Proč nemůžete za to, že jste v toxickém vztahu

Pamatuju si, jak mi poprvé došlo, že jsem v nezdravém vztahu. Nejen, že byl obtížný a otravný, ale skutečně se dal označit jako “toxický”. Bylo to na školení pro charitativní organizaci zabývající se sexuálním zneužíváním, pro kterou jsem pracovala… Úplně jsem si tam připadala jako podvodnice.

Jak jsem tam mohla pracovat, pomáhat jiným ženám dostat se z nezdravých vztahů a zpracovat jejich bolest a trauma, ale neuvědomovat si, jak nezdravý je můj vlastní vztah? Jak to, že jsem to nevěděla?

Typicky, jako vždycky, jsem se kvůli tomu tloukla do hlavy. Měla jsem to vědět, jsem přece profesionálka. Jak se na sebe mám teď dívat?
Ach ta hanba.Vždycky tam číhal v pozadí… Možná jsem to v hloubi duše věděla, ale vědomě rozhodně ne.

A tak zatímco nám někdo vykládal o ,,cyklu zneužívání”, seděla jsem tam a viděla svůj vztah popsaný k dokonalosti

Bylo nám spolu hezky, dokud se něco nepodělalo. Atmosféra se změnila a já cítila, jak se stupňuje napětí. Ať jsem se snažila sebevíc, i když jsem přešla do módu s názvem ,,vyhovět druhému za každou cenu”, nemohla jsem zabránit tomu, aby se to nevystupňovalo. Vždycky došlo k velké hádce a nakonec jsme o tom mluvili celé hodiny, točili se v kruhu a nikdy jsme nenašli žádné řešení. Akorát mezi námi nastal větší odstup a odloučení.

Nikdy jsem se necítila být vyslyšená. Dostalo se mi jen obviňování. Ani nezáleželo na tom, za co. Nějak jsem za všechno vždycky mohla já. A většinu času to ,,všechno” nebylo vůbec nic. Jen vymyšlené problémy, které jako by mu sloužily jako záminka k upuštění páry, k vyplavení špatných pocitů. Nikdy jsme nic nevyřešili. Jen jsme se celé dny a noci hádali. Bylo to vyčerpávající.

Pokračování článku: Proč nemůžete za to, že jste v toxickém vztahu