Jachty, Chevrolety, pracovní pozice, přátelé, partneři, milostné aférky a škopky piva v zaplivaném pajzlu. To vše se ve vašem životě odvíjí od jediné věci, kterou opravdu máte. Od vaší hodnoty. Pro vás i pro vaše okolí. Víc, než si myslíte. Jak to?

Celý svět je jeviště a my všichni jsme herci, praví klasik. Celý svět je obchod a my všichni prodáváme, praví Markel. Ať se nám to líbí nebo ne, pokud se máme porvat s nástrahami zlého, krutého světa (někde jsem četl, že prý se mu tak občas říká), máme dvě možnosti. Buď se stáhnout do ústraní, ideálně do zenového kláštera vysoko v horách, nebo se prosadit. Nic proti zenovým klášterům. Klid a meditace mají v našem životě místo. Většinu času ale pracujeme na tom, abychom se prosadili.

Všemi oblastmi našeho života se prolíná to, jak se dokážeme prodat. Chceš práci, která tě baví? Prodej se! Chceš přítelkyni, která bude stát za to? Prodej se! Chceš hrát fotbal za nároďák? Prodej se. Chceš, aby si lidé koupili tvoje zboží? Prodej se!

Cože? Ty nemáš co prodávat? Tak co vlastně chceš? Ty nemáš jak prospět lidem? Co tady vůbec děláš? Ty nemáš žádnou hodnotu? Tak co chceš vlastně prodávat? Možná to není fér. Může s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat. To, jakou hodnotu máme, určuje, jakým způsobem nám svět odpoví. Co je na tom ale nejlepší? Naši hodnotu určujeme my sami. Pokud jste teď zmateni, máte dvě možnosti. Zpanikařit, nebo číst dál. Vysvětlíme si, jak ve třech klíčových oblastech určujeme naši hodnotu a v závislosti na tom dosahujeme výsledků.

Práce je bezpochyby zářným příkladem toho, že naše hodnota odpovídá tomu, co v životě dostáváme. Pro zaměstnavatele máme určitou hodnotu jako zaměstnanci. Tu nám dává najevo ve formě mzdy. Zdá se, že s věkem hodnota zaměstnance klesá. Jenže. Klesá proto, že je to nepsaný zákon trhu nebo proto, že se s touto skutečností v určitém věku sami smíříme? Jako bych to slyšel – už jsem moc starý, nějak to překlepu. Budu se držet u zdi. Už by mě nikdo jiný nezaměstnal.

Rád bych na tomto místě zdůraznil běžný omyl o fungování pracovního trhu. Zatímco většina lidí se domnívá, že zaměstnavatel nabízí pozici, kterou uchazeč hledá, opak je pravdou. Každý z nás nabízí sám sebe. Nabízíme svoje služby, svůj čas, svoje znalosti a dovednosti. Svoji hodnotu. Je to právě tento úhel pohledu, který nás může posunout dál. Zeptejme se sami sebe – jaká je moje hodnota? A také jak moc si vážím sám sebe?

Pokud sami sobě přikládáme nízkou hodnotu, bude nízká i naše hodnota na trhu práce. Můžeme mít sebelepší znalosti, být experti v jakékoliv oblasti. Pokud nepozdvihneme vnímání sebe sama na vyšší úroveň, bude nám to k ničemu. Nedokážeme totiž prodávat něco, čeho si nejsme vědomi. Vraťme se teď k otázce věk versus klesající hodnota. Jelikož s přibývajícím věkem úměrně přibývá i praxe, tak co se týká zkušeností, hodnota na trhu práce s věkem STOUPÁ.

Proč se tedy všeobecně vnímá, že klesá?

Jedním z důvodů je rychle se měnící doba. Vše je rychlejší a některé pozice zanikají, zatímco jiné rostou jako houby po dešti. Trh práce se mění rychle a starší generace na to nejsou zvyklé. Tudíž flexibilně nereagují. V tom vidím zakopaného pudla – a není ani moc hluboko. Kromě vnímání sebe sama pochopitelně určuje naši hodnotu práce i to, co umíme. Jestli máme co prodávat. Více než cokoliv jiného je tohle starost každého z nás.

Doporučil bych každému bez ohledu na věk jednu věc – kontinuální vzdělávání. V jakémkoliv oboru. V dnešní době, kdy existují kurzy v podstatě na cokoliv (včetně toho, jak veřejně zprznit jídlo – to se dokonce vysílá v televizi), knihkupectví přetékají vzdělávacími brožurami a internet je přeplněný odbornými diskuzními fóry, je víc než snadné dostat se k relevantním informacím. Nenaučit se něco nového je v dnešní době pouze naše volba. Dost možná naše ignorantství.

