;

Objevila se možnost stanovit datum jednoho z dávných termojaderných výbuchů na naší planetě (o nichž se tu mluvilo již dříve v souvislosti se zánikem Tartárie), a to s přesností plus-mínus 3 roky.

06:54

Případ se váže k městu Jekatěrinoslav, které se rozkládalo v bezprostřední blízkosti dnešního ukrajinského Dněpropetrovsku. Město bychom však dnes marně hledali, i když poměrně snadno se daly najít jeho původní plány s bastionovým opevněním. Podivné však je vysvětlení, proč po tomto městě nezbyla ani stopa. Jekatěrinoslav Kilčenský (dříve také Samarský) údajně nechali rozebrat rolníkům, protože město prý bylo postaveno na nevhodném místě – mezi řekami Kilčeň a Samarou v místě jejich soutoku, takže bylo neustále zaplavováno vodou. A pak prý postavili jiný Jekatěrinoslav, na pravém břehu Dněpru, což je dnešní Dněpropetrovsk. Cituji tuto bajku z internetových stránek města Dněpropetrovsk.  
„Bohužel, i když přiděleno bylo Jekatěrinoslavu místo pečlivě vybrané V. A. Čertkovem, na jaře záplavy pohlcovaly celou rovinu a do léta tu zůstalo hnijící bahno. Také se nesplnily naděje na obchodní loďstvo – řeka Samara se ukázala být pro obchodní lodě neprůchodnou. Stavitelé tedy odstoupili od původních plánů – a z nařízení Kateřiny II. z 22. ledna 1874 pak bylo přiděleno nové místo pro gubernátorské město Jekatěrinoslav „pro lepší upotřebitelnost na pravé straně řeky Dněpr u Kajdaka ležící…“ Ale nehledě na dekret, život v Jekatěrinoslavu Kilčenském (nyní pod novým názvem – Novomoskovsk) pokračoval. O jeho krásách píše v dopisech knížeti Potěmkinovi gubernátor jekatěrinoslavské městské správy generálmajor I. M. Sinělnikov. Nicméně 13. května 1786 napsal toto: „Voda začíná z města mizet. Současná povodeň zaplavila některé domy až po střechu“. „O rok později, 21. dubna 1787 v den svátku imperátorky, po salvě z děl, modlitbě a oficiálním obědě jedu na loďce k domu knížecímu podívat se, jak voda, prorvavší hráz, drala se do sadů…“, „…celá polovina města je ve vodě, a stále ještě přibývá… představte si šířku proudu, více než 7 verst, navíc silnými větry včera rozbouřenou“. Gubernátor smutně zakončil: „Božími ústy hovořil jasný kníže (Potěmkin), že jsme hlupáci, když se usazujeme na nízkých místech“.
Myslím, že tenhle příběh plný nejasností – o městě, které jednou bylo a pak zas nebylo, dvakrát se „stěhovalo“ a několikrát v krátké době změnilo svůj název -zní přinejmenším podivně. A že by postavili veliké město a nevšimli si přitom, že jim základy každý rok na několik měsíců zmizí v záplavách a bahně? Ne ne, dříve se stavělo daleko líp než dnes. Petrohrad je toho dokladem. Nikdo by nezačal stavět město, aniž by provedl celý komplex geologických i geodetických sledování. Ten příběh mi prostě smrdí.
Podle klíčového slova „Jekatěrinoslav Kilčenský“ je snadné najít plány nejen zkoumaného města, ale i samostatný plán Bogorodinské pevnosti, která k tomuto městu patřila:
A ještě jedna varianta plánu pevnosti:
Nyní si načtěme mapy Google, pak ­zapíšeme souřadnice 48.499565, 35.161087 a při troše snahy nalezneme zbytky zničené Bogorodické pevnosti:

 

Nyní si prohlédněme celý plán původního města Jekatěrinoslavu Kilčenského.
Město bylo na tehdejší poměry obrovské! V předstihu uvedu, že od jeho horní do dolní hranice bychom naměřili celých 4,7 kilometru, což je asi tolik jako Vasiljevský ostrov v Petrohradě. Jsem přesvědčen, že tu ve skutečnosti stálo od dávných dob a muselo být nádherné, ne nadarmo to totiž mělo být „Třetí hlavní město“ ruského imperia.
Dole na plánu je červeným kroužkem vyznačena Bogorodická pevnost, jejíž nákresy jsme viděli nahoře. Je zřejmé, že patřila k Jekatěrinoslavu Kilčenskému. A my zkusíme tento plán přiložit na satelitní snímek téhož místa a řídit se budeme tím jediným, co z původního města zbylo – právě Bogorodickou pevností.
Vezměme si satelitní snímek daných souřadnic z větší výšky…
…červenou značkou je vyznačena pevnost a nad ní, v místě původního města podivný útvar – jasně navozující představu kráteru po nadzemním termojaderném výbuchu. Na pravé straně pokračuje pod vodní hladinou protržené hráze. A nyní přiložme plán města:
Sedí to naprosto přesně!
Průměr kráteru po explozi americké termojaderné bomby o kapacitě 15 megatun na atolu Bikini měl 1,8 kilometru. V našem případě má kráter průměr zhruba 4,7 km. Je tedy zřejmé, že tato bomba musela být podstatně větší. Město doslova vymazala z povrchu zemského. Přitom je dobře vidět, že nedošlo k vyhození hlíny, ale půda byla prostě vtlačena. Takový efekt má výbuch v malé výšce. Takovýto:
Na celkovém plánu města, který je uveden výše, se vpravo nahoře nachází citadela s 12 bastiony. Zde je její podrobnější plán:
Tuto citadelu najdeme i na následujícím obrázku. Vidíme z ní však jen kousek a vlevo od ní umělec, stojící zřejmě na opevnění, nakreslil severní předměstí Jekatěrinoslavu, které se nacházelo za pevnostní stěnou. Musela to být nádhera…
A na závěr si ještě všimněte mohutného kamenného zdiva citadely na obrázku. S největší pravděpodobností se jedná o totéž, co můžeme vidět u Petropavlovské pevnosti v Petrohradě. I rozměry bloků jsou stejné:

Žít v 18. století asi nebyla žádná legrace. Ostatně stejně jako dnes…

PS:
A když už tu padlo jméno Petropavlovské pevnosti, musím zmínit, že má své dvojče – pevnost Kodak, která se nacházela jen kousek pod Dněpropetrovskem. Ale o té až někdy příště.

podle: http://wakeuphuman.livejournal.com/1116.html
překlad: Vlabi

http://myslenkyocemkoli.blogspot.cz/2015/11/zniceni-jekaterinoslavu-termojadernym.html#more

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.
Loading...

AdBlock je aktivní

 

 

Používáte nástroj pro blokování reklamy. 

Budeme rádi, když naši práci oceníte a nastavíte pro tento web výjimku v Adblocku.

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.