Hledejte na tadesco.org
Archiv
Nejnovější zprávy
Související zprávy
8 Projevů potlačeného traumatu z dětství
Zažili jste něco traumatického, když jste byli dětmi? Něco zlého, co si dodnes vybírá daň na vašem psychickém zdraví? Nepříznivé zkušenosti z dětství mohou ovlivňovat naše duševní zdraví i mnoho let poté, co už jsme dávno dospělí. Jsou to zážitky jako zneužívání, zanedbání, těžká nemoc, úraz, šikana, nebo vzájemná viktimizace*.
*Viktimizace je proces poškozování a způsobování újmy jedinci, který se stává obětí trestné činnosti.
Protože nepříznivé zkušenosti z dětství působí i mnoho let poté a mají vliv na naše zdraví a psychickou pohodu, je důležité tato traumata umět rozeznat a pracovat s nimi. V opačném případě nás obírají o naše právo na životní štěstí které si zasloužíme a odrazují nás od dosahování svých životních cílů.
8 projevů, podle kterých poznáte, že stále bojujete s nevyřešeným dětským traumatem:
1. Jste zatíženi pocitem viny
Zážitky z vašeho raného dětství určují, jak vnímáte sami sebe. Pokud za sebou máte traumatické zkušenosti, jako je zneužívání, zanedbání, nebo domácí násilí, má to vliv na váš úsudek a destruktivně to ovlivňuje způsob, jak sami sebe vnímáte. Vaše nevyřešené dětské trauma se pak projevuje jako nevysvětlitelné a bezdůvodné pocity intenzivní viny, hanby a lítosti.
2. Jste bezdůvodně úzkostní
Jste neustále napjatí a nervozní a přitom nevíte proč? Jste rozrušení a neklidní? Často zažíváte návaly v podobě bušení srdce, silného pocení, svalového napětí, nebo se třesete? To jsou všechno projevy úzkosti.
Obvykle se to však děje v reakci na specifický podnět, nebo situaci. Pokud nevíte, odkud vaše silná úzkost pramení, je to možná z dětského traumatu, který jste v sobě dlouhodobě potlačili.
Můj otec vařil drogy a každý den měl na baráku lehké děvy a ozbrojené chlapy. Náš dům sledovala kriminálka. Máma zrovna pracovala v zahraničí když mému otci přeplo. Bylo mi asi 5-6 a krmil mě sádlem, protože nebylo co jíst. Nakonec zásahová jednotka vyrazila dveře a táta dostal 5 let na tvrdo. Dnes je mi 30, mám ročního syna, dobrou práci a skvělou ženu. Ale dodnes mívám záchvaty deprese nízkého sebevědomí a emocionální labilitu. Přesto všechno jsem však nepřestal nikdy sám se sebou bojovat, abych mohl můj syn mít to co já nikdy ne, dobrého otce a zdravé srdce.