Hledejte na tadesco.org
Archiv
Nejnovější zprávy
Související zprávy
Být lepší než ostatní: Past v podobě osobnostního rozvoje
Lidé mezi sebou vždycky soutěžili. Přání demonstrovat své prvenství v síle, sociálním statusu a jiných schopnostech, člověku vůbec není cizí. Mnozí v tomto nacházejí svou motivaci k seberozvoji. Mají své modly, příklady pro napodobování a různé osobnosti, které by v budoucnu chtěli překonat.
Všechno by bylo v pořádku, ale člověk si někdy může vybrat jako objekt své inspirace a motivace někoho, koho nikdy nedokáže překonat, přičemž se takovým objektem může stát i blízký člověk a ne nějaká vzdálená osobnost – může to být váš bratr, kamarád, kolega z práce , ale to není důležité.
Je to o tom, že snaha o překonání kohokoli v nějaké oblasti života, není vždy odsouzena k úspěchu, protože všichni lidé jsou originální osobnosti a každý člověk má silné a slabé stránky.
Pokud se to neotvírá, tak to nejsou tvoje dveře.
Názorně si představte, že ten člověk, který u vás vyvolal přání mu konkurovat, je delfín. Vy jste kočka a umínili jste si překonat toho delfína v umění plavat. Samozřejmě, že delfín plave lépe než kočka, vždyť voda je jeho přirozené prostředí. Takže být kočkou v území delfína, nikdy se vám ho nepodaří překonat, ať už byste vynakládali jakékoliv úsilí.
Abych se nevracela stále jen do minulosti, musím napsat i něco ze současnosti. V každém člověku je zakodovaná špetička zlomyslnosti, teda i ve mně. Naprosto mě uspokojuje, když firmy na osobnostní rozvoj krachují a mají po žížalkách. Já jim říkám firmy na Ho… a Nanic. V dnešní době je nulový zájem firem o přednášky a školení tohoto typu. Proč? Protože firmy mají velké starosti, jak covidové šílenství a restrikce přežít a ušetřit finance, kde se dá.
Přesně, spolupráce vede k lepším výsledkům než rivalita.
V době těsně Pokotrmelcové se přelévali pracovnící z podniku do podniku a někteří přednášeli svá moudra. Jednoho takového “experta” jsem měla tu čest poznat. Přišel z nějaké vysoké školy – spíše ho vylili a šup už přednášel v bance. I o osobnostím rozvoji, kdy byl schopen rozcupovat pracovnice, které tam pracovaly i 40 roků. Nekompromisně jim vytýkal, že nejsou flexibilní a nemění zaměstnání. Chudinky byly z toho málem na nervy a každého dalšího jeho dne se bály. Spravedlnost si ho ale vychutnala. Po dvou letech dostal výpověď a byl odejitej. Málem se z toho složil, protože mu parta stěhováků odvezla do sběru celý jeho poklad, což představovalo 35 beden jeho podkladů. Ano 35 červených řeznických beden, které se už na prodejnách nepoužívaly. Banka fungovala dál i bez něho a oné pracovnice se v klidu dočkaly důchodu.
Nevěřím, že první věta: “Lidé mezi sebou vždycky soutěžili”, je pravdivá. Soutěživost byla lidem tak dlouho vštěpována, až ji přijali. Spolupráce vždy vede k cíli rychleji a kvalitněji, než soutěživost, jenže je nebezpečná pro toho, kdo chce držet opratě všeho dění ve svých rukách.