Finské znásilňovací gangy

V prosinci 2018 oznámila policie ve městě Oulu zatčení sedmi mužů obviněných z opakovaného znásilnění desetileté dívky. Policie tvrdí, že tato dívka byla údajně po dobu několika měsíců vystavena opakovaným sexuálním útokům v soukromých bytech těchto podezřelých. (Foto: Pixabay)

Finsko je zvláštní země. Je schovaná za svou slavnou sestrou, Švédskem a na druhé straně má za souseda Rusko. Je to jedna z nejsevernějších a nejodlehlejších zemí světa. Obyvatelé Finska jsou houževnatí Evropané, jinak by v tak drsném klimatu nemohli vydržet. Finové v Oulu, nejlidnatějším městě v severním Finsku, žijí v zimě normálním životem i při teplotách -32 stupňů Celsia.

Finsko má jen o málo více než 5,5 milionu obyvatel a počet stromů s převahou převyšuje počet lidí. Dvě třetiny této země jsou pokryty hustými lesními porosty, což z ní činí nejvíce zalesněnou zemi v Evropě.

Přesto se tato podivná, zdánlivě zapomenutá země potýká s ošklivým problémem, tak dobře známým z evropských metropolí: finské dívky se stávají obětí znásilňovacích gangů.

V prosinci 2018 oznámila policie ve městě Oulu zatčení sedmi mužů obviněných z opakovaného znásilnění desetileté dívky. Policie tvrdí, že tato dívka byla údajně po dobu několika měsíců vystavena opakovaným sexuálním útokům v soukromých bytech těchto podezřelých.

Podezřelí muži ve věku 20 až 40 let do Finska dorazili v několika posledních letech jako migranti nebo uprchlíci a předpokládá se, že se svou obětí navázali kontakt na internetu. Jen v roce 2015 požádalo ve Finsku o azyl 32 000 migrantů.

Mnozí místní obyvatelé v Oulu se Gatestonu svěřili, že si v místním nákupním centru všimli aktivity muslimských gangů migrantů. Tyto gangy posílají své nejsympatičtější a nejpřitažlivější členy, aby si namluvili mladé finské dívky. Místní rodiče mají o své děti oprávněné obavy.

Finský premiér Juha Sipilä vyjádřil na Twitteru svůj šok a hněv a napsal, že „sexuální trestný čin proti dítěti je nehumánní zločin, jehož špatnost je za hranicí chápání“.

Jeho naivita je neuvěřitelná. Mezinárodně uznávané studie o řádění znásilňovacích gangů ve Velké Británii jasně dokazují, že je tato „špatnost“ jednak dobře zdokumentovaná a také celkem dobře prozkoumaná. Proto nemá nejmenší důvod být překvapen.

Oficiální statistika země z roku 2017 odhaluje, že – celostátně – byli ve Finsku iráčtí a afghánští migranti zastoupeni mezi podezřelými ze sexuálních útoků až 40krát častěji než domorodí Finové.

V Británii byla v roce 2015 publikována „Zpráva o sexuálním zneužívání dětí v Rotherhamu„. Je to nezávislá zpráva o tom, jak k případům sexuálního vykořisťování dětí přistupovaly místní sociální služby a policie. Tato zpráva jasně odhalila, jak se znásilňovací gangy chovají a jakým způsobem operují, odhalila strašnou brutalitu vůči jejich obětem a taktéž „očividné“ selhání policie a politiků při ochraně dívek.

Ze zjištění uvedených ve zprávě profesorky Alexis Jay můžeme usuzovat, že počet obětí a násilníků bude ve Finsku stále stoupat, protože budou postupně odhalovány jejich sítě a více dívek najde odvahu tyto zločiny nahlásit.

A skutečně, policie v Oulu má nyní důvodné podezření, že znásilnění nebo jinou formu sexuálního zneužívání dívek ve věku od 10 do 15 let spáchalo až 16 cizinců a začala vyšetřovat další čtyři muže.