Princip je jednoduchý. Pokaždé, když se něco nového naučíme, rostou naše kompetence. S nimi, zejména, když začneme nové znalosti používat, roste i naše sebevědomí. Celkově pak roste naše hodnota. Tak, jak ji vnímáme my sami. Tak, jak ji vnímá trh práce. Hranice, kam můžeme naši hodnotu posunout, ještě nebyly stanoveny. Je to jen na nás. Nikdo to dle mého nemusí „doklepat“ na místě, kde nechce být.

[wp_ad_camp_1]

Zajímavé přirovnání, které jsem si právě vycucal z levého palce pravé nohy. Řeč bude o vztazích. Stejně jako na trhu práce, i zde rozhoduje naše vlastní hodnota o tom, jaké vztahy vytváříme. Jestli vůbec nějaké vytváříme. Stejně jako na trhu práce i zde jsou dvě roviny. To, jakou hodnotu si přikládáme sami a to, jakou hodnotu v nás vidí partner či partnerka. Jak se prodat ve vztahu?

Jakou hodnotu nám přikládají jiní a proč

K té prvotní, poněkud prvoplánovité rovině, použiju jednoduchý příklad. Co mají společného všichni filmoví hrdinové? Cíl. Je jedno, jestli se jedná o záchranu světa, péči o rodinu nebo vyloupení banky a následné utrácení na Bahamách. Po celou dobu příběhu mají cíl, kterému se věnují. V určité fázi příběhu pak hrdina čelí krizi, ve které se mnohdy od cíle odkloní. Krize se vyřeší až tehdy, když se vrátí na správnou cestu. Jednoduché, efektivní.

Stejný princip platí i v životě. Pouze ten filmový cíl (svět, rodina, banka) jsou vaše hodnoty. Dost metafor. Vaše hodnota ve vztahu se primárně odvíjí od toho, kdo jste a kam jdete. Co děláte. Možností je spousta – je váš životní smysl budovat kariéru (nepříliš oblíbená hodnota u žen, ač se to nezdá)? Cestovat? Vyzkoušet všechny adrenalinové sporty světa? Ukázat svoji sbírku motýlů co nejvíce lidem?

Pro někoho může být šok, že největším lákadlem pro opačné pohlaví není vzhled ani majetek, nýbrž to, jací jste a co děláte. Z mojí zkušenosti si myslím, že skutečných zlatokopek a kariéristů je málo. Pokud se tedy chcete opravdu prodat, zamyslete se nad tím, jaké hodnoty má váš život. Čím je zajímavý? Co byste nevyměnili za nic na světě? Protože to je ta vaše pravá hodnota. Nemáte nic takového? Možná je čas se vrátit k vášni z dětství nebo si najít novou. Začít se dá vždy. Protože pokud nemáte tento typ hodnoty, vztahy vám ukážou zrcadlo. Málokdy je hezké.

Jak vidíme sami sebe?

Druhá rovina, kterou jsem zmiňoval, se týká toho, jakou hodnotu si ve vztahu přikládáme my sami. Je to právě nedostatek vlastní hodnoty, který často vede k tomu, že a) žádný vztah není, nebo za b) vztah je, ale trápíme se v něm. Jak to? Člověk, který nosí v hlavě přesvědčení, že není „dost dobrý“, často nedokáže najít partnera. Zkrátka není pro opačné pohlaví zajímavý. Řeč těla jasně odpovídá tomu, co máme v hlavě. Pokud věříme, že nemáme pro ostatní hodnotu, mít ji nebudeme.

To se týká případů žen, které pochybují o svém vzhledu, protože jim ještě nelezou žebra zpod kůže. Jedna moje přítelkyně třeba měla mindrák kvůli kolenům, která si pochroumala při jízdě na koni v útlém věku. Legrační je, že dokud mi o tom neřekla, ničeho jsem si nevšiml. Je to ale také případ mužů, kteří se vynervují vlastními přehnanými nároky na sex tak, že ho pak ani nejsou schopni. Pomalu se zhroutí už na prvním rande a strach ze selhání (ačkoliv laťku si neuvěřitelně vysoko nastavili sami) jim brání v tom, aby byli uvolnění a sví. Těm všem bych chtěl vzkázat: jste dobří takoví, jací jste. Není  potřeba být perfektní. Věřte mi. Prošel jsem si svým zamindrákovaným obdobím taky, než mi došlo, jak moc je to jednoduché.

