Hledejte na tadesco.org
Archiv
Nejnovější zprávy
Související zprávy
Proč už nevěřím na to-do listy
…..jsem zvědavý, jak budete reagovat….
19:54
jak souvisí to-do listy s lidskou spokojeností a proč budete mít takzvaný “klid” teprve v hrobě. Bez nadsázky.
Tento týden jsme s jedním mým hráčem probírali dosavadní společné úspěchy. Věnuje se vedení firmy a beze sporu dělá pokroky. Na naší poslední schůzce pronesl zajímavou věc: “No, tak ještě nastavím tohle a pak už tě nebudu potřebovat.” Po očku se na mě podíval, jako by čekal reakci jak od zhrzené ctitelky.
Se zájmem jsem nadzvihl obočí a prohlásil: “To je super.” A nechal ho v lehce překvapeném tichu.
“Víš, hrajeme spolu od začátku pro to, abys věci zvládal sám. De facto jsi mě nepotřeboval nikdy – spolupracujeme, protože oba chceme a protože ty díky mě dosahuješ rychleji lepších výsledků. Je úplně v pohodě, že vyhraješ i tuhle hru a dosáhneš toho, co jsi chtěl.” Pokračoval jsem po chvíli. Můj klient přitakával. Pak jsem se zpetal: “Co bude potom? Myslím další level.” Ticho. Jen myšlenky jakoby za jeho zorničkami ještě zrychlily.
Mentalita “mít to hotovo”
Tento můj hráč uvažoval až do naší poslední schůzky v módu “chci to mít hotovo”. Nutno říci, že v tomto mindsetu vězí velká spousta lidí. Jen se rozhlédněte kolem sebe a poslouchejte, všímejte si. Až dosáhnu x, tak bude všechno v pohodě. Jo, a taky už bych chtěl mít konečně klid. A ve chvíli, kdy budu mít y, tak se nebudu už muset snažit. Tyhle a další věty můžete slyšet velmi často. Všechny vedou k jedinému cíli – mít něco hotovo.
Jenže to dost dobře nejde. Život přináší neustále nové dny, nová pokušení a nové příležitosti. A tak, pokud dosáhnete x, přijde y a po něm zet. Přijde vyšší level hry. Nové aktivity, nové výzvy. Někdo by je nazval novými starostmi, ale to je jen o úhlu pohledu. Touto optikou vypadá snaha “už mít jednou provždy pokoj” legračně. Je to jako snažít se mít hotový život. A pak co? Lidi, co mají hotový život, jsou mrtví. I když někteří z nich ještě dýchají.
Jak s tím souvisí to-do listy
Přístup k životu si vybíráme každý sám. Když už si vybereme, tak se náš přístup projevuje všude. Na každodenní bázi i při plánování našich dalších kroků. Typickou ukázkou mentality dokončování jsou to-do listy. Na první pohled se jedná o užitečný nástroj. Dokonce existuje celá řada aplikací, která umožňuje tento klam ještě více sofistikovat a udělat z něj vyšší dívčí. Jenže ve skutečnosti jsou to-do listy past.
Fungují na principu “chci to mít hotovo.” Jakmile si nějaký začnete psát, je to jako když začnete kouřit. Zpočátku máte pocit, že to máte pod kontrolou. Pak si namlouváte, že vám to pomáhá. Nakonec se dostanete do fáze, kdy vás to-do list frustruje stejně, jako frustruje kuřáka cigareta. Jenže si to nikdy nepřiznáte, stejně jako si to nepřizná řada kuřáků. Den co den si sedáte k nekonečnému seznamu úkolů a snažíte se je dokončit.
Den co den se vám to nedaří. Přesto v sobě pěstujete víru, že když seznam odškrtáte celý, nastane klid, mír a pohoda. Představa, že to všechno doděláte, je lákavá jako jahodová tříšť uprostřed léta. Je to lež. Legendy vyprávějí o pár lidech, kteří odškrtali svůj to-do list až do konce. A víte, co se stalo? Napsali si na něj další věci. Ongoing frustration forever.
Nekonečná cesta
Faktem je, že nikdy nedokončíme všechny věci. Dost často se na seznamech úkolů nachází i takové, které za dokončení prostě nestojí. Když přijmeme myšlenku, že nikdy nedokončíme všechno a nikdy nebude úplně klid, zbývá jediné. Zamyslet se nad tím, co chcete opravdu dělat v čase, který máte k dispozici. Co chcete dělat dlouhodobě. Co chcete dělat, aniž byste se to snažili dokončit.
Přemýšlet tímto způsobem může být nové, nezvyklé a nekomfortní. Ale stojí to za to. Můj hráč ze začátku příběhu došel k tomu, že vlastně za měsíc nemá v úmyslu začít stagnovat na zbytek života. Že vlastně bude růst i nadále. K výsledkům, o kterých doposud ani nepřemýšlel.
aké máte zkušenosti s dokončováním věcí vy? A co říkáte na to-do listy? Chcete mít “už konečně klid”? Podělte se o svůj komentář.
A sdílejte prosím tento článek. Zlepšíte tím náladu v městské části Královo pole. Fakt.
