Dostal se ke mně zajímavý článek o zavádění brutálních politických taktik, které mají být v EU zavedeny. Vše po vzoru Číny, kde zkušební provoz v mnoha městech Číny už funguje. Jinými slovy, je to digitální koncentrák

***** **** ***** ****

EU pracuje na digitálním dohledu v čínském stylu

Kolikrát jste v posledních letech provedli online transakci, při které jste museli prokázat svou totožnost, přičemž jste byli vyfotografováni a přeneseni v reálném čase?

Jak často vůbec musíte při online transakci prokazovat svou totožnost, potřebujete občanský průkaz nebo fotografii, abyste dokázali, že jste to skutečně vy?

Jak často k takovým transakcím v ekonomickém kontextu dochází?
Jak často splňujete požadavek na potvrzení totožnosti podle fotografie nebo průkazu totožnosti, protože jednáte se státním subjektem nebo s hospodářským subjektem, který je státními subjekty nucen tímto způsobem zajistit totožnost svých zákazníků?

Tvrdíme, že prokazování totožnosti prostřednictvím občanského průkazu nebo fotografie (např. prostřednictvím fotoaparátu na chytrém telefonu) se stává nezbytným hlavně tehdy, když se jedná o oblast regulovanou státními subjekty, cestování do zahraničí, online hazardní hry, bankovnictví, tedy vše, co se obvykle podřazuje pod dikci „ochrana nezletilých“, aby se usnadnila hra s vymáháním drakonických opatření. Nemusíme přemýšlet o moc déle, abychom si uvědomili, že jediní, kdo mají zájem na zajištění identity osob vždy a všude, jsou státní aktéři, aktéři, kteří shromažďují informace nebo jsou posedlí kontrolou.

Celá věc se ale samozřejmě prodává jako ochrana občanů před krádeží jejich online identity, ochrana občanů před online podvody atd. Jak velkému množství podvodů, podvodů a krádeží identity však zabrání státní subjekty, které prosazují prokázání totožnosti? Zabránit někomu, aby si vaším jménem objednal zboží od společnosti Amazon, je stejně nemožné jako zabránit někomu, aby se zmocnil vašeho e-mailu a účtů a pak vaším jménem odesílal žebravé e-maily.

Ale, slibují státní Mefistoteles, když jim dáte kontrolu nad digitálním světem, když z občanů uděláte to, proti čemu mnozí levičáci, kteří jsou dnes tak nadšení ze státního sběru dat, agitovali ještě v 80. letech, transparentního občana, pak bude všechno v pořádku. Sčítání lidu Spolkového statistického úřadu, které je ve srovnání se vším, co se dnes děje, přímo dojemné, bylo považováno právě za takovou špionážní metodu k vytvoření transparentního občana. Jak se změnila doba.

Z těch, kteří tehdy raději žádné informace státním aktérům neposkytovali, se stali ti, kteří prakticky prahnou po cizích informacích, státní šmíráci, kteří se pod záminkou, že chtějí zajistit bezpečnost, snaží vytvořit systém digitální kontroly a sledování, který by nadchl stoupence státní totality a byl by s euforií přijímán ve státních organizacích, jako bylo gestapo nebo Stasi, ale který se vůbec nehodí do moderních demokracií a spíše do „vadných, nebo lépe: zkorumpovaných demokracií“, což je termín, který dr. habil. Heike Diefenbach, jejíž herci vyvolávají v občanech především jednu věc: Nedůvěra

V tomto ohledu je dobré přistupovat k současným snahám EU o zavedení centralizované kultury digitálního dohledu s podezřením.

Slyšeli jste už o ENISA, „Evropské agentuře pro kybernetickou bezpečnost“, která si z nepochopitelných důvodů dala zkratku „ENISA“? Agentura ENISA sama sebe popisuje jako ústředního aktéra kybernetické bezpečnosti EU, který přispívá ke kybernetické politice EU, podporuje důvěryhodnost IT řešení v oblasti bezpečnosti a především vytváří důvěru v „propojenou ekonomiku“.

