Domů Blog Strana 458

Žijeme v hologramu vytvořeném mimozemskou silou, tvrdí vědec z NASA

13

We Are Living In A Hologram Designed By Aliens, Says NASA Scientist in5d in 5d in5d.com www.in5d.com http://in5d.com/ body mind soul spirit BodyMindSoulSpirit.com http://bodymindsoulspirit.com/

Kdo tvrdí, že mezi vědci z NASA nejsou žádní s otevřenou myslí?

Specialista z NASA naznačuje, že žijeme uvnitř hologramu vytvořeného pokročilým mimozemským druhem.

Co když vše, co jste kdy vykonali nebo vykonáte je zkrátka produktem vysoce pokročilého počítačového kódu? Každý krok by mohl být generován řadou superpočítačů.

Byla to pouze zajímavá teorie, kterou poprvé navrhnul Nick Bostrom, profesor filozofické fakulty Oxfordské univerzity a zakládající ředitel institutu Future of Humanity a programu Impacts of Future Technology na Oxford Martin School. Dnes se k této teorii hlásí i další vědci.

Na MessageToEagle.com se již psalo o tom, jak Rich Terrile, ředitel Centra pro evoluční výpočty a automatizovaný design v laboratoři Jet Propulsion NASA naznačil, že náš tvůrce je kosmický počítačový programátor.

To by znamenalo, že žijeme v holografickém světě a všechno kolem nás, včetně nás samých, není „skutečné“. Bohatý Terril stále trvá na svém. „Právě teď nejrychlejší superpočítače NASA dosahují přibližně dvojnásobné rychlosti lidského mozku,“ sdělil vědec NASA pro Vice.

„Pokud provedete jednoduchý výpočet a budete se řídit Moorovým zákonem [který tvrdí, že výkon počítačů se každé dva roky zdvojnásobí], zjistíte, že tyto superpočítače budou mít během desetiletí možnost obsáhnout celý lidský život (80 let) – včetně každé myšlenky, která kdy byla během tohoto života vytvořena – v rozmezí jednoho měsíce.“

„V kvantové mechanice částice nemají konkrétní stav, dokud nejsou pozorovány.“

„Mnoho teoretiků zasvětilo spoustu času snahám tento jev vysvětlit.“

„Jedním z vysvětlení, která se nabízí, je, že žijeme uvnitř simulace a vidíme to, co potřebujeme vidět a kdy to potřebujeme vidět.

We Are Living In A Hologram Designed By Aliens, Says NASA Scientist in5d in 5d in5d.com www.in5d.com http://in5d.com/ body mind soul spirit BodyMindSoulSpirit.com http://bodymindsoulspirit.com/

Myšlenka toho, že náš vesmír je fikce generovaná počítačovým kódem vysvětluje mnoho nesrovnalostí a záhad týkajících se kosmu, jako například naše hledání mimozemského života a tajemství temné hmoty.

Existují ovšem i tací, kteří si myslí, že teorie Matrixu je chybná. „Teorie se zdá být založena na předpokladu, že tyto „supermozky“ dělají věci tak, jak bychom je udělali my,“ říká profesor Peter Millican, který učí filozofii a vědu o počítačích na Oxfordské univerzitě.

„Jestliže si myslí, že tento svět je simulací, proč se poté také domnívají, že tito superstvořitelé – ti, co stojí vně této simulace – jsou omezeni těmi stejnými myšlenkami a metodami, jaké jsou vlastní nám?

We Are Living In A Hologram Designed By Aliens, Says NASA Scientist in5d in 5d in5d.com www.in5d.com http://in5d.com/ body mind soul spirit BodyMindSoulSpirit.com http://bodymindsoulspirit.com/Je možné z Matrixu uniknout? Obrázek je z filmu Třinácté patro. (raja: Tento film dporučuji.)

„Předpokládají, že struktura reálného světa nemůže být tvořena mřížkovým systémem a že ony supermozky by virtuální svět musely implementovat pomocí mřížky.

