Okénko tm 16.9.2Q22: Nic nezastaví to, co přichází

Jak jsem si uvědomila nějaké trauma, tak moje dvě až tři stálé osobnosti, které se v běžném denním životě střídaly, odešly do podvědomí a zbyla (v popředí) převážně jedna neurčitá (asi mužská) osobnost, která vznikla když mě býv. illum. trochu učil boji a vyprávěl mi o tom, co jsem zde psala asi v komentáři naposled (jak to tenkrát nedávalo smysl že by musel mít drápy). Díky té změně osobnosti jsem byla trochu jiná (ani jsem nepsala na internet, protože to tu osobnost nezajímalo) a úplně jsem změnila během měsíce (po který byla v popředí tato osobnost) kariéru (=zaměstnání). Pak jsem dostala menstruaci, díky čemuž se přehodila osobnost zase na nějakou ženskou, a daná kariéra mě už moc nezajímala/nebavila (je to práce spíše pro kluky), ale když už tam jsem, tak aspoň mám práci a nakonec mě snad přeřadí někam do kanceláře, takže by to mohlo být ok.

Akorát v této práci dělám 12h směny a chtějí hodně přesčasů, takže jsem jenom neustále v práci a nemám vůbec čas dokonce ani zkoumat DID (jaká osobnost je zrovna v popředí atd.). DID mě sice teda přestalo zajímat, protože jsem zjistila, že to nebylo moje svobodné rozhodnutí (že mám i osobnosti, které bych si sama nevytvořila, např. traumatizované dětské), a tudíž to není tak, jak jsem si původně myslela, a už mě to moc nezajímá. Ale píšu o tom proto, že ta změna kariéry se od toho odvíjela a měla jsem pár týdnů turbulentní období, ale od té doby, co jsem ze své pozornosti vyblokovala illumináty, mám v mysli větší klid. Potom, co jsem totiž něco napsala (ten delší mail), se stalo něco neočekávaného (co se týče illuminátů – např. co udělali, ale nebylo to nic vážného, jenom takové vyhrožování), moc jsem se v tom nevyznala, tak jsem si to chtěla další dny v myšlenkách probrat a utřídit, ale jak jsem na ně myslela, tak pak na ulici zase čekalo jedno auto, takže jsem si řekla, že možná mají přístroj na čtení myšlenek a zkusila jsem jim telepaticky říct, že o nich už nebudu nikam na internet psát, když je už neuvidím (myslím např. to auto atd.). Od té doby, co jsem jim to takto (pouze v mysli) řekla, jsem to auto ani nějakého jejich člověka fakt nepotkala.

Jedno auto jsem si vyfotila (ne tu limuzínu) = tedy to nebylo tak, že bych viděla něco, co neexistuje, ale fakt se mi přestali ukazovat. Není to sice výhra, protože tu možná někdo od nich někde je, ale aspoň mám trochu pokoj, protože já o illuminátech nepsala proto, že bych s nimi chtěla udržovat nějaký kontakt.. Naopak když ohledně nich už nebudu mít o čem psát, tak jsem ráda. V práci jsou sice ty přesčasy, ale když jsem se bavila s “uklízečkou”, která sice nemá větší přehled než já, ale umí samostatně myslet a má větší přehled o světovém dění než velká většina vysokoškoláků, tak (jelikož zná dobře i místní poměry v té práci) vypozorovala, že se pravděpodobně bude ve fabrikách zastavovat výroba kvůli nedostatku materiálu (a tudíž by mohly být přesčasy nyní jen dočasné a naopak hrozí, že práce..a tudíž ani výplata..pak téměř vůbec nebude). Ona je totiž spousta zaměstnanců (asi očkovaní..) nemocných (nad rámec běžné zastupitelnosti), takže opět v této práci není skoro nikdo zdravý, kdo by mohl pracovat (proto ty přesčasy – jinak by se jim to tam asi zhroutilo celý ten pracovní systém, ale přesčasy nejsou řešením, protože když přetáhnou práceschopné..např. neočkované/nebo odolnější očkované..zaměstnance, tak ti mohou z přepracování také onemocnět..a pak už tam nebude nikdo).

Když začala “pandemie”, tak jsem si myslela, že už je tu vyvrcholení illuminátského boje, o čemž mi něco málo říkali, že to přijde (ve smyslu nastolení NWO nebo závěrečný boj, nástup mesiáše nebo něco takového..), a tak se mi přehodila osobnost. Tato osobnost nečetla tadesco, takže jsem si nepřečetla o škodlivosti testovacích tyčinek (a vlastně hodně článků mi z té doby uteklo). Já totiž měla jednu “hlavní” osobnost, která se jmenuje kiana (která se dříve jmenovala kalia a předtím katrin) – všechny aktivní osobnosti jí plus mínus znaly, takže se snažily chovat a vystupovat jako ona. Takže i tato jiná osobnost otevírala na tadescu nové články (abych se chovala pořád stejně), ale moc je nečetla (a nebo na dobu čtení článků byla v popředí spolu s ní nějaká osobnost, která tu čte, ale nepamatuju se na to, že bych četla cokoli o škodlivosti testů..v té době mi to asi díky tomu, co jsem popsala, nějak uniklo – o škodlivosti vakcín jsem zde už četla..takže to už jsem byla zase zpět, ale vakcínu bych si nevzala ani kdybych o ní nic nečetla..a naopak ten test bych asi musela podstoupit i kdybych o škodlivosti četla, nevím, asi neumím odhadnout “co by, kdyby”). Tím, že jsem měla jednu hlavní osobnost a snažila jsem se chovat stále stejně, si u mě DID skoro nikdo nevšimnul. Navíc mě illumináti učili, že druzí lidé si na mě všimnou jenom toho, co jim sama ukážu (že to mám pod kontrolou já). Mě nebaví lhát nebo manipulovat, takže jsem vždy říkala a psala pravdu, ale když jsem nechtěla, aby si někdo něčeho všimnul, tak jsem něco vynechala/neřekla. Tím, že mám hodně zážitků, to vypadá, že víc toho zažít nejde (tak mi to taky většinou připadá) a že jsem tudíž nic nevynechala, ale DID je o skrývání (a člověk skrývá i sám před sebou např. vzpomínky na trauma).

Na začátku září mě napadly náměty na pár článků, které jsem chtěla napsat na svůj web, ale kvůli práci jsem na to neměla čas vůbec (zvládla jsem tam dát jenom pár písniček) a nevím, jestli/kdy při tomto zaměstnání budu čas mít.. Ale pořád mám v plánu je napsat, protože sice nepíšu “donekonečna”, ale chci sepsat vše, co mi připadá nějak zajímavé nebo důležité. Sice mám dnes a zítra volno, ale na napsání článku potřebuju mít i pár dnů předtím klid, abych se cítila dobře, jinak by to asi za moc nestálo (komentáře psát zvládnu i ve stresu, ale články moc ne..). Jinak se těším na další články=okénka, jsem zvědavá:)