;

Děti nemohou dýchat, mnohé potřebují kyslík a přístroje k podpoře dýchání. Zaplňují jednotky intenzivní péče. Některé nemocnice už nemají žádné volné lůžko a nové dětské pacienty musí posílat do vzdálenějších zařízení v jiných městech.

Na první pohled bychom tyto věty mohli považovat za argument ve prospěch restrikcí a roušek, brát je jako potvrzení, že covid je děsivě nebezpečný dokonce i pro děti. Až na to, že je to úplně naopak. Děti do nemocnic neposílá covid, ale vládní restrikce proti jeho šíření! Konkrétně je to nezdravé omezování normálního života – dýchání, pobytu v kolektivu, kontaktů s kamarády, vystavení mikrobům, které k tréninku imunity všichni potřebujeme. Jak říká imunoložka Zuzana Krátká: „Děti jsme zarouškovali a izolovali. Imunitní systém není trénovaný a plní se ordinace.“

Restrikce mnoha z nás škodí mnohem víc než virus

Ministerstvo zdravotnictví ani Nejvyšší správní soud dosud nikdy nezkoumaly, jaký vliv mají restrikce na zdraví a kvalitu života. Už druhý rok vláda plošně omezuje běžný život, dýchání i pohyb nás a našich dětí, a to bez jakéhokoliv sledování a vyhodnocování, jak jednotlivé zásahy prospívají či škodí.

Děti, covid a fakta

„Hospitalizace jsou vzácné a potřeba intenzivní péče je u dětí velmi vzácná,“ uvedl Curtis ohledně nákaz dětí variantou delta. Zmínil, že děti jsou nejčastěji hospitalizovány preventivně.

Dlouhý covid je u dětí a adolescentů vzácnější, než se myslelo. Nejčastějšími příznaky u dětí jsou bolesti hlavy, únava, spánkové poruchy, bolesti břicha a potíže se soustředěním. Výzkum ale ukázal, že tyto příznaky byly stejně časté u dětí, které covid prodělaly, jako u těch, které ho neměly.

Podle dětského psychologa je zřejmé, že restrikce, které byly uvaleny na děti a které mají vynucovat učitelé a ředitelé škol, nesou řadu zásadních traumatizujících dopadů. Vznik traumatu či poškození psychiky dětí, jejich hloubku a intenzitu přitom neurčuje prohlášení ministra zdravotnictví. Samotný fakt, že se dítě přizpůsobí opatřením, nám vůbec nic neříká o skutečném stavu jeho psychiky.

Plošné testování bezpříznakových dětí antigenními nebo PCR testy situaci nezlepší. Tento postup je nevhodný, je to jen obrovské utrácení peněz. Před létem stát za testování dětí ve školách zaplatil přibližně 63 milionů korun. Na odhalení jednoho dítěte s klinickým průběhem (tedy s rizikem, že bude šířit infekci) jsme v průměru utratili téměř 320 tisíc korun.

Podle dat SZÚ bylo za minulý týden téměř 5 700 případů akutních respiračních infekcí na 100 000 dětí do pěti let. Z nich asi dvě procenta měla těžký průběh. Pro srovnání: za posledních 7 dní (ke dni 18.10.) je na 100 000 všech obyvatel potvrzeno 101 případů s covidem.

„Virové infekce dýchacích cest, hlavně rýmy a bronchitidy, se letos projevily u dětí dřív. Lékaři míní, že je to následek omezení kontaktů v době covidu. K virům se později přidávají bakteriální onemocnění. „Zaznamenali jsme už nyní prudký nárůst zánětů plic, což je také dříve než v minulosti.“

Covidoví pacienti sice zatím zdravotní systém nezaplnili, jednotky intenzivní péče jsou přesto vesměs plné. Tentokrát ale dětských pacientů s těžkými respiračními potížemi.

Tisíce studentů, často zcela zdravých, jsou nyní doma, protože někdo ze třídy prochází covidem. Začíná to být systémový problém, protože v některých regionech s vysokými epidemiologickými čísly, kde záchyt případů je nyní obtížný, tak již školy reálně zejí prázdnotou. Ale běda, když se řekne, že školy jsou v lockdownu.

Rok izolace se podepisuje na fyzickém i psychickém zdraví dětí. Trpí duševními obtížemi a kvůli nedostatku pohybu přibývají na váze. Dětské psychiatrické oddělení v pražském Motole počítá nárůst pacientů až o desítky procent. Deprese, úzkosti nebo myšlenky na sebevraždu. Ordinace dětských psychiatrů se plní pacienty.

Proč jsme tak nemocní i bez covidu?

Pro zdraví potřebujeme čerstvý vzduch, pohyb, komunitu (včetně té mikrobí), radost a pohodu. Toto vše nám vládní restrikce omezovaly a zakazovaly. Podle mě není pochyb o tom, že restrikce většinově napáchaly mnohem více škod než samotný virus, a hlavně byly a jsou nastavené tak, že nejvíce škodí právě těm, kdo jsou nejméně ohrožení virem. Povinné roušky/respirátory ve školách, nekonečné izolace vytrasovaných zdravých dětí a zavírání tříd jsou jen bezhlavá plošná omezení. Děti nejsou vážně ohrožené touto koronavirovou infekcí, a dokonce ani běžní zdraví dospělí nezahlcují nemocnice s covidem. Nekonečné testování, rouškování a izolování dětí a zdravých poškozuje naše zdraví a chronicky nemocným nepomůže.

Příklad, že školy mohou fungovat i bez diskriminačních opatření

„Nový školní rok jsme zahájili bez problémů. Všichni žáci, rodiče i zaměstnanci školy vědí o tom, že existuje mimořádné opatření MZ a mohou se jeho ustanoveními řídit. Žáci i zaměstnanci mají ve škole k dispozici ochranné prostředky dýchacích cest a je pouze na nich, zda je budou používat. Ze své zkušenosti vím, že nemohu nošení roušek/respirátorů po žácích vyžadovat, proto tak ani nečiním. Fungujeme opět od září bez jakýchkoliv omezení. Nešli jsme cestou zákazu zpěvu či odlišného přístupu k testovaným a netestovaným žákům. Jediným doporučením pro rodiče je to, aby nám nemocné žáky do školy neposílali.“
Petr Vrána, ředitel základní školy a mateřské školy v Troubkách

Existuje pro propagátory nekonečných restrikcí, roušek a vynucovaného očkování nějaká hranice? Kolik z dospívajících musí zahltit psychiatrie, kolik z dětí skončit v nemocnici s nachlazením a kolik s obezitou, abychom tuto koronavirovou infekci začali řešit jako každou jinou nemoc, efektivně léčili nemocné, chránili rizikové a zdravým dovolili žít?

PharmDr. Margit Slimáková

 

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.

AdBlock je aktivní

 

 

Používáte nástroj pro blokování reklamy. 

Budeme rádi, když naši práci oceníte a nastavíte pro tento web výjimku v Adblocku.