„Nemůžeme dojít k závěru, že mřížková struktura je důkazem předstírané reality jenom proto, že naše způsoby tvorby takové reality mřížku zahrnují.“

Nicméně, profesor Millican věří, že se vyplatí zabývat se touto myšlenkou hloubeji.

„Je to zajímavý nápad a mít bláznivé nápady je zdravé,“ sdělil deníku Telegraph.

„Není správné cenzurovat myšlenky podle toho, jestli se zdají být rozumné nebo ne, jelikož historie nám dokazuje, že často důležité nové objevy začínaly jako bláznivé nápady.“

„Nikdy nevíte, kdy mohou dobré nápady ve skutečnosti pocházet ze světa „mimo krabici“.

„Tento myšlenkový experiment jménem Matrix, je vlastně tak trochu jako některé myšlenky Descarta a Berkleyho sto let nazpátek. „Když pečlivě zvažuji, nenajdu jediný společný rys, který jednoznačně odděluje život od snu. Jak si člověk může být jist, že celý jeho život není jen sen?“

přeložila: raja
zdroj: 1

VRCHOL DĚJIN 2017 aneb OTEVŘETE OČI ČAS SE NAPLNIL (Totální Útok)

2

…..film stojí za povšimnutí. Copak se bude odehrávat????

05:55

NÁROD ZOBUĎ SA !

2

…..likvidace slovanské rasy je z veškerého činění politiků celé EU naprosto jasná. Nemusí už nic více říkat….

00:54

Šišinka mozková, tajemství, které chtějí mocné rodiny ukrýt před lidstvem

1

Pradávné kultury věděly o šišince a její důležitosti už před tisíciletími. Dnes většina lidí o šišince mozkové a o tom, proč pradávné kultury věřili, že je tak důležitá, ví jen hodně málo. Mocné rodiny jsou odhodláni udržet nás v neznalosti o tomto mocném portálu, který leží hluboko v centrální části našeho mozku.

V dnešním světě je rozehrána jen jedna velká konspirace.

Mocné rodiny – ta kabala vzájemně provázaných globálních elit – a jejich plánů na kontrolu lidstva se zavedením totalitního Nového světového řádu.

Mocné rodiny s nasazením celé škály mazaných lstí vytažených přímo z ďáblovy příručky ženou svými propagandistickými orgány svět k přesvědčení o své neexistenci, během čehož neustále utahují lidstvu smyčku kolem krku.

Před tisíciletími kultury jako staří Egypťané a Řekové věděli, že šišinka má pro lidi ohromný význam. Ale elitářská kabala tyto znalosti potlačila v odhodlání, že lidi přesvědčí o tom, že nejsou nic jiného než bezduché konzumující mašiny, otroci mizejících dolarů a chabých svalů.

Ale existence šišinky mozkové, čili třetího oka, mocné rodiny děsí.

Moderní věda nám říká, že je to malá kónická část našeho mozku, která odpovídá za produkci derivátu serotoninu zvaného melatonin, který přímo spolupůsobí s našimi hormony, které následně modulují náš vzor spánku a probouzení spolu s našimi sezónními funkcemi.

Je v tom ale daleko, daleko více.

Dnes se o šišince uvolňuje jen málo informací, ač ta by podle mnoha výzkumníků mohla lidstvu pomoci k dosažení jeho plného potenciálu a k porážce našeho tyranského panstva.

Mnozí ji považují za portál, který u lidí propojuje fyzický a spirituální svět.

Při aktivaci nabízí šišinka pocit euforie a jednoty zaplňující mysl poskytující pocit znalosti a osvícení.

Říká se, že lidé mohou tyto funkce šišinky aktivovat jógou, meditacemi a dalšími metodami.

Šišinka je považována za způsob, jak cestovat mezi dimenzemi, o čemž mnozí mluví jako o astrální projekci nebo o poznání na dálku.

Je však zajímavé, že to vidění na dálku zkoumá i vláda.

Putin se zajímá o ethereum. Proč?

1

Ruský prezident Vladimír Putin se zajímá o ethereum. Druhá největší digitální měna po bitcoinu jej prý zaujala jako potenciální nástroj, který by Rusku mohl pomoci diverzifikovat ekonomiku závislou na ropě a zemním plynu.

