Zaměstnanec ARD toho má dost a vybaluje: „Už to nevydržím.“ Neuvěřitelný otevřený dopis

Vzpomínám neustále na tomova slova: Všemu je naopak. Všemu je jinak.

***** **** ***** ****

Neuvěřitelný otevřený dopis

Ole Skambraks, narozený v roce 1979, pracuje ve veřejnoprávní televizi již 12 let. Jako zaměstnanec a redaktor. Působil jako programový manažer ranní show na MDR Sputnik a redaktor na WDR Funkhaus Europa. V současné době pracuje jako redaktor v oddělení programového managementu a zvukového designu ve veřejnoprávní televizi SWR2. Někdo jako on potřebuje velkou odvahu, aby se přiznal. I já mám kontakty a kolegy v mnoha rozhlasových stanicích, kteří si mé práce váží a podporují ji – někdy i jako autoři. I když si stěžují na práci svých stanic, chtějí zůstat v anonymitě. A já to chápu.

Skambraks se vymanil z mlčení. V otevřeném dopise, který zveřejnil internetový portál „Multipolar Magazine“, se nemilosrdně pouští do soudu se svým zaměstnavatelem. „Už nemohu mlčet. Už se nemohu beze slova smířit s tím, co se už rok a půl děje u mého zaměstnavatele, veřejnoprávní televize. Věci jako „vyváženost“, „sociální soudržnost“ a „rozmanitost“ ve zpravodajství jsou zakotveny ve stanovách a státních smlouvách s médii. To, co se praktikuje, je přesný opak. Neexistuje skutečná diskuse a výměna, v níž by se mohly ocitnout všechny vrstvy společnosti.“

Skambraks od počátku zastával názor, že veřejnoprávní vysílání musí „vyplnit právě tento prostor“: „podporovat dialog mezi zastánci opatření a jejich kritiky, mezi lidmi, kteří se bojí viru, a lidmi, kteří se bojí ztráty svých základních práv, mezi zastánci očkování a jeho skeptiky“. Za poslední rok a půl se však prostor pro diskusi značně zúžil.“

Vědci a odborníci, kteří byli před Coronou respektovaní a uznávaní a byli zastoupeni i ve veřejném diskurzu, jsou nyní najednou „podivíni, alu-hats nebo covidiots“. Jako například Wolfgang Wodarg, lékařský odborník, epidemiolog a dlouholetý politik v oblasti zdravotnictví. „Místo otevřené výměny názorů byl vyhlášen ‚vědecký konsensus‘, který je třeba obhajovat. Každý, kdo o tom pochybuje a požaduje vícerozměrný pohled na pandemii, sklízí pohoršení a posměch.“

Tento vzorec, jak uvádí Skambraks ze strojovny vysílacích společností financovaných z koncesionářských poplatků, funguje i v redakcích. Údajný konsenzus je tam „absolutní a jednomyslný“: „Už několik měsíců se pouštím na led a tu a tam na konferencích pronesu kritickou poznámku. Často následuje šokované mlčení, někdy „děkuji, že jste na to upozornil“ a někdy přednáška o tom, proč to není pravda. To nikdy nevedlo k podání hlášení.

Závěr novináře: „Výsledkem jeden a půl roku vlády Corony je rozdělení společnosti, které nemá obdoby. Veřejnoprávní vysílání v tom hraje významnou roli. Stále méně plní svou povinnost budovat mosty mezi tábory a podporovat výměnu.“ Často se argumentuje tím, že kritici jsou „malá menšina, která nestojí za pozornost“ a které „by se z důvodu poměrného zastoupení neměl věnovat příliš velký prostor“. Velmi brzy se objevila rovnice, že „kritika postupu vlády v kauze Corona patří k pravicovému spektru“. Který redaktor se odváží vyslovit myšlenku tímto směrem?“

[wp_ad_camp_2]

