Cenzurujeme Tě, abychom Tě „chránili“

Důležité je zde však to slovo „krátkodobou“. V dlouhodobém horizontu není pravděpodobné, že ti, kdo si přejí umlčet opačný názor nebo dokonce nepohodlná fakta, uspějí. Dospělí mají větší soudnost než by si jejich „chůvy“ přály a výsledek se vždy projeví. Vezměte si například události minulého měsíce z Portlandu ve státě Oregon.

V dubnu se na Portlandské státní univerzitě konalo shromáždění prezentované jako mezináboženský diskuzní panel s názvem „Proti neporozumění“. Jelikož žijeme v době, kdy porozumění stejně jako neporozumění náboženství je neobyčejně časté, mohla by mít taková diskuze smysl, a to i s vědomím, že se pravděpodobně zaměří na věci, na kterých nezáleží a bude odvádět pozornost od těch, které jsou důležité, jak už tomu v případě mezináboženských setkání obvykle bývá. Ke konci průměrné akce tohoto druhu je tak většinou dosaženo obecné shody na tom, že některé stravovací zvyklosti mají některá náboženství společné, že existovaly některé historické osoby a že náboženství je odpovědí na většinu problémů našeho světa. V Portlandu se naštěstí v publiku objevili lidé, kteří z tohoto zaběhlého schématu vybočili.

Mladá žena se přihlásila a zeptala se muslimského studenta – panelisty na jeden konkrétní verš Koránu, který se zdá schvalovat zabíjení nemuslimů (mohlo jít o verše 8:12; 22:19-22; 2:191-193; 9.5; 9:29). Muslimský student odpověděl:

„Mohu vám s jistotou říct, že když Korán říká nevinný život, myslí tím nevinný život bez ohledu na víru, rasu, a jakoukoli podobnou charakteristiku.“

To mělo potenciál rozvinout se v zajímavou, nebo přinejmenším zajímavě vyhýbavou odpověď. A tak mladý student Andy Ngo, který rovněž pracoval pro studentské univerzitní noviny The Vanguard, vytáhl telefon a začal nahrávat. Muslimský panelista pokračoval:

„A některé to, co zmiňujete, zabíjení nemuslimů, to (být nevěřícím) je považováno za zločin jen tehdy, pokud zákony té země, ta země je založena na právu podle Koránu – to znamená, že tam není jiné právo, než Korán. V takovém případě máte svobodnou volbu tu zemi opustit, můžete jít do jiné země, to nehodlám nějak barvit na růžovo. Takže můžete jít do jiné země, ale v muslimské zemi, v zemi založené na právu podle Koránu, bezvěrectví nebo být nevěřícím není dovoleno, takže dostanete na výběr (odejít).“

To je obdivuhodně kompletnější odpověď, než jakou obvykle v takové situaci dostanete. Všechno je to silné i teologicky. Když před pár lety mluvil o přístupu islámské víry k odpadlictví Yusuf al-Qaradawi, velká muslimská autorita, řekl, že kdyby se muslimové zbavili trestů za odpadlictví, „islám by už dnes neexistoval.“To je zarážející přiznání a jedno z těch, které naznačují, že vrozená atraktivita islámu není tak velká, jak se často tvrdí.

Mladý reportér, který video pořídil, jej sdílel na svém twitterovém účtu, což je věc, kterou žurnalisté, pokud jsou na veřejné akci a někdo řekne něco zajímavého, dělají celkem běžně. Jiný přístup (žurnalista doufá, že nikdy nic zajímavého nenavštíví, nebo se sice zajímavých akcí účastní, ale svá zjištění si nechává pro sebe) v této profesi k úspěchu nevede.

V následujících dnech nahrávku zaznamenalo několik webů a krátce na to byl Andy Ngo předvolán do redakce studentských novin, kde mu šéfredaktor sdělil, že jeho chování bylo „predátorské“ a „lehkovážné“ a že vystavil riziku život toho muslimského studenta a jeho rodiny. Navzdory četnému přilévání oleje do ohně ze strany „obránců menšin“, Amerika stále nevypadá jako země, kde je na denním pořádku lynčování náboženských minorit, byť se občas zdá, že by si tito moralisté přáli opak. Nicméně „zdraví a bezpečnost“ a „nikomu neublížit“ jsou, jak vypozoroval Mark Steyn, novými argumenty k umlčování oponentů. Kde vás dříve jednoduše vyzvali, ať zmlknete, mohou dnes apelovat na možnost, že by neexistující lynčující dav mohl zavraždit kohokoli, jehož zájmy se cenzor zrovna rozhodl bránit.

Na každý pád, zatímco muslimský student a jeho rodina jsou samozřejmě v pořádku, mladý novinář, který zveřejnil jeho slova, dostal padáka. Šéfredaktor studentských novin Portlandské státní univerzity The Vanguard rozhodl, že je důležitější informaci zatajit než ji zveřejnit, vyhnout se pravdě, než ji odhalit a zacházet se studenty a okolním světem jako s dětmi spíše než s myslícími dospělými, schopnými vytvořit si vlastní názor.

Příběh je typickou ukázkou studentské ustrašenosti a ostudou americké akademické obce, nicméně je i důkazem, že Amerika má nějakou naději. To, že existují studenti jako Andy Ngo, je důvodem ke značnému optimismu. Dokud zbývá alespoň pár lidí ochotných klást potřebné otázky a odpovědi na tyto otázky, jakkoli se teď mohou zdát nepříjemné, sdělovat lidem, není ještě všechno ztraceno. Vskutku si lze představit, že podobné příklady by mohly americkým studentům připomenout nejen, že pravda vždy zvítězí nad lží, ale i to, že současný trend ignorantství a cenzury se jednoho blízkého dne může obrátit k lepšímu.

Zdroj: 1