Uvedla to agentura Bloomberg s tím, že se Putin minulý týden při příležitosti konání Ekonomického fóra v Petrohradě sešel s tvůrcem etherea Vitalikem Buterinem, aby podpořil jeho plán budovat kontakty s lokálními partnery za účelem implementace technologie blockchain v Rusku. Podle agentury to uvádí Kreml v prohlášení na svých webových stránkách.

„Digitální ekonomika není odděleným sektorem, je to v podstatě základ pro vytvoření zbrusu nových obchodních modelů,“ uvedl Putin na fóru, kde hovořil o způsobech, jak podpořit dlouhodobý růst poté, co se Rusko začíná zotavovat z nejhorší recese za posledních dvacet let.

 

Virtuální měny by mohly pomoci ekonomice tím, že umožňují provádět transakce přes internet rychleji a bezpečněji. Ethereum může sloužit nejen jako metoda směny, ale také jako hlavní kniha pro zaznamenávání všeho – od měnových kontraktů až po vlastnická práva – která vyřazuje z obchodních vztahů prostředníky, jako jsou například notáři, a zrychluje tak obchodní styky.

Ruská centrální banka již nasadila blockchain, na kterém je založeno ethereum, jako pilotní projekt pro zpracování online plateb a pro ověřování klientských dat s úvěrovými institucemi (kupříkladu s největší ruskou bankou Sberbank), uvedla na petrohradském fóru viceguvernérka Olga Skorobogatova. Nevyloučila přitom ani možnost, že Rusko revoluční technologie do budoucna nevyužije pro vývoj národní virtuální měny.

 

Ve hře už jsou ale i další projekty. Ruská státní rozvojová banka VEB minulý týden rozhodla o používání etherea pro některé administrativní funkce. Producent oceli, společnost Severstal, pak testovala blockchain pro bezpečné převody akreditivů se zahraničím.

„Blockchain by mohl mít na firmy stejný efekt jako kdysi vznik internetu – změnil by obchodní modely a eliminoval prostředníky, jako jsou správci a úředníci,“ řekl agentuře Bloomberg Vlad Martynov, poradce The Ethereum Foundation, neziskové organizace, která kryptoměnu podporuje. „Pokud jej Rusko zavede jako první, získá podobné výhody, jako měly západní země na začátku internetové éry,“ dodal.

 

 

 

Zdroj: (1)

 

Niečo na pekné ráno….

0

Tieto tancujúce zvieratá vás zaručene rozosmejú!

 

 

I ze mě se stal tyran, vypráví Philip Zimbardo o slavném experimentu

2

Ľudia už zabudli byť ľudmi. Sme od malička vychovávany byť ovcami a dodržovať role, ktoré sú nám dané. Škôlka, škola a práca….

 

Osobní vzpomínku na proslulý Stanfordský vězeňský experiment přednesl divákům Hyde Parku Civilizace sociální psycholog, jehož jméno najdete v psychologických učebnicích, Philip Zimbardo. Skupinu dobrovolníků z řad vysokoškolských studentů náhodně rozdělil na dozorce a vězně, aby prokázal, že role a situace vítězí nad lidskou osobností. Experiment, který měl trvat dva týdny, musel po šesti dnech ukončit. V pořadu ČT24 mluvil Philip Zimbardo o tom, jak se sám nechal pokusem pohltit a zapomínal na důstojnost účastníků, o paralele v Abú Ghrajbu i o významu každodenního hrdinství.

 

Doporučujem celý rozhovor tuceskatelevize.cz

 

Stanfordský experiment, který inspiroval i filmové tvůrce, začínal trochu nevšedně. Nejprve se Zimbardovi podařilo přesvědčit místní policii, aby na úvod pokusu část studentů, kterým připadla role vězňů, skutečně zatkla, sdělila jim obvinění, a následně byli přivezeni do prostoru pod univerzitou ve Stanfordu, který v intencích pokusu simuloval reálné vězení.