Týden: příběhy ze života. Každý týden přináším krátký příběh, se kterým jsem se setkal. Během krátkého zamyšlení se společně bavíme, učíme a sdílíme zkušenost, kterou příběh přináší. Týden vychází každý týden :). Píše: Život. Přepisuje: Honza Markel :).
Zdroj: (1)
Pravidla diskuze
Diskuze je pouze pro registrované čtenáře a je moderovaná. Budou uveřejněny jen takové komentáře, které nejsou urážlivé, vulgární, neobsahují reklamu, neobsahují projevy náboženského fanatismu, návody k násilí, pseudo-ezoterické bludy a jsou k tématu.
Není dovoleno vkládat celé články z jiných webů a strojové překlady z cizích jazyků, stejně tak psát celé věty kapitálkami.
Komentáře není dovoleno využívat jako chat a místo pro osobní spory.
Veškeré odkazy v komentářích musí být uvedeny s krátkým popisem čeho se týkají. Odkazy bez popisu jsou považovány za spam.
Komentáře jsou automaticky posuzovány antispamovým systémem, a pokud jsou zadrženy, musí je posoudit administrátor, což může trvat až 25 hodin. Opětovné odeslání komentáře nebo psaní stížnosti prostřednictvím e-mailu nic neurychlí.
Předem děkujeme za respektování těchto pravidel.
Pravda, lidé jsou v tomto systému odmala učeni, že se musí tohle a tohle (,,Musíš jít na školu, musíš dodělat co nejlepší školu, najít si zaměstnání, mít děti, peníze“) – a ještě si to rádi rozdělují na velké úkoly a úkoly a podúkoly. Na mě to působí jako vzorec, který se vštípí malému dítěti a pak se to projevuje právě různými seznamy určující, co kdy a jak dokázat. Přitom kdo dokáže určit, co vlastně člověk musí udělat? U spousty věcí máme pocit, že se musí udělat, protože ostatní tak dělají také. Lidé se často do něčeho nutí, jsou z toho frustrovaní a utěšují se tím, že ostatní to přece taky tak mají. Já jsem hodně zvyklá dělat to, na co se zrovna cítím. I když člověk nemá rád třeba uklízení, ale nenutí se do něj, tak přijde ta chvíle, kdy to udělá a nebude se do toho muset nutit. Všimla jsem si ale, že si to okolí navyklé na plnění svých osobních ,,tabulek“, vykládá jako lenost, neschopnost a nezodpovědnost.
https://www.youtube.com/watch?v=Um7pMggPnug&list=RDUm7pMggPnug&start_radio=1
3:31
Ď. :*
Bola tam zaujímavá symbolika. Hlavne „INFERNO H2O“….. cukrová vata v tvare atómového hríbu….. OBLIVIA – NEVŠÍMAVOSŤ, rozpad amerického sna, pád Bieleho domu, Orwell 1984, muž oblečený v bielom obleku, vystupujúci von z obrazu, ktorý prebúdzajúcej sa Katy oznamuje KONIEC IMPÉRIA a pod. Preklad textu piesne je tu: http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/perry-katy/chained-to-the-rhythm-ft-skip-marley-798363
Pre PTZ posielam niečo pekné, slovenské: SUVERENO – Alchymista – „Príbeh o lotosovom kvete“ https://www.youtube.com/watch?v=yRudsjBTnf4
DÔLEŽITÁ JE CESTA, NIE CIEĽ Položila som si jednoduchú rečnícku otázku: prečo napríklad slovenský básnik Andrej Sládkovič nemusel riešiť problém „to-do listov“? Jedna z jeho rád je: „ROZPOMEŇ SA NA LÁSKY MOC“ Navrhujem, aby sme nechali zaznieť jeho vlastné slová v nádhernej básni „Marína“ 1 Ja sladké túžby, túžby po kráse spievam peknotou nadšený, a v tomto duše mojej ohlase svet môj je celý zavrený; z výsosti Tatier ona mi svieti, ona mi z ohňov nebeských letí, ona mi svety pohýna; ona mi kýva zo sto životov: No centrom, živlom, nebom, jednotou krás mojich moja Marína! 41 Možno mi tvojich úst sa odrieknuť, možno mi ruku nedostať, možno mi v diaľky žiaľne utieknuť, možno mi nemilým ostať, možno mi ústam smädom umierať, možno mi žialiť v samote, možno mi život v púšťach zavierať, možno mi nežiť v živote, možno mi seba samého zhubiť: — nemožno mi ťa neľúbiť! 70 Hoj! jak je sladko žiť s anjelom hodín anjelských večný rad, volať toho svojím priateľom, čo tvorca je svetov a hrad! Jak je velebno krásu matkou, cnosť, pravdu volať sestrou sladkou a pokoj bratom nazývať! Tu ľúbosť pozná oslávená, pocíti sladko, čo znamená v nebeskom objatí bývať! 98 V blízkosti tvojej, moja Marína, sto citov z duše mi kypí, k tebe sa život celý pohýna, jak roj včiel k sladkostiam lipy: Ústa mi primrú k rubínom… Číst vice »
