Tajemství zaváté sněhem… (4)

Naše rozvědka se tomu věnovala a zjistila, že existuje velká loď pod názvem Schwabenland, která, stejně jako celá řada jiných lodí, směřovaly k Zemi Královny Maud. Pluly k ní i ponorky, ale nevědělo se, co dělaly dál. V roce 1945, když byly ukořistěny mapy lodivodů – vznikla jich tisícovka v koncentračním táboře Sachsenhausen a všichni vězni, kteří se na této práci podíleli, byli zastřeleni, se tam našly pracovní poznámky schůzek u Hitlera a Himmlera o osídlení této vnitřní dutiny Země, o tom, že jsou tam vybíráni nejlepší lidé říše s určitým věkovým omezením a navíc bez možnosti návratu do vlasti. Ne všechno šlo tak dobře, jak mělo. Bylo třeba zrychlit tento přesun lidí a Hitler kvůli tomu vydal zjednodušující směrnice, aby se to uspíšilo. Po válce bylo zjištěno, že byly vytvořeny eskadry čítající více než sto padesát ponorek, které sem pravidelně jezdily. Ty se prakticky bojových akcí neúčastnily.

Jednalo se o nejlepší ponorky, které pracovaly na principu alkoholu. Němci hladověli, neměli dostatek brambor, protože ty byly použity jako palivo pro ponorky speciálního konvoje führera. Jeden z velitelů byl zajat a odvezen do Moskvy, kde byl podroben výslechu. Později získali od Američanů údaje, že ponorka U-530 jimi byla v oblasti Antarktidy pronásledována, posádka se vzdala a ukázala, co převáželi. Vypověděli také, že několikrát vezli náklad do Země Královny Maud. Tam se vynořila druhá ponorka a pasažéři i náklad byli přeloženi. Ponorka potom pokračovala právě podle mapy lodivodů.“ (zdroj:https://www.suenee.cz/tajne-materialy-generala-ivasova/ )

Na tomto místě bych pouze krátce odbočil a připomenul, že generál Ivašov není zdaleka jediným, vysoce postaveným, vojenským představitelem, který hovoří o tom, že před vypuknutím 2. světové války (některé zdroje uvádí jako počátek německého budování na Antarktidě dokonce již rok 1913), během jejího průběhu a především pak v jejím závěru, tedy v roce 1945, probíhal nepřetržitý přesun důlních zařízení, speciálních fréz na hloubení podzemních tunelů, železničních kolejnic, vagónů, ale i vybavení továren pro výrobu technologicky vysoce vyspělých vojenských zařízení, například tak zvaných Haunebu nebo také Vril, tedy oněch pověstných, nacistických UFO (viz. informace plukovníka Vitalije Šelepova). Nacisté pak během 2. světové války zdokonalili přepravní možnosti svých ponorek, a to tak, že se během plavby na Antarktidu vůbec nemusely vynořit. Zároveň pro přepravu těžkotonážních, objemných nákladů vyrobili 8 speciálních ponorek, které se neúčastnily bojů a po skončení 2. světové války nikdy nebyly nalezeny, ani nebylo doloženo jejich zničení (viz. informace amerického plukovníka Wendella C. Stevense).

Pokud jde o německé ponorkové loďstvo na konci války, rovněž se nemluví o tom, že jeho síla, na rozdíl od pozemních vojsk, ještě zmohutněla a do provozu byly uvedeny ponorky nového typu XXI, jež technologicky vysoce převyšovaly úroveň spojeneckých ponorek (viz. svědectví britského kapitána Mervyna Wingfielda, který se na ponorce XXI, po jejím převzetí, plavil). Krom toho řada vojenských zdrojů uvádí, že na konci války, vyjma 250 000 německých důstojníků a vojáků, rovněž zcela zmizely a nikdy nebyly nalezeny desítky (dle údajů z tehdejších evidencí až 200) německých, válečných ponorek a ani nebyla dokladována jejich destrukce během války. Vzhledem k intenzitě nacistického úsilí na Antarktidě, je pak pozoruhodné, že dodnes neměla veřejnost možnost seznámit se s jediným nacistickým objektem na Antarktidě a o všem se zarytě mlčí nebo se to popírá…Zároveň je zde také na místě zdůraznit, že svědci i informátoři, které zde máme k dispozici, nepocházejí z řad laické veřejnosti, nýbrž se jedná o vysoce postavené činitele z řad armády, zpravodajských služeb, ale i řadových vojáků a vědců, kteří se na antarktických misích podíleli. Tedy informační zdroje, jejichž hodnověrnost bývá obecně pokládána za vysokou. Další zajímavostí pak je, že se nám jejich, mnohdy šokující informace, a to z různých časových období a různých zdrojů (od Němců, Britů, Rusů až po Američany), v některých svých neuvěřitelných tvrzeních až pozoruhodně shodují.

A zde se před námi otevírá zásadní a klíčová otázka. O co se vlastně tehdy hrálo? Co to bylo za tak fascinující místo, že tam Němci, byť se neodvratně blížil konec války, vrhli své nejlepší síly? Proč Dönitz nazval toto území Šangri – La? Tedy, dle legendy tibetského buddhismu – místem na Zemi, které je izolováno od okolního světa, bájnou oázou (Šambala). Jak dnes již víme, právě do Tibetu vyslalo nacistické Německo sedm svých expedic a jeho vazba na Tibet byla velmi silná. Ale nebylo to jen nacistické Německo, rovněž tehdejší Sovětský svaz, v letech 1926 – 1929, pod vedením Trockého muže Jakova Blumkina, vyslal do Tibetu svoji expedici a vyčlenil na ni částku 105 tisíc zlatých rublů, což byla tehdy suma, určená pro výpravu podobného zaměření, zcela nevídaná. (Bohužel, Blumkin později za částku 2,5 miliónu  dolarů tyto získané materiály prodal německému rezidentu v Moskvě.) Takové úsilí a prostředky se nevynakládají, pokud nemáte ověřeno, že sledujete konkrétní, velmi významný a pravděpodobný cíl. Co si myslet o svědectvích někdejších pilotů, kteří tvrdili, že na Antarktidě se nacházejí místa, která nejsou pokryta ledem? Co o tvrzeních, že se zde nacházejí místa, zahřívaná termálními prameny a tepelným vyzařováním Země, s vegetací? Proč Norové, kteří byli v mapování Antarktidy průkopníky, ještě před tím, než se jejich dokumentace zmocnilo nacistické Německo, své mapy falšovali právě v těchto oblastech? Co si myslet o tvrzeních, že se dnes pod mocnou vrstvou ledu nachází gigantický útvar, údolí s vodopády a všemi možnostmi k životu? Souvisí s tím nějak bezletové zóny nad Antarktidou? Co si myslet o tvrzení současných pilotů, kteří toto nařízení překročili, že se ve vzdálenosti 8 až 16 kilometrů od geografického jižního pólu, který zároveň vyznačuje oblast bezletové zóny, nachází gigantický kruhový otvor do Země? Souvisí s tím vším obrovský otvor velikosti Holandska, který se na Antarktidě objevil před několika lety a kam mají průzkumníci přístup omezen? Mnoho otázek, a to jak z minulosti, tak i ze naší současnosti, a stále žádná hmatatelná odpověď. Jen mlčení, zapírání a zastrašování těch, kteří viděli a vědí… Proč?

(pokračování příště)

autor: Zdeněk Bálek

Zdroj: 1