„Šlo o celé jedno křídlo. Byla tam i samotka, takže jsme psychologicky vytvořili realistické prostředí. Měli jsme návštěvní dny, kdy přicházeli rodinní příslušníci, probíhaly propouštěcí komise, fungoval tam vězeňský kaplan, za vězni docházeli obhájci ex offo, a to celé 24 hodin denně. V celách žilo 9 vězňů, v každé cele po třech, a byly tam tři směny dozorců. Ti odcházeli po směně domů a pak se zase vraceli. Ve vězení nebyly hodiny ani okna, takže účastníci ztráceli pojem o čase.“

Philip Zimbardo

o detailech vězeňského experimentu

První den se nestalo nic a experimentátoři začali uvažovat nad tím, že pokus zruší. Druhý den se ale vězni vzbouřili, protože nechtěli přijít o svou lidskou důstojnost. Zavřeli se do cel a začali nadávat dozorcům. Ti si nevěděli rady a přišli za Zimbardem. „Řekl jsem jim: ‚To je vaše vězení, dělejte si s tím, co uznáte za vhodné‘. Řekli, že potřebují posily. Svolali jsme tedy všechny dozorce z ostatních směn, dohromady jich bylo 12,“ popisuje světoznámý psycholog zlomovou situaci.

Dozorci vtrhli do cel, vězně vytáhli, svlékli, došlo k fyzickým konfrontacím. „A tehdy se to změnilo,“ přibližuje. Protože dozorci nemohli používat fyzickou sílu, začali využívat psychický nátlak. Vybrali si jednoho vězně, zavřeli ho na samotku a on se psychicky zhroutil. Z experimentu ho propustili. „Byl jsem naštvaný,“ vzpomíná Zimbardo. „Říkal jsem si, že to nemůže být pravda, že se nemůže zhroutit za 36 hodin. Ale došlo k tomu, že nazítří se zhroutil další vězeň a tehdy jsme měli celou studii ukončit, protože jsme dokázali, co jsme chtěli,“ dodává.

Stal se ze mě tyran

Namísto toho experiment pokračoval. Sám Zimbardo svou chybu vysvětluje tím, že se také ztotožnil s rolí v systému, a sice ředitele věznice. „V této roli mi záleželo víc na dozorcích než na vězních,“ popisuje a přidává, že cílil svůj zájem na fungování vězení jako instituce a ztratil soucit s vězni. „Byli to studenti, učím studenty a mám je rád, ale tam se ze mě stal tyran,“ zdůrazňuje.

Třetí den proběhlo plánované hodnocení pokusu a čtvrtý den se dostavil kněz. Ten se účastníků v roli vězňů ptal, co dělají pro to, aby se dostali ven. Nabádal je, aby se obrátili na právníka. Tím vlastně dodal jejich pocitu vězňů ještě více na reálnosti. Pátý den jeden z vězňů roztrhal polštář a kvůli psychickým problémům musel přes vlastní protesty také v experimentu skončit. Dozorci nutili ostatní vězně, aby po něm uklízeli. Pak je shromáždili před cely, kde je nutili půl hodiny stále dokola hromadně křičet, že ten konkrétní vězeň je špatný. „Byli jako zombie,“ vybavuje si Zimbardo.

Sexuální kontext ponižování dokonal

Dozorci dosáhli i toho, že vězni stáli proti sobě a raději se nestavěli jeden za druhého, neprojevovali empatii. V jednom okamžiku se do jazyka dozorců dostal sexuální podtext a bylo to jako otevření zakázaných dveří. Začali mluvit vulgárně, klít, směrem k vězňům přitvrdili se sexuálními narážkami a začali je ponižovat. Například je nutili simulovat zvířecí sexuální chování.

