Lidé podvědomě zůstávají zaseknutí ve věku, kdy zažili nejméně lásky

Setkali jste se někdy s někým, kdo se zdánlivě choval, jakoby byl v jiném věku, než byl jeho skutečný? Například někoho, komu je 20 nebo 30 let, ale chová se jako patnáctiletý? Takoví lidé by mohli mít něco velmi důležitého společného.

Různé věkové kategorie mají různé potřeby, to se týká jak lásky, tak i pozornosti. Pokud něčí rodiče byli v raném věku příliš odmítaví a nespolehliví, nedostal tento člověk to, co potřeboval. Pro lidi, kterým rodiče neuspokojovali jejich potřeby, je mnohem těžší dospět, nebo se dostat z věku, kdy byli milováni nejméně. Je pro ně nesmírně obtížné navázat kontakt s druhými lidmi , protože jim neumějí důvěřovat.

V intimních vztazích se cítí bezmocní, zranitelní a obvykle není snadné se s nimi sblížit. S tím, co už bylo řečeno, to může jít také různými směry v závislosti na tom, jak bylo takové dítě zanedbáváno. Každá situace je jiná a žádní dva rodiče nejsou úplně stejní.

Tyto problémy probíhají následovně:
Pokud o schopnostech svého dítěte pochybujete již v útlém věku, nebude později chtít dělat věci, které ho nutí vystoupit, ze strachu, že přitom selže.

Pokud své dítě neustále zklamáváte, nebude později v životě schopno důvěřovat lidem.

Pokračování článku: Lidé podvědomě zůstávají zaseknutí ve věku, kdy zažili nejméně lásky