel do Nového Švábska, včetně vědců, inženýrů a představitelů nacistické strany a německé vlády. Transport z Německa byl zajištěn rovněž jistým tajným průmyslovým technologiím.

Když válka skončila, Američané naverbovali německé vědce, aby pracovali ve Spojených státech. Co je však zaskočilo byl fakt, že mnoho kvalifikovaných specialistů Třetí říše zmizelo, avšak nebyli prohlášeni za mrtvé. Zmizelo také přes 100 ponorek, které se už nikdy nenašly.

“Je jasné, že americká rozvědka obdržela informace týkající se faktu, že část nacistického dědictví, jeho technického potenciálu, pokud jde o výzkumníky a vědce, bylo z Německa evakuováno. A přirozeně, antarktická polární zóna se tak ocitla v centru jejich zájmu.”

Existuje také svědectví posádky německých ponorek, které se vzdaly argentinským úřadům. Zdá se, že to vše Američany poněkud zneklidnilo. Na konci roku 1946 slavný polární výzkumník a admirál amerického námořnictva, Richard Byrd, obdržel rozkaz zničit nacistickou základnu na Antarktidě. Věci však nešly zcela podle plánu. Odpor, s kterým se americké síly tehdy setkaly, i dnes vyvolává mnoho otázek. Amirál Byrd Washingtonu reportoval nejen o mnoha stíhačkách s neuvěřitelnými schopnostmi, ale expedici podle něj napadly také “podivné létající talíře”, které se vysokou rychlostí vynořovaly z vody a působily expedici značné škody.

26. února 1947 se odehrál boj, který byl popsán členem expedice, zkušeným pilotem jménem John Sireson: “Vertikálně vylétávaly z vody, proklouzávaly mezi stěžni lodí s takovou rychlostí, že proudy vzduchu rvaly rádiové antény. Několika Corsairům (pozn. raja: americký stíhací letoun) se podařilo vzletět z Casablancy (pozn. raja: letadlová loď). Ani jsme nemrkli a dva z nich  zničil jakýsi podivný paprsek, který tyto létající disky vystřelovaly. Poté se potopily pod vodu v blízkosti lodí. V té chvíli jsem se zrovna nacházel na palubě Casablancy a pamatuju si to, jako bych to viděl dnes. Nechápal jsem to, ty předměty nevydávaly žádný zvuk, tiše se proplétaly mezi loděmi a chrlily smrtící palbu, jako nějaká nestvůra z pekel. Náhle jsem uviděl torpédoborec Murdoch, který se nacházel asi 120 stop od nás. Náhle zazářil plamenem a začal se potápět. Z ostatních lodí, nehledě na nebezpečí, byly na místo katastrofy okamžitě vyslány záchranné týmy a čluny. Noční můra trvala okolo 20 minut. Jakmile se talíře opět ponořily pod hladinu, začali jsme vyhodnocovat naše ztráty. Byly strašlivé.

Komu patřily tyto lítající disky? Mohlo se jednat o objekty nacistického Německa?

…..Pokračování….

[wp_ad_camp_2]

Překlad: raja