Třetí důležitá oblast našich životů, která se přímo odvíjí od toho, jakou máme hodnotu, se týká lidí v našem okolí. Lidí, které máme rádi a chceme je ve svém životě. Často také chtějí oni nás ve svých životech. Zejména tehdy, pokud do jejich života přinášíme nějakou hodnotu. Stejně jako v předchozích případech ale platí to, že musíme vlastní hodnotu znát my sami. Koneckonců, je to jediné, co opravdu máme. Z ní vychází vše ostatní.

Přítomnost a jistota, to je oč tu běží

To, jakou hodnotu nám přikládají naši přátelé, může mít různé podoby. Já bych to ze své praxe shrnul do dvou hlavních věcí. Přítomnost a jistota. Přátelství vzniká většinou na základě společných zážitků. Zkrátka a dobře tím, že věnujete lidem svůj čas, svoji přítomnost. Jestli se vám mysl naplní ledovou tříští, kterou vám váš nejlepší kamarád stříkl hranou snowboardu do obličeje, nebo to, jak držíte kamarádce vlasy, zatímco se zbavuje všeho, co vypila na šílené párty, je už na vás. Vypovídá to jen a pouze o povaze přátelství, ale princip je stejný. Společně strávený čas.

Možná si taky vzpomenete na chvíle, kdy vám kamarádka v noci zavolala celá ubrečená a vy jste se zvedli a jeli za ní. Nebo to, jak jste tahali kamaráda z průšvihu, když se mu rozbilo auto 300 km od vašeho bydliště. To už je druhá zmiňovaná hodnota, kterou přinášíme přátelům. Jistota. Praví přátelé si pomáhají, i když se jim to zrovna nehodí. Podrží vás, když je vám ouvej. A vy zase je. Máte ve svém okolí pár takových přátel? Ne? Pak se nabízí otázka – kolik času a jistoty jim věnujete? Aneb – jakou máte pro své přátele hodnotu?

Nastavujeme hranice

Někdy se ale může stát, že vás lidé ve vašem okolí začnou zneužívat. Já chodím po světě s přesvědčením, že každý má ty nejlepší úmysly a musím říct, že těch zklamání jsem zase tolik nezažil. Ale pár jich bylo. Ve chvíli, kdy taháme za kratší konec provazu a někdo nás úmyslně poškozuje, je na čase si uvědomit naši hodnotu. To, že stojíme za víc. Že se můžeme mít lépe, i když mezi jinými lidmi. Říká se, že pět vašich nejbližších přátel definuje to, jací jste vy.

Nelíbí se vám váš život? Nelíbí se vám společnost, ve které žijete? Pak přidejte sami sobě vyšší hodnotu. Udělejte nepopulární rozhodnutí. Změňte svoje okolí. Pouze člověk, který zná svoji hodnotu, ví kým je i kým chce být, si dokáže vytvořit život podle představ. Pokud vám vaše okolí škodí, přejte mu to nejlepší. Věnujte jim soucit, věnujte jim pozitivní emoce. Ale odejděte.

Co si z toho vybrat?

Dnes jsem se nějak rozepsal, pravda. Informací je spousta, ale točí se kolem jednoho a téhož. Uvědomme si, že naše hodnota je skutečně to jediné, co máme. Na základě ní dokážeme prodat vše ostatní. Nejprve musíme zvýšit vlastní vnímání sebe sama, abychom mohli dosáhnout skvělých výsledků. V práci, ve vztazích, v životě.

Pokud se chcete někam posunout, nabízím na závěr několik otázek. Můžete si je klást každý den. Odpovědi nám napoví, kudy se vydat. Jakou mám teď aktuálně hodnotu sám pro sebe? Čeho si na sobě vážím? Co bych chtěl opravdu dokázat? Jak můžu dnes, zítra a každý další den zvýšit svoji hodnotu – na trhu práce, ve vztazích, mezi přáteli? Co nového se můžu naučit? Co je v životě moje největší vášeň? Kolik času a jistoty věnuji svým přátelům?

Je to hodně otázek. Odpovědi musí hledat každý sám. Ať se vám líbí to, co najdete.

Buďte skvělí,

Honza

Zdroj (1)

[wp_ad_camp_1]