7 Způsobů, jak nemilované děti bojují v dospělosti

Autoři a odborníci na dětský vývoj Judith R. Schoreová a Alan N. Schore napsali: „Zážitky z doby připoutání k rodičům utvářejí ranou organizaci pravé části mozku, neurobiologického jádra lidského nevědomí.“ Tato část mozku je zodpovědná za zpracování myšlenek i ukládání vzpomínek, které působí jak na utváření našeho pohledu na emoční události, tak i na pocity, které v nás vyvolávají.

Dítěti, jehož výchova byla založena na lásce, důvěře a spolehlivosti, tyto vzpomínky pomáhají naučit se, jakou hodnotu má péče o lidi kolem sebe. Podporují pocity loajality, ochrany, soucitu a formují nás v dospělé, kteří vykazují vysokou úroveň duševního i emočního zdraví.

Na druhou stranu děti, které vyrůstají bez tohoto příkladu a cítí se nemilované, kritizované nebo odsuzované, si vytvářejí odlišné chápání své rodiny, a tím i odlišné chápání světa. V podstatě vidí svět jinou, pozměněnou optikou. Thomas Lewis a jeho spoluautoři ve své knize „Obecná teorie lásky“ vysvětlují tento dopad slovy: „Mentální mechanismus nehodnotí. Nedokáže zjistit, zda širší svět běží podle schématu, které si vyvodil z emocionálního mikrokosmu rodiny.“

Tento pocit nemilovanosti během dětství a dospívání způsobuje, že tito jedinci bojují s následujícími duševními bloky:

1. Místo skutečné lásky přijímají náklonnost na povrchní úrovni.
Dítě má v sobě hluboce zakořeněnou touhu být milováno a oceňováno. Očekává od svých rodičů péči, soucit a náklonnost. Pokud dítě vyrůstá a chybí mu tento důležitý kousek skládačky, bude se v dospělosti snažit tuto prázdnotu ve svém životě zaplnit. Místo aby pochopil hodnotu skutečné lásky ve svém životě, spokojí se s povrchní náklonností a vstupuje do toxických vztahů.

Pokračování článku: 7 Způsobů, jak nemilované děti bojují v dospělosti