Pan Libor, věrný čtenář tadesca, nám zaslal výborný fejeton. Rozhodl se tak po přečtení článku o rozhodnutí EU sledovat on-line spotřeby aut a vznikl jako reakce na zavádění nového informačního systému v jisté firmě. 

16:54

Osoblažsko. Malebný kraj na Krnovsku, úrodná pole a nádherné lesy, zámky a vesničky. A hlavně – úzkorozchodná železniční trať, vedoucí z Třemešné do Osoblahy, hlavní to dopravní tepna tohoto kraje. Její přenosta stanice Mgr. Rambousek si hověl v Pernerovi, jedoucímu z Prahy do Ostravy. Před jeho vnitřním zrakem se objevovaly malebné zákruty jeho milované trati a nevnímal kolem se míhající nádražíčka, jako jsou Česká Třebová nebo Pardubice. Vracel se naplněn novátorským nadšením z celostátní Pražské konference O automatizaci a digitalizaci železnic. Je třeba do jeho nádraží zavést informační system!

 

[wp_ad_camp_2]

Ihned po nástupu do práce svolal poradu a určil tým, který vybere nejvhodnější IS ze čtyřech kandidátů. Prvním úkolem však bylo vytvořit oddělení IT a sehnat pro něj nějakého odborníka. Pro tuto funkci získali místního hackera Láďu Smažku. Láďa se své funkce ujal s příkladnou vehemencí a vybral čtyři softwarové firmy do výběrového řízení. Po půlroce předvádění jednotlivých softwarů byl jako nejvhodnější jednohlasně vybrán systém QAK od firmy Klikosystems.

A začalo budování hardwarové infrastruktury a zároveň nastavování systémových procesů a školení uživatelů. Software i s pomocnými moduly quality a NC řízení parního stroje stálo zhruba tolik, kolik se na jízdném dohromady vybralo na této trati za celou dobu jejího provozu od roku 1854. Hardware včetně wifin podle trati, sloužících k online spojení lokomotivy se serverem, přišel na sumu jízdného, které se vybere ode dneška do roku 2286. Samozřejmě se bude platit i údržba (maintenance) software i hardware, jehož roční výše bude zhruba odpovídat dvouletému výběru jízdného.

 

 

[wp_ad_camp_2]

1.1.2018 nastal dlouho očekávaný ostrý start nového IS. Server hučel a nedočkavě nadskakoval v očekávání příjmu prvních dat z první automatizované jízdy. V kabině parní lokomotivy jakož I všech vagóncích byly totiž instalovány PC připojené přes WiFi k serveru. Jejich úkolem bylo sledovat provoz lokomotivy v on-line režimu. Zatímco ve vagónech se sledovalo on-line nastupování a vystupování pasažérů, v lokomotivě probíhalo snímání spotřeby uhlí a páry.

Při zakoupení jízdenky na nádraží každý pasažér nahlásil do IS jaké má pohlaví, rasu a věk. Následně došlo k automatickému vytištění samolepící nálepky s čárovým kódem, který si pasažér nalepil na čelo. Při nástupu i výstupu průvodčí sejmul snímačem každému pasažérovi z čela jeho kód, a tím server v dané chvíli přesně věděl, kolik ženských, chlapů, psů či fretek nastoupilo či vystoupilo a dovedl to vytáhnout do excele podle měsíců, dnů, ba i minut. To si samozřejmě vyžádalo přijmout o tři průvodčí vice, tak, aby v každém ze čtyř vagónků byl jeden.

 

[wp_ad_camp_2]

První jízda však hned ukázala drobné nedostatky, které bylo nutno následně korigovat. V lokomotivě byla instalována kromě PC i USB váha, připojená k PC. Topič vždy před přiložením pod kotel položil lopatu na váhu a tím došlo k on-line odečtení spotřeby uhlí. Na stěně pak byl přilepený papír se dvěma čárovými kódy, jeden pro levý, druhý pro pravý píst. Topič pak měl za povinnost snímačem střídavě tyto kódy snímat podle pohybu pístů, takže server on-line věděl, kolik pohybů proběhlo a složitým sofistikovaným výpočtem dokázal spočítat spotřebu páry a kontrolním dopočtem zjistil, jestli souhlasí množství nahlášeného uhlí s množstvím vyrobené páry minus tepelné ztráty soustavy. A zde se právě ukázal problém. Topič nestíhal zároveň topit, vážit lopaty a pípat pohyby. Bylo tedy nutno přijmout novou pracovní sílu do lokomotivy, která pípala písty, aby mohl topič topit. Bohužel se zjistilo, že ani pracovník v plném úvazku nestíhá pípat při maximální rychlosti vláčku 30 km/h. Zvládl to do 6 km/h. Proto byla rychlost snížena a změněn jízdní řád, neboť nyní už cesta do Osoblahy netrvala 20 minut, ale hodinu.

 

[wp_ad_camp_2]

Zpočátku to cestující vítali jako zpestření, ba i daleko někteří vyprovázeli příbuzné vedle vláčku a klábosili přes okna. Postupně však začalo cestujících ubývat, protože i pěšky člověk byl v Osoblaze dřív, ne tak na kole. Po půlroce provozování IS jednoho krásného letního dne se objevili exekutoři. Všude se začaly objevovat nálepky „exekučně zabaveno“. Zabaveny byly počítače, budovy, stoly, židle, lokomotivy (i parní), sloupy, koleje, dráty, kanálové mříže atd. Brzy tam, kde nedávny vedly koleje, zbyla jen štěrková stezička. Budovy nádraží byly ponechány svému osudu, kdo by taky kupoval staré plesnivé boudy. V Bruntále si pak ustlal pod mostem nový bezdomovec, bývalý úředník banky, který schválil půjčku na tak blbý podnik.

Sepsal Ing. Libor M. 

 

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.