Propad indexu DAX: předzvěst blížící se recese?

Hospodářský útlum by rozpad merkelismu pořádně urychlil. Navzdory propagandě o hospodářském úspěchu se ekonomické nebe nad Německem začíná víc a víc zatahovat. Začalo to tahouny ekonomiky. Nyní následuje burzovní kolaps. Skončí to vše hospodářskou recesí? Autorem příspěvku je finanční analytik a autor odborných publikací, Dr. Viktor Heese.

 

 

 

Rekordní zaměstnanost, mistr světa v exportu, promazané ekonomické soukolí – „polopravdy“, jimž kráčí v ústrety ekonomická realita: Kdo milion „nezaměstnaných“ skryje, tomu je dovoleno slavit rekordní zaměstnanost. Poněvadž zázračnou zaměstnaností se v dnešní Evropě mohou pochlubit jen populistická Česká republika a Polsko. Ani výkon německého vývozu není kdovíjaký. Za odliv skutečných zdrojů prostřednictvím vývozu totiž mistři (nyní na 2. místě) světa ve vývozu, totiž Němci, často obdrží jen peníze v podobě „směnek ECB“, za něž si ale nic nekoupí.

Tímto aktivem totiž nelze ani platit, natož splatit dluh. Nakonec spadne po Adam Riese ještě německé HDP na hlavu do mínusu, jakmile růst ve výši 1,5 % (poslední čtvrtletí dokonce -0,2 %) konfrontujeme s přistěhovalectvím ve výši 2 %. Nebo ne? Seznam hospodářských polopravd respektive pololží bychom mohli obohatit o různé druhy vzniklé chudoby (vývařovny, sociální bydlení, chudobu důchodců a dětskou chudobu), které se usadily zrovna v zemi „v níž se tak dobře a pěkně žije.“

Tahouni z DAX začínají mít problémy, hrozí masová propouštění

Po dlouhou dobu byl spotřebitel hlupákem, který nesl hořké ovoce merkelistické záchrany eura, chaotického energetického přechodu na ekologické zdroje energie a migrační politiky. Důsledkem popisované politiky bylo stručně řečeno vyvlastnění drobných střadatelů nulovými úrokovými sazbami, nezvládnutelné náklady na dobrodružnou energetiku a finančně krvácející komunál.

 

 

 

Poslední rok se to hemží Jobovými zprávami od koncernů z DAX (Volkswagen, RWE, Deutsche Bank, Siemens, Deutsche Telekom, Fresenius, Osram, Daimler, Deutsche Post, Heidelberger Cement, Continental). Množí se varování před stagnací zisků a hromadnými propouštěními.

Ačkoli některé z příčin nesporně přicházejí zvenčí (třeba obchodní válka USA s Čínou) nebo jsou vyrobeny koncerny (třeba finanční dobrodružství v USA), fiasko-nálada je především důsledkem pochybení EU (důsledky Brexitu, italská dluhová krize) a německé domácí politiky (politika tzv. velké koalice, vměšování soudů, tlaky neziskovek).

Odpovědí na tuto situaci je burzovní krach s možností následné ekonomické recese

Na výše uvedená „utrpení“ obyčejného člověka burza nereaguje. Na koncerny už ovšem ano. Burza zkrátka není žádnou morální autoritou. Na druhou stranu však velké firmy cítí, když je spotřebitelská důvěra nahnutá a obchody začínají váznout. Jakmile se kalamita dostane jednou na veřejnost, jde to pak s akciovými kurzy z kopce velice rychle.

 

 

 

Jakmile všecky mediální kanály hlásají propad DAX, musí být i laikovi zřejmé, že je s hospodářskou konjunkturou amen. A výsledkem je, že se ze strachu začne šetřit. Tím se propad zesílí a stane do jisté míry svébytným, v neposlední řadě též díky globálním negativním vlivům (ach ten ošklivý Trump!). Proroci hlásající kolaps vítězí. A propagandisté hlásající hospodářský úspěch musí zavčasu – pro vlastní záchranu – nenápadně změnit rétoriku na hesla o tom, že to holt musíme přečkat, držet pospolu, být silní apod.

Ekonomická recese doprovázená propadem akciového trhu zpravidla trvá několik let. Z tohoto úhlu pohledu to může znamenat dvou- až tříleté potácení se indexu DAX někde kolem úrovně 9.000–10.000 bodů (jeho současná úroveň je kolem 10.735 bodů).

Protesty žlutých vest ve Francii jsou jen začátek.

Ekonomické příznaky krize obvykle následují za politickými, a šíří se do dalších zemí EU. Žluté vesty se nepodaří onálepkovat za pravicové populisty. Jejich ekonomické požadavky vejdou více ve známost, což je učiní ještě nebezpečnějšími.

 

 

 

Varováním by měla být především skutečnost, že protestní hnutí zaznamenává úspěch. Podobná hnutí brzy mohou vzniknout i jinde – v Belgii, Nizozemsku, Švédsku či v Německu. Konec konců ani v roce 1989 tomu nebylo jinak, jakmile NDR jakožto poslední země sovětského bloku procitla z letargie a vyhnala davy do ulic.

Pokud elity dostanou strach – v což lze doufat – pak to často jde i bez rámusu.

Dalo by se dlouze dumat nad tím, jak asi bude vypadat nový evropský ekonomický řád po pádu Bruselu. Jen jedno je jisté: Přes noc k nastolení nového pořádku asi nedojde. Proces přestavby a přenastavování potrvá roky, během nichž bude třeba v ekonomice i politice překonat problematické, hladové období.

přeložil Rosťa | zdroj: 9

 

 

 

Loading...
Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.