Kromě toho policie v hlavním městě Finska, Helsinkách, odhalila, že ze stejného důvodu byli zatčeni tři muži narození v cizině.

Pravda bývá nepříjemná, a ačkoliv je bezcitné zredukovat uvažování o těchto znásilněních jen na statistiky a pravděpodobnosti, tak nám nic jiného nezbývá. Helsinky mají 630 000 obyvatel, kdežto Oulu jich má jen 200 tisíc. V této ledničce Evropy jsou dvě další města podobné velikosti: Turku a Tampere. Zkušenosti Spojeného království nám naznačují, že je pravděpodobné, že ani v těchto městech nejsou děti před aktivitami znásilňovacích gangů v bezpečí.

Tyto děti čelí barbarské krutosti. Profesorka Alexis Jay ji ve své zprávě popisuje bez servítků:

„Více než v třetině případů byly děti postižené sexuálním vykořisťováním již známy sociálním pracovníkům pro ochranu dětí. Je těžké popsat brutální povahu zneužívání, které tyto děti utrpěly. Byly opakovaně znásilňovány mnoha pachateli, uneseny z domova, bity a zastrašovány. Bylo s nimi sexuálně obchodováno v jiných městech na severu Anglie. Vyskytly se případy dětí, které násilníci polili benzínem a vyhrožovali jim, že je zapálí. Jiným dětem bylo vyhrožováno střelnými zbraněmi, musely být svědky brutálních znásilnění a bylo jim vyhrožováno, že pokud o tom někomu řeknou, tak budou další na řadě. Nejmladším dívkám znásilněným velkým počtem pachatelů bylo 11 let.“

Zjevně to bylo „očividné“ selhání policistů a politiků, které těmto mužům umožnilo pokračovat ve znásilňování a zneužívání těchto dětí. Pracovníci státní správy údajně mlčeli buď z důvodu politického zisku, nebo se snažili vyhnout ohrožení své kariéry.

Média informující o tomto problému ve Velké Británii se většinou shodovala na tom, že profesorka Alexis Jay obvinila městskou radu a policii v Rotherhamu, že se nedokázaly vypořádat se sexuálním zneužíváním díky svému nevhodnému postoji diktovanému politické korektnosti. Ale Alexis Jay říká, že to nejsou slova, která by použila:

„Mám k takovým frázím averzi,“ říká. Namísto toho se profesorka Jay domnívá, že místní rada ovládaná Labouristickou stranou nad tímto problémem přivírala oči kvůli „svému rozhodnutí chovat se shovívavě k (pákistánské) komunitě, od níž se očekávalo, že bude volit labouristy. Místní rada nechtěla dělat vlny, chtěla to vše udržet pod pokličkou a doufala, že se problém sám nějak vyřeší.“

Na událostech v Oulu ve Finsku je nejhorší znepokojivý pocit, že se zde historie opakuje a že ty dobře zdokumentované lekce z minulosti byly na nic. Místo toho se zdá, že mnozí doufají, že několik opožděných odsuzujících prohlášení tento problém zažehná a celý humbuk zmizí.

Počáteční zprávy naznačují, že hlášení zneužívaných dívek a jejich rodičů nepovažovala policie za věrohodná. Policie zasáhla až po důrazné intervenci otce a otčíma jedné z obětí, kteří na internetu nastražili past na jednoho násilníka. Právě tento zásah přivedl jednoho místního radního k odhalení skutečnosti, že během dvou dnů „bylo za sexuální zneužívání dětí, sexuální zneužívání dětí s přitěžujícími okolnostmi a za znásilnění s přitěžujícími okolnostmi uvězněno celkem 8 mužů s migrantskými jmény.“

Teprve poté, co byly tyto informace zveřejněny, varovala konečně místní policie rodiče před nebezpečím, kterému čelí jejich děti:

„Nedávno se v oblasti Oulu objevily případy, kdy se zejména ne-finští muži snažili navázat kontakt a získat důvěru nezletilých na internetu. V nejhorších případech vedly tyto kontakty k vážným sexuálním zločinům.“

Policie v Oulu tvrdí, že byla nedávno informována o desítkách případů, kdy se dospělí muži snažili navázat kontakt s mladými dívkami online. „Proto jsme uveřejnili toto varování,“ řekl policejní důstojník Markus Kiiskinen.