Otevřený dopis pokračuje: „Akademici, kteří požadují jiný přístup ke Coroně, stále nemají ve veřejnoprávních médiích adekvátní prostor, jak opět ukázalo částečně hanlivé zpravodajství o akci #allaufdentisch. Místo toho, aby o obsahu videí diskutovali se zúčastněnými, vyhledali odborníky, aby kampaň zdiskreditovali. Tím se veřejnoprávní vysílatelé dopouštějí přesně té chyby, kterou vyčítají #allaufdentisch.“

A dále: „Novinář Spiegelu Anton Rainer v rozhovoru pro SWR o videokampani řekl, že se nejedná o rozhovory v klasickém slova smyslu: ‚V podstatě vidíte dva lidi, kteří spolu souhlasí‘. Po poslechu reportáží mé stanice jsem měl stavební bolesti a byl jsem naprosto podrážděn nedostatkem základního novinářského pochopení nechat vyjádřit se i druhou stranu.“

Podle Skambrakse se na konferencích klasicky říká, že téma je „již hotové“. Například když se zmínil o tom, že komplikace po očkování nejsou dostatečně evidovány: „Ano, je to tak, toto téma bylo diskutováno s interním expertem, který – nepřekvapivě – došel k závěru, že k nedostatečné evidenci nedochází. „Druhá strana“ je tu a tam zmíněna, ale jen velmi zřídka se jí dostane prostoru v podobě skutečného rozhovoru s lidmi, kteří zastávají kritické názory.“

Ředitel televize WDR Jörg Schönenborn prohlásil, že „fakta jsou fakta a stojí pevně na zemi“. Pokud by tomu tak bylo, poznamenává Skambraks, jak je možné, že „za zavřenými dveřmi se vědkyně neustále hádají a dokonce se hluboce rozcházejí v některých zcela zásadních otázkách? Dokud si to neuvědomíme, vede jakýkoli předpoklad domnělé objektivity do slepé uličky. „Realitě“ se můžeme vždy jen přiblížit – a to lze pouze v otevřené diskusi názorů a vědeckých poznatků.“

Omezování diskurzu došlo podle něj dokonce tak daleko, že „Bavorský rozhlas několikrát neodvysílal projevy poslanců, kteří kritizovali opatření, během vysílání parlamentních debat v zemském sněmu“. Skambraks se na to ptá: „Takto vypadá nové chápání demokracie veřejnoprávního vysílání? Alternativní mediální platformy vzkvétají především proto, že etablovaná média přestala plnit svou funkci demokratického korektivu.“

Skambraks hovoří o „slepé skvrně, která se dostala do naší mysli a která již neumožňuje skutečnou diskusi“. Jeho diagnóza: „Předhazujeme si zdánlivá fakta, ale už si nedokážeme naslouchat. Místo porozumění nastupuje pohrdání, toleranci nahrazuje boj proti druhému názoru. Základní hodnoty naší společnosti jsou hozeny přes palubu. Tady se říká: lidé, kteří nechtějí očkovat, jsou blázni, tam se říká: „hanba spícím ovcím“.

Kritika novinářů jde daleko za hranice veřejnoprávního vysílání: „Nejotevřenější kritici musí počítat s domovními prohlídkami, trestním stíháním, zablokováním účtu, přeložením nebo propuštěním, a to až po uvěznění na psychiatrickém oddělení. I když jde o názory, jejichž postoje nesdílíte – v ústavním státě nic takového nesmí existovat.“

Jeho závěr: „To, co se nyní odehrává, není upřímný boj proti „fake news“. Vzniká spíše dojem, že jsou potlačovány jakékoli informace, důkazy nebo diskuse, které jsou v rozporu s oficiálním příběhem.“ Skambraks si stěžuje, že obsah na témata Corony je nyní mazán po milionech: „Facebook a spol. jsou soukromé společnosti, a proto mohou rozhodovat o tom, co bude na jejich platformách zveřejněno. Mohou ale také kontrolovat diskurz? Veřejnoprávní vysílání by mohlo zajistit důležitou rovnováhu tím, že zajistí otevřenou výměnu názorů. Ale bohužel nic takového neexistuje!“

Zdroj: 555

Celý Skambraksův velmi dlouhý a podrobný otevřený dopis na platformě „Multipolar Magazine“ si můžete přečíst zde.

Přeložil a vložil carsten