Ale nejen úspěch, ale zcela určitě i rekord, minimálně tedy český. Protože dostat v určitý čas na určitou plochu a s určitým politickým záměrem určitou množinu lidí, čítající fantastických 250 000 osob, jimž je všem společné to, že nemají o politice pojem, je z hlediska logistiky čin hodný obdivu a v historii naší země výkon absolutně ojedinělý.

Takže: kdyby za ním stáli výhradně jen našinci, byl by to pro nás všechny důvod k hrdosti. Protože vyhledat v národě obrovskou a zcela specifickou skupinu lidí, trpících vzácnou duševní odchylkou, spočívající v neschopnosti reálně posoudit co se děje kolem nich – a to jak doma, tak v zahraničí – někde tyto lidi soustředit, sehnat pro ně stovky dopravních prostředků a pak je dopravit na určité ohraničené místo v hlavním městě – a tyto lidi pak na tomto místě po dvě či tři hodiny většinou ve stoji udržet, zajistit jim jídlo a pití – a pak, po ceremonii je zase zavézt zpět do jejich bydlišť, je výkon v logistickém smyslu skutečně mimořádný.

Takže ještě jednou: pokud by za ním byl výhradně jen výkon nás Čechů, mohli bychom plesat radostí nad tím, jací to nejsme logističtí kabrňáci a mistři světa. Kdyby se ovšem do celé téhle věci nevkládala jistá pochybnost: byli by totiž Češi schopní organizaci tak obřího podniku finačně sami utáhnout? Vždyť on se ten nedělní podvečer na Letné až tak uhrančivě podobal kterémukoli z podvečerů ukrajinského Majdanu, který by nebyl, kdyby nebylo pěti miliard dolarů, jež Američané do Majdanu vrazili. Což se ovšem provalilo až poté, co se Majdan stal tzv. fait accompli, čili dokonaným činem. Čili: kdyby pěti miliard amerických dolarů nebylo, nebyl by ani ukrajinský Majdan.

Takže následující otázka se nabízí sama sebou: Bylo by bez pomoci z vnějška nedělního českého logistického rekordu z Letné?

Lubomír Man