Toto pozdvižení se stalo pro finské politiky v nevhodné době, jen tři měsíce před parlamentními volbami naplánovanými na 14. dubna 2019. Předseda vlády Juha Sipilä, který během prosince 2018 o tomto problému ani nepípl, najednou otočil o 180 stupňů a snaží se vzbudit dojem, že je znepokojený a je připraven zjednat nápravu.

Premiér Juha Sipilä vyjádřil „zármutek a znechucení“ nad touto vlnou sexuálních zločinů a tvrdil, že chápe Finy, kteří pociťují strach a obavy. Ve svém prohlášení zdůraznil, že každý, kdo přichází do Finska, musí respektovat finské zákony a princip integrity osobnosti. Zdůraznil také, že azylový systém Finska nesmí chránit zločince a označil tyto sexuální útoky za „zcela nelidské a odsouzeníhodné“.

Bylo by velkorysé popsat reakci obyčejných Finů vůči jeho postoji jako skeptickou. Většina se otevřeně posmívá pokrytectví člověka, který se nesmírně angažoval v migračním šílenství roku 2015, během kterého přivítal do své malé země 32 000 migrantů. V té době se dokonce nechal slyšet ve veřejnoprávních médiích, že jeho exkluzivní rodinný dům v Kempele, který se nachází 500 km severně od hlavního města Helsinek, by mohl být použit k ubytování žadatelů o azyl.

„Měli bychom se všichni podívat do zrcadla a zeptat se, jak můžeme pomoci… Můj dům není v současné době příliš využíván. Moje rodina žije v Sipoo a rezidence předsedy vlády se nachází v Kesarantě,“ řekl ve finské státní televizi. Televizní stanice Al Jazeera TV se postarala o to, že zpráva o jeho nabídce byla široce sdílena.“

Navzdory odvážným tvrzením, že budou přijata příslušná opatření a že budou zpřísněny zákony týkající se žadatelů o azyl, se politici, jako například ministr vnitra, stále zasazují o desetinásobné zvýšení kvóty uprchlíků, kteří mají být do země přijati. Vypadá to, že ve Finsku zeje hluboká propast mezi slovy a činy politiků.

Vedle pokrytectví tohoto politického postoje převládá v místní administrativě naprostá apatie. Na radnici v Oulu se tajemník Ari Heikkinen vyjádřil, že není s podrobnostmi problému zatím seznámen a není si jistý, co by se mělo podniknout. Uznal ale, že existuje problém s „online komunikací“.

Je to k zbláznění, ale tento problém zde nikdo nepovažuje za naléhavý. Vypadá to, že finské úřady sedí na problému, jehož potenciální rozsah a závažnost si ještě vůbec neuvědomují. Možná, že finský talent k podceňování potíží tentokrát pracuje na plné obrátky.

Několik odvážných lidí ale vystrčilo hlavu ze zákopů a postavilo se k řešení problému čelem. Kurdská rodina Seidy Sohrabi dostala ve Finsku azyl, když jí bylo pět let. Její rozhovor pro deník Ilya Sanomat, jeden ze dvou hlavních bulvárních deníků ve Finsku, vzbudil tak velkou pozornost, že vyrazil dech i emocionálně chladným Finům na levici i na pravici.

