Stává se to skoro pravidlem – když se v Evropské unii nebo jejích jednotlivých členských státech zavádí nějaký předpis nebo nová směrnice, většinou má dalekosáhlé vedlejší efekty, které se později ukážou jako hlavní důvod jejího schvalování. Častým společným jmenovatelem různého „vylepšování“ je přitom omezování svobody. Bude tomu i v případě nové unijní směrnice o ochraně autorských práv na internetu?

Evropský parlament ji bude schvalovat v nejbližší době, koncem března nebo začátkem dubna, a budí plno vášní. Obsahuje totiž dva kontroverzní body, které vzbuzují důvodné podezření, že skončí internet v podobě, v jaké ho známe. O to se ostatně Unie a některé její státy v čele s Německem snaží dlouhodobě, protože svobodné říšení informací o skutečném stavu věcí v Evropě je to poslední, co potřebují.

 

Pokud bude směrnice schválena, podle kritiků hrozí, že dojde k nebývalé cenzuře. Petici na serveru change.org proti předpisu podepsalo rekordní množství lidí, skoro 5 milionů, což je podle všeho nejvíc lidí, kolik jakou evropskou petici podepsalo. Koncem března se také očekávají velké demonstrace po celé Evropě. Takový odpor značí, že se děje něco opravdu vážného.

Kritici směrnice upozorňují především na dva problematické body, které mají potenciál „zabít“ internet.  První je článek 13 – ten má účastníky internetového provozu donutit, aby ručily za to, že se na jejich webech neobjeví obsah, který svým užitím porušuje autorský zákon. To by se nejvíc dotklo platforem jako Facebook, YouTube či Instagram, kam vkládají obsah sami uživatelé.

Podezřelá je hlavně aktivita Evropské rady, důležité součásti takzvané velké trojky. Zatímco Evropský parlament navrhl některé poskytovatele internetobývh služeb z článku 13 vyřadit, Rada chce změnit obecné podmínky tak, že hodlá stanovit aktivní dohled nad obsahem nahrávaným uživateli internetu. Až dosud to přitom bylo tak, že byl aktivní dohled nad cizím obsahem zakázán. Kroky Rady jsou tedy v přímém kontrastu k návrhu Evropského parlamentu, který pouze chce, aby poskytovatelé služeb spolupracovali s nositeli práv na odstranění protiprávního obsahu.

Problematický z hlediska svobodného šíření informací je i článek 11, kde je upraveno právo vydavatelů k digitálnímu užití jejich tiskových publikací; každý od nich bude muset získat zvláštní licenci. To samozřejmě vede k obavám z omezování svobody informací na internetu a informačního obsahu.

Když k tomu připočteme snahu o cennzurování sociálních sítí, nic dobrého z toho nekouká. A není to jediný důvod k obavám.

zdroj: 9

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.
Loading...