Len pripomeniem slová japonského profesora v dokumente Y. T. „Revoluce jednoho stébla slámy“ – že – „Vrcholom poľnohospodárstva je ničnerobenie, lebo to najužitočnejšie je dať si poriadneho šlófika!“ To do list = mať zaplatené šeky a byť /na chvíľu/ najšťastnejší človek na svete = bič už netreba – ani cukor, pretože tým cukrom je stav, keď nás nebičujú – a tak sa vieme sebazotročiť a naprogramovať sami! Preto majú kalifornskí surferi heslo – „Jeden zlý deň na pláži je 100-krát lepší ako jeden vydarený deň v práci!“ Teraz k téme – čo je to „To do list“? Nič iné, len blbý odvar vytrhnutý z kontextu komplexného Time management – časového menežmentu – v ktorom systematicky prebieha plánovanie zložitých činností vyžadujúcich dokonalú súčinnosť viacerých subjektov, ktoré spolupracujú a ich činnosti navzájom naväzujú na seba, v systéme ktorom sú jasne zadefinované ciele, priority, urgentné veci a najmä tzv. deadlines – čiary smrti, t. j., že pokiaľ nedôjde k splneniu konkrétnej úlohy do konkrétneho času – môže to ohroziť celý projekt, celú technológiu – A PRETO! – neplatí žiaden „To do list“ bežného robotníka či remeselníka, ale „Time list“ vedúceho projektu, pretože prioritou je KOORDINÁCIA. Preto sa time management presadzuje zásadne direktívne, pretože jednotlivci majú tendenciu kradnúť čas iným a stresovať iných – tlačiť ich na hranu deadlines, a workoholici a iniciatívni blbci majú tendenciu robiť chyby a… Číst vice »
To je zvláštní, také jsem tady psal komenrář a zmizel :(….
Jsme na světě aby jsme rostli.Prostě každou ukončenou věc využít k dalšímu růstu. Nejenom ve vlastní prospěch, ale ve prospěch celku. Musíme odhazovat klacky, které nám hází pod nohy ti, kteří si to nepřejí a myslí pouze a jenom na sebe. Hlavně vše nejenom ve smyslu materiálním, ale i ve smyslu duchovním. Vše souvisí s rozhovory s Jamisonem Nerudou, které si čtu a začínám rozumět tomu, že vše není takové jak to vypadá a nejsme tady náhodou. Doporučuji všem, kteří se zajímají o počátky naší civilizace a plány s ní.
Nic není konečné.Vše je dobré tak jak je v danou chvíli,vše je vývoj a poznání.
I Osvícení není konečné.Je mnoho stupňů …
Co je nejvyšší?Pro každého je to jiná laťka.
Ani listy nemaji stanici vystupovat.Vlak jede dál …Je rozjetý na nejvyšší obrátky .
Pokud se ho bude snažit někdo zastavit,bude to stát velké úsilí.
Pak je třeba si položit otázku?
Stojí to za to?
Jsme zde na návštěvě,náš úkol je se radovat a žít každý okamžik naplno.
Pokud listy způsobují smutek či stagnaci ve vývoji radosti , je dobré se zastavit a zvovu nadechnout a plavat dál ,tak jak nám určuje srdce .
Život je oceán poznání.Plavbu a směr si určujeme sami.
Zajímavé připomíná mi to úplně naší malebnou vesničku kde jsem ve svém mladí prožil jak mé babičce sedlák jezdival s koňmi orat pole to krásné kouzlo povídání každý večer s babičkou na lavičce u chaloupky jak zvoní klekáni to byl krásné časy dnes? Přibyly nové futuristické vily za plotem 3 auta octavia superb a nová Q7 od 4 kruhů majitelé? Arogantní bez kousku lidskosti myslící jen na vlastní prospěch a honěni se za vlastním úspěchem bez kouska svědomí co z toho že jinde nějaká rodina musí přemýšlet jak dětem udělat radost jak vyžít po zaplacení drahých nájmů hlavně že já jsem úspěšný mi patří svět a jít za svojí kariérou přes mrtvoly tak přesně takové lidi nechci za sosedy v životě s nimi nenajdu společnou řeč a přesně takoví arogantní burani u mě jsou jen lidské hyjeny díky kterým je svět takový jaký je je všeobecně známo že prostý člověk se rozdá kdež to takový arogantní snop si vše nechá vyplatit do koruny jak potom může být svět hezčí když jedni pohrdají druhými kfyby to šlo hned bych z tohoto proklatého světa šel někam jinam kde jsi sou všichni rovni a každý život má svojí cenu než v tomto hnusném světě kde bohatí berou chudé jako obyčejné položky na šachovnici já doufám že ty boží mlýny melou a budou mlít tak dloho dokud každému pomelou… Číst vice »
Jo, vidím to okolo sebe, až udělám támhleto budu spokojený, až udělám onako budu spokojený, jenže pocit uspokojení se stále nedostavuje a nedostavuje se u nikoho kdo tuto cestu vyhledává, vidím to krásně u sebe v rodině. Ale problém asi visí v tom najít uspokojení sám se sebou. Pěkný článek.