Její výpověď se překvapivě shodovala se zkušeností obětí znásilňovacích gangů ve Velké Británii. Jedna britská oběť popsala své utrpení takto:

„Jako teenagerku mě vzali do různých domů a bytů nad restauracemi rychlého občerstvení v severní Anglii, a tam mě bili, mučili a znásilňovali – víc než stokrát. Když mě bili tak mi nadávali, že jsem „bílá štětka“ a „bílá p***“. Vysvětlili mi, že protože nejsem muslimka a nejsem panna, a proto, že jsem se „vyzývavě“ oblékala, tak si podle nich zasloužím „trest“. Řekli mi, že musím „poslouchat“ nebo mě zmlátí. ‚Muslimské dívky jsou hodné a čisté, protože se konzervativně oblékají, jsou zahaleny až po kotníky a po zápěstí a mají zakrytou oblast klína. Zůstávají pannami až do svatby. Jsou to naše dívky.'“

„Vy bílé dívky a nemuslimské dívky jste špatné, protože se oblékáte jako šlapky. Ukazujete křivky svých těl (to, že ukazujete mezeru mezi stehny, znamená, že to chcete), a proto jste nemorální. Bílé holky spí se stovkami mužů. Jste jiné. Jste bezcenné a zasloužíte si skupinově znásilnit.“

A toto je také vyučováno ve finských mešitách. Anter Yasa, zakladatel a spolupředseda organizace „Sekulární přistěhovalci ve Finsku“ tvrdí, že se objevil na černé listině finských televizních stanic kvůli své čestné upřímnosti v rozhovorech o tomto problému – problému, který ve finských mešitách imámové stále rozviřují.

Islámské centrum Andalus (Andalus Islamic Center) nacházející se ve čtvrti Puolinharju v Helsinkách poslalo v lednu 2019 svým věřícím bulletin s obrázkem dvou lízátek. Jedno bylo rozbalené, špinavé a pokryté hmyzem a to druhé bylo zabalené.

„Toto je důvod, proč hraje hidžáb tak důležitou roli v islámu,“ pravilo se v něm. Zřejmé ponaučení pro muslimské i nemuslimské čtenáře je to, že odkrytá žena je doslova špinavá, a může si s ní kdokoliv pohrát.

Je možné, že nebezpečí pro naše dcery nespočívá v „online komunikaci“ a v „nedostatku integrace“, které se staly otřepanými frázemi. Nebezpečí spočívá v myšlenkách, které se dnes a denně vyučují a propagují v mešitách našich měst, a které členové znásilňovacích gangů berou za své.

V tuto chvíli je opozice vedena stranou Praví Finové, nacionalistickou stranou, která ve Finsku zahájila diskusi o této záležitosti jako první a na rozdíl od ostatních byla vždy naprosto důsledná ve svých varováních o nebezpečnosti islámu v západní společnosti a o problémech s azylanty. Její politikou je, což je v liberálních zemích poněkud kontroverzní, dávat původní Finy na první místo. Nebylo tedy nijak překvapující, když byl lídrovi strany Praví Finové – Jussimu Halla-ahovi – na nějaký čas zablokován twitterový účet poté, co o problému začal mluvit.

Ať už politici říkají cokoli, je jasné, že jsme se z naší nedávné minulosti nepoučili. Důkazy z jiných zemí opakovaně ukazují souvislost mezi konzervativní odnoží islámu a sexuální agresí. Jedno je jisté, pokud se budou policisté a politici nadále snažit zamést tento problém pod koberec a média a digitální korporace budou nadále cenzurovat otevřenou diskusi, znásilňovací gangy budou nadále vzkvétat.

Zločinci v Oulu a v Helsinkách jsou konečně zatýkáni a souzeni. Je velmi nepravděpodobné, že by ostatní finská města byla vůči tomuto problému se znásilňovacími gangy imunní. V celé zemi je cítit, že političtí lídři a obyvatelstvo stále doufají, že celý problém, nebo alespoň humbuk kolem něho, prostě někam zázračně zmizí.

Je to pro dcery Finska skutečně znepokojující, protože doufání a mlčení jim bezpečí nezajistí.

David Brown žije ve Spojeném království.