Hledejte na tadesco.org

Archiv

Nejnovější zprávy

  • Borrell: Zatykače ICC na Galanta a Netanjahua jsou závazné
    Borrell: Zatykače ICC na Galanta a Netanjahua jsou závazné

    Borrell: Zatykače ICC na Galanta a Netanjahua jsou závazné

  • Západní zbraně dlouhého doletu použité proti Rusku
    Západní zbraně dlouhého doletu použité proti Rusku

    Západní zbraně dlouhého doletu použité proti Rusku

  • Začíná globální odpočítávání EBS
    Začíná globální odpočítávání EBS

    Začíná globální odpočítávání EBS

  • Šéf WHO hospitalizován v Riu de Janeiru
    Šéf WHO hospitalizován v Riu de Janeiru

    Šéf WHO hospitalizován v Riu de Janeiru

Související zprávy

  • Jak nás ovládají Egregory a brání nám žít svou autentickou pravdu
    Jak nás ovládají Egregory a brání nám žít svou autentickou pravdu

    Jak nás ovládají Egregory a brání nám žít svou autentickou pravdu

  • Varovná znamení Vesmíru, která byste neměli ignorovat
    Varovná znamení Vesmíru, která byste neměli ignorovat

    Varovná znamení Vesmíru, která byste neměli ignorovat

  • Lidské srdce vysílá měřitelné fotony: Jak se prostřednictvím meditace stát silným zářičem
    Lidské srdce vysílá měřitelné fotony: Jak se prostřednictvím meditace stát silným zářičem

    Lidské srdce vysílá měřitelné fotony: Jak se prostřednictvím meditace stát silným zářičem

  • Čím více to necháte plavat, tím více dostanete
    Čím více to necháte plavat, tím více dostanete

    Čím více to necháte plavat, tím více dostanete

Ukázal mi táta, jak skutečně zemřel?

Tahle událost mi i po tolika letech připadá velmi paranormální. Dodneška nevím, co si o ní vlastně mám myslet.

Když mi bylo devět měsíců, můj táta se utopil při nešťastné nehodě. Pomáhal kamarádům uvolnit kánoi, která uvízla v řece. Spodní proud ho zachytil a nikdo ho už neviděl živého. Našli ho o pár dní později, pár mil po proudu řeky.

O dvacet let později jsem tábořil se svou přítelkyní (dneska už bývalou), svým nejlepším kamarádem a jeho holkou. Byla krásná letní noc na pacifickém severozápadě a bylo asi 21:30, takže tma. S kamarádem jsme se vydali na krátký výlet k blízkému skalnímu převisu, odkud byl perfektní výhled na řeku. Zapálili jsme si cigára, popíjeli pivo, kecali a kochali se výhledem. Asi po dvou minutách se to stalo.

 

[wp_ad_camp_2]

 

Na protějším břehu řeky jsem uviděl tátu, jak tam stojí a zírá na mě. Nevzpomínám si, že bych ho znal, ale vybavuje se mi jeho podoba podle obrázků a fotek. Vypadal přesně jako můj táta v době, kdy zemřel.

Vrazil jsem do kamaráda a zeptal jsem se ho, jestli ten výjev taky vidí, ale prý ne.

Pak na tátu jakoby zasvítil reflektor, on okamžitě přerušil pohled, pak šel doleva, asi dvacet stop po řece a kousek zpátky mezi stromy. Pak začal pomalu vytahovat ze skrýše, nebo tašky, nějaké nářadí a lano.

V tu chvíli jsem byl bledý a třásl se. Kamarád měl obavy, protože jsem zíral do tmy a nereagoval.
Ale ouha, to zjevení pokračováno dál.. a to co jsem pak viděl…!

Pokračování článku: Ukázal mi táta, jak skutečně zemřel?

 

Líbil se vám článek? Pošlete ho dál
1 Komentář
Zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
octomanik
7.8.2021 15:34

“Stařenka seděla na lavičce v opuštěném parku. Oslovil ji mladý policista. “Dobrý den paní, tady nesmíte být, je přeci karanténa”
Paní se tiše nadechla, ale nepohnula se.

′′Budu Vám muset vystavit pokutu” řekl policista striktně. ,,Copak jste neslyšela o vládních nařízeních?”
,,Tak mi ji klidně vystavte” řekla stará paní klidně. ,,Je to Vaše práce” a usmála se.

Teď se nadechl policajt: ,,Vraťte se prosím domů, vždyť víte, že jste v rizikové skupině. Teď už je zákaz vycházení. Nechci vám vystavit pokutu, určitě máte malý důchod…”

Stařenka se na něj pozorně podívala a trochu přemýšlela a pak otevřela svou malou kabelku. Bylo tam plno ústřižků od vystavěných pokut.

′”Ty jo, kolik jich máte?”… divil se policista.
“Čemu nerozumíte, mladý muži? Vy máte karanténu a já jaro. Tohle je možná poslední jaro mého života, víte je mi už pár let. Nebojím se smrti, ale bojím se, aby mi toto krásné, zpívající, rozkvetlé jaro nebylo nikým ukradeno. Proč bych žila mezi čtyřmi stěny, mluvila s milovanými lidmi přes obrazovku počítače, nebo sledovala nekonečné televizní seriály a poslouchala znepokojivé zprávy? A ty vaše pokuty mě opravdu nevyděsí. Pokud epidemii přežiji, vše zaplatím, ale nebudu se bát, to mě fakt nedonutíte.”
“Chápu Vás paní”, odvětil policista, “opravdu Vám rozumím. Vy už jste stará, ale zamyslete se, jakým příkladem jdete těm ostatním?”

Stará paní se pousmála.
“Jakým příkladem? Každý má svůj vlastní dialog se smrtí. Mluvím s ní již od druhé světové války. Byla jsem zdravotní sestrou. Víte, vždycky pláču při oslavách konce 2. světové války. Tolik lidí tehdy těsně před koncem na poslední chvíli padlo, bylo umučeno, nebo popraveno a nedožili se takového krásného jara, bylo jim osudem ukradeno..”
Tiše vypsal pokutu a podal ji staré paní.

Vzala si lístek a bez pohledu si ho schovala do kabelky.
“Krásné jaro, paní” prohodil policista a pokračoval v cestě.
,,Vám taky mladíku, užijte si jaro”, řekla stařenka, zamyslela se a otočila svou vrásčitou tvář směrem k dubnovému slunci. Doma otevřela kabelku a vypadla na ni dnešní účtenka. Místo částky k zaplacení tam byl usmívající se smajlík, který jako kdyby nakreslil nedávný školák. ,,Co to jen mají ti mladí za zvyk, na všechno kreslit ty stupidní obličeje?”
Vyndávala jednu účtenku za druhou a na každé z nich, byl namísto částky k zaplacení, buď smajlík nebo rukou připsáno přání pevného zdraví.

Nikdy nevíme, zda zažijeme další den, další jaro….bez ohledu jaký věk máme.
Proto neplýtvejme časem.

https://vk.com/obecnepravdy?w=wall-139280193_26628