Úvahu napsal Lubomír Man

08:00

Píši chlapec, protože jako chlap, zvláště pak chlap rovný a poctivý, tenhle rozestudovaný a hned do několika velkých klasických akademických oborů rozevlátý student (studuje tři obory: filosofii, bohemistiku a evangelickou teologii), rozhodně nevypadá.

Včera večer jsem na ČT sledoval jeho rozmluvu s moderátorem Kubalem – a dojem nejistoty a falše, kterou už po minutě dokážete odečíst z jeho tváře i pohybů, se vám potvrdí v minutách dalších, kdy spustí svou vyřídilku.

[wp_ad_camp_2]

Takže ho poslouchejte: On a jeho Chvilky nemají vůbec nic proti Babišově straně Ano – a jsou dokonce ochotni nechat ji i nadále žít, ale musí se zříct právě toho Babiše coby svého předsedy a zakladatele. To je neměnný a kategorický požadavek hnutí, které odmítá stát se částí demokratického systému republiky (čili stát se politickou stranou a prosazovat své požadavky a představy po demokraticku, čili být v parlamentu, podrobovat se jeho hlasování atd.), ale je rozhodnuto určovat své představy o tom, co se u nás bude dít, nátlakem z masových shromáždění v ulicích a na náměstích našich měst.

Nepřipomíná vám to něco? Totiž Hitlera ještě sveřepějšího než byl Hitler skutečný? Ten se přece vměstnaní svého hnutí do politické strany nebránil, takže byl ve srovnání s naším studentem demokraticky o krok vpředu. Ovšem stejně jako náš student, i Hitler v období před mnichovským pučem odmítal prodírat se k moci skrze zdlouhavou parlamentní proceduru, byl pro puč, a teprve po jeho krachu se rozhodl jít k cíli delší cestou legální a parlamentní. Nu a protože víme, že Chvilky do žádného parlamentu nikdy a za žádnou cenu vstoupit nehodlají, získává i zde Hitler nad naším studentem tří oborů demokratické body.

[wp_ad_camp_2]

Předstih je to vskutku až neskutečný.

Moderátora Kubala dále zajímalo, jaký plán mají Chvilky připravené pro budoucnost, pokud jejich požadavkům nebude ze strany vlády dočasně vyhověno, a dočkal se zhruba této odpovědi: Klid už na našich ulicích a náměstích nebude nikdy. Chvilky budou burcovat lid permanentně a to až do konečného svého vítězství. Jejich hnutí stále mohutní, na Václaváku bylo podle studentova tvrzení 120 000 demonstrantů – a to vzdor údaji statistiků, kteří vypočítali, že se tam za předpokladu dvou demonstrantů zabírajících jeden čtvereční metr, může vejít maximálně jen 80 000. A též na demonstracích posledních v tomto týdnu bylo demonstrujících více než předtím, dušoval se student, jakoby o tomto faktu chtěl přesvědčit především sám sebe, když televizní záběry, jež měly jeho tvrzení dokumentovat, prokazovaly na velkých plochách jen hloučky.

A tak člověka napadá: Nebylo by pro tohoto fantastu skutečně prospěšnější to, co muž už doporučil prezident republiky? Sednout nad knížky a skripta a dostudovat? Vždyť i ta studia by studentu mohla pomoci dojít k poznání, že poctivá i když delší cesta za vlivem a uznáním, je jistější, než až přes míru vykalkulovaná zkratka dosáhnout obého co nejspěšněji. Přes politiku.

A pak, dost možná, anebo skoro jistě, by se i jeho úsměv narovnal.

Lubomír Man

 

[wp_ad_camp_2]

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.