Ve snaze obehrát Putina, prohrál Erdogan i se Západem

Turecký vůdce se už dlouho pokoušel hrát nebezpečnou hru a postavil Moskvu a Západ proti sobě ve svých vlastních zájmech. Nakonec však ztratil jedny, ale i druhé spojence, uvádí článek amerických novin. Zajímavé na analytickém materiálu je, že v podstatě z něj vyplývá bezradnost Západu, který neví, jak má s Erdoganem jednat, ačkoliv Turecko pořebuje.

[wp_ad_camp_2]

Nedávná návštěva tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana v Rusku, který přijel „požádat, aby Moskva složit účty“ poté, co bylo zabito 36 tureckých vojáků při syrských vládních operacích v Sýrii, se pro něj v Kremlu proměnila na ponižující čekávání. Existovaly obavy, že Erdogan dokonce vyhlásí válku, ale nakonec se rozhodl přijet k Putinovi a snížit napětí – takže dlouhé minuty čekání před zasedáním pro něj byly ještě bolestivější, píše turecký opoziční novinář Can Dündar na stránkách The Washington Postu.

Putin je „hořce známý tím, že takové věci dělá“, ale tentokrát ruská televize umístila několik kamer, aby zachytila a ukázala všem tuto scénu doprovázenou zvukem tikajícího času – a to bylo „skutečné ponížení“ pro Erdogana a členy delegace, kteří ho doprovázeli, kteří byli nuceni čekat na ruského vůdce, zdůrazňuje autor. „Turecko ztratilo své vojáky kvůli útoku, kterého se účastnili Rusové. A navzdory tomu se Erdogan setkal s Rusy,“ tvrdí článek.

A když se turecký prezident vrátil z Moskvy „s prázdnými rukami“, byl doma uvítán posměšnými komentáři, píše The Washington Post. Byl to však jen další díl ve „velmi obtížného vztahu“ mezi Ruskem a Tureckem, který se za posledních pět let houpal jako kyvadlo ve snaze o navázání přátelství po otevřeném nepřátelství, poukazuje článek.

[wp_ad_camp_2]

V listopadu 2015, kdy Turecko sestřelilo ruské letadlo s tím, že porušilo jeho vzdušný prostor, se staly vztahy mezi oběma zeměmi velmi napjaté, připomíná autor. Napětí vyvrcholilo, když Putin obvinil Turecko z obchodování s plynem prostřednictvím teroristů. „Na rozdíl od evropských vůdců Putin podpořil svá slova ekonomickou mocí tím, že uvalil zákaz na cestovní a obchodním embargem – a nakonec nutil Erdogana, aby se omluvil,“ vysvětluje The Washington Post.

Později, když se někteří „interní nepřátelé“ Erdoganu pokusili zorganizovat puč v Turecku a západní vůdci mlčky sledovali vývoj událostí, Putin „jako jediný mu poslal zprávu s výrazem podpory“, zdůrazňuje článek. „Díky radikální změně zahraniční politiky země se vděčný turecký vůdce rozhodl navázat s Moskvou nové a velmi blízké vztahy. Během následujících dvou a půl let se Erdogan a Putin setkali 12krát,“ uvádí The Washington Post.

Obchod a cestovní ruch mezi Ruskem a Tureckem se začaly aktivně rozvíjet. S pomocí významných projektů, jako je plynovod „Turkish Stream“, určený k dodávce ruského plynu do Turecka, a Akkuy, v rámci kterého se staví první jaderná elektrárna v Turecku, přestaly být Moskva a Ankara „nepřáteli a téměř okamžitě se změnili v přátele“, uvádí se článku: „Erdogan konečně našel partnera, který ho neobtěžoval nepříjemnými otázkami ohledně lidských práv, právního státu a svobody tisku.“ Putin, na rozdíl od amerického prezidenta Donalda Trumpa, se nesnažil dávat Erdoganovi pokyny k domácí politice a neposlal dopisy vyzývající k „nebýt bláznem“, píše The Washington Post.

[wp_ad_camp_2]

Sýrie hrála důležitou roli v těchto „nových vztazích“, vysvětluje autor: „Rusko naplnilo vakuum vytvořené poté, co se Spojené státy rozhodly opustit Sýrii.“(to je naprosto zkreslené tvrzení, protože Rusko začalo vojenský pomáhat Asadovi v rocee 2015, kdy se Američané na území Sýrie prakticky nevyskytovali – pozn. red.) Podle jeho názoru, když Američané odmítli žádosti o dodávku raket Patriot, mělo Turecko pocit, že ho Západ izoluje. „V tuto chvíli Putin svíral Erdogana a pozval Turecko a Írán do Astany na rozhovory o Sýrii. Podařilo se mu tedy získat člena NATO a posílit jeho vlastní postavení,“ zdůrazňuje The Washington Post.

Po uzavření dohody s Ruskem v létě 2017 o nákupu protiletadlových raketových systémů S-400 Erdogan vážně znepokojil NATO, protože to bylo poprvé, co člen transatlantické aliance podepsal dohodu s Moskvou o dodávkách zbraní, uvádí článek. Turecký vůdce však bezohledně ignoroval kritiku a skončil bez ničeho, píše The Washington Post: „Myslel si, že hraje mistrovskou hru a dává Západu signálům, že má na výběr. Mýlil se však, když si myslel, že Putin je spolehlivým partnerem. “
 
V důsledku neshod s NATO ohledně nákupu S-400 oslabilo Turecko vztahy se Západem. Zatímco Putin začal vyvíjet tlak na Erdogana a trval na tom, že se zřekl svého nepřátelského přístupu k režimu Bašára Asada a požadoval, aby přestal podporovat radikální islamisty, uvádí se v článku: „Únorový útok na turecké vojáky byl logickým důsledkem toho všeho.“ Putin viděl, že Erdogan nemá jiné možnosti, než Rusko.“
 
Západ zase nevynechal příležitost „připomenout Turecku nespolehlivost jeho nového přítele“, píše The Washington Post. Erdogan, který se ocitl ve slepé uličce, se o rozhodl „rozehrát poslední kartu“ a otevřel hranice pro uprchlíky, kterými dlouhou dobu vydíral Evropu: „Tyto akce však vedly k přesně opačnému výsledku a ohrozily stovky tisíc životů.“

[wp_ad_camp_2]

Turecký vůdce proto musel minulý týden do Bruselu projednat problém uprchlíků s vedením Evropské unie. Erdogan však opět odešel ze schůzky s prázdnou, protože strany se neshodly, zdůrazňuje Washington Post.

„Turecký prezident již nějakou dobu hraje nebezpečnou hru a staví proti sobě Moskvu a Západ. V důsledku toho oba ztratil,“ tvrdí článek. Podle autora bude nyní Erdogan muset ocenit známé turecké přísloví: „Pokud na Středním východě nejste zařazeni do seznamu pozvaných na důležitou večeři, musíte zkontrolovat menu. Možná je tam vaše jméno.“

[wp_ad_camp_2]