U konce experimentu stála až jedna ze Zimbardových studentek Christina Maslach. Přišla za ním právě, když probíhala „toaleta o desáté“, kdy dozorci ponižovali vězně s pytli na hlavě. Viděla tu situaci, rozplakala se a utekla. „Pak jsme stáli venku před katedrou psychologie a já se ptal, co se děje a popisoval dynamiku psychologie a tak dále. Říkala mi: ‚Přestaň, to nejsou vězni ani dozorci. Jsou to lidé a trpí kvůli tobě‘. Já jsem jí dál argumentoval, že ano, ale že to skončí. Říkala mi: ‚Jak můžeš vidět to, co já, a nebýt rozčilený. Znám tě jako učitele, jsi milý, ale jsi jiný. Ta situace tě změnila, neuvědomuješ si, že je z tebe ředitel věznice‘. Navíc jsme spolu chvíli chodili a uvažovali o sňatku a rodině a ona mi říkala, že jestli jsem tohle opravdu já, tak ve vztahu nebude pokračovat. Bylo to jako facka, něco hrdinského,“ popisuje profesor chvíli, kdy se rozhodl ukončit experiment. Dívka se nakonec stala jeho manželkou, se kterou žije dodnes.

Kdyby tehdy nepřišla, experiment by zřejmě pokračoval nejpozději do neděle, tedy osm dní. Celková situace byla stresující a navíc do toho vstoupilo několik dalších vnějších okolností. Za celkovou logistiku odpovídal právě Zimbardo, na kterého dopadal stres z odpovědnosti za experiment. Sám přiznává, že byl pod velkým tlakem. Ale kdyby pokus pokračoval, byla by situace nepochybně horší. Na konci studie všichni účastníci prošli psychologickou péčí. „Kdybychom udělali Stanfordský experiment dnes, čelili bychom 24 žalobám. Byl to rok 1971, lidé uvažovali jinak,“ ohlíží se zpět.

Obrázky z Abú Ghrajbu byly podobné jako v našem experimentu

Philipu Zimbardovi se po řadě let od ukončení Stanfordského experimentu dostaly do rukou fotografie z irácké věznice v Abú Ghrajbu, kde američtí vojáci ponižovali a týrali vězně. „Byly podobné jako fotografie z naší studie,“ srovnává dnes. Armáda tehdy trýznitele v amerických uniformách označila za pár zkažených jablek, a dál hájili korektnost systému. „Říkal jsem si ale, že jsou-li američtí vojáci dobře proškolení, jsou to dobrá jablka. Jen je někdo dal do špatného sudu – Abú Ghrajbu,“ vrací Zimbardo odpovědnost zpět do systému. Nikdo na vojáky ve věznici nedohlížel, navíc věznice v Iráku vytvořila Bushova administrativa.

Na veřejnost se dostalo jen 12 fotografií, američtí vojáci jich ale pořídili asi tisícovku. Obsahovaly mnohem horší situace, často s otřesnou sexuální tematikou. „Ke všemu docházelo během noční služby a devět z devíti nočních dozorců se toho účastnilo. Tady vidíme situační rozdíl,“ upozorňuje. V řadě situací a povolání nemyslíme, jen něco automaticky děláme. Také dozorci noční směny v Abú Ghrajbu nemysleli, což s odstupem času sami přiznali. Jejich jednání vytvořila daná situace. Situaci zas vytvořil systém americké administrativy, odpovědnost za ni tedy měli podle profesora Zimbarda nést i zaangažovaní političtí představitelé USA.

Jak být hrdinou

„Každý člověk vidí nějaký problém, třeba v rodině, ve škole, v práci. Ostatní si toho buď nevšímají, nebo vidí, že něco je špatně, ale nic neudělají. Hrdinové něco udělají, když ostatní nedělají nic. A to něco znamená, že povstanete, promluvíte a začnete jednat,“ přibližuje Philip Zimbardo pojetí každodenního hrdiny. Ti jsou podle něj nejefektivnější ve skupině. Když někdo pozvedne hlas sám, systém se mu vysměje. Ve chvíli, kdy s ním souhlasí dalších několik lidí, stane se z toho názor. Rozdíl mezi altruismem a hrdinstvím tkví v tom, že hrdinství s sebou vždycky nese nějaké riziko. „Snažíte se něco změnit, ale jsou tu lidé nebo instituce s větší mocí, kteří stojí proti vám,“ přibližuje psycholog. Sám v roce 2008 založil neziskový projekt HIP – Heroic Imagination Project, jehož heslem je ‚Vstaňte, promluvte, změňte svět‘.

 

Zdroj: (1)