V rámci tohoto procesu budování důvěry zveřejnila agentura ENISA zprávu s názvem „Remote Identity Proofing: Attacks and Countermeasures“. Tato zpráva se zabývá metodami, které mají zabránit tomu, aby při prokazování totožnosti, kdy je uživatel požádán o poskytnutí části svého biologického make-upu, oka, obličeje, úkonu před kamerou chytrého telefonu, nedošlo k obcházení, k oklamání žadatele o prokázání totožnosti o totožnosti osoby, která je požádána o prokázání totožnosti.

Takové průkazy totožnosti, snímky sítnice, otisky prstů nebo selfie v podobě videa, které „žadateli o totožnost“ umožní ujistit se, že osoba před webovou kamerou nebo na chytrém telefonu je tím, za koho se vydává, jsou, jak bylo uvedeno na začátku, tak běžné, že se vyskytují v životě každého z nás denně, dokonce každou hodinu. To byla samozřejmě ironie. Svou totožnost jsme prokázali přesně jednou aktuální fotografií z chytrého telefonu, a to před několika lety, když jsme žádali o usazení ve Spojeném království. Jednou za posledních 20 let a v interakci se státním aktérem.

Je spravedlivé říci, že na tomto typu určování identity mají zájem POUZE a VÝHRADNĚ státní subjekty, a je snadné dodat, že takové formy určování identity otevírají dveře zneužití tak široce, že je lepší mluvit o dveřích od stodoly než o dveřích.

Tím se dostáváme k tomu, o čem zprávy agentury ENISA skutečně jsou.

Citujeme jednou z výše uvedené zprávy:

„V uplynulém desetiletí došlo k rychlému rozvoji v oblasti informačních technologií a k digitální revoluci, která přinesla evropské společnosti a jejímu hospodářství nebývalý prospěch, neboť usnadnila obchod a poskytování služeb, vytvořila nové příležitosti pro podniky a zvýšila produktivitu a hospodářský zisk. Celosvětová pandemie navíc zdůraznila význam dobře regulovaných procesů identifikace na dálku a důvěryhodných digitálních identit, na které se mohou organizace veřejného i soukromého sektoru spolehnout.“

Otevřenost, s jakou jsou zde prezentovány motivy EU, je těžko uvěřitelná. V posledním desetiletí prý informační technologie přinesly Evropě mnoho výhod, zejména usnadnily obchod a vše, co s ním souvisí. A pak jako pěst z temnoty zazní následující věta:

„Celosvětová pandemie navíc zdůraznila význam dobře regulovaných procesů identifikace na dálku a důvěryhodných digitálních identit, na které se mohou organizace veřejného i soukromého sektoru spolehnout.“ Pandemie navíc zdůraznila význam dobře regulovaných procesů identifikace na dálku a důvěryhodných digitálních identit, na které se mohou organizace veřejného i soukromého sektoru spolehnout.

Pokud chcete kontrolovat lidi prostřednictvím očkovacího průkazu, hodláte tento očkovací průkaz, kterému se ne nadarmo říká „zelený certifikát“, rozšířit a udělat z něj jakési přístupové oprávnění proti dobrému chování po vzoru čínského systému sociální hierarchizace po kachnách [podrobně jsme ho popsali zde], pak jsou návrhy, které se objevují ve zprávě ENISA, aby každý, kdo přiloží svůj obličej do kamery (na počítači nebo chytrém telefonu), prokázal svou totožnost, jistě vhodné k zajištění úplné kontroly občanů jejich státem.

Začíná to kontrolou prostředí. To zahrnuje kontrolu informací o hardwaru nebo softwaru, který prokazatelně používá k prokázání své totožnosti. Tu cookie, tam skrytá informace na pevném disku a malý trojský kůň, který lze v případě potřeby aktivovat, samozřejmě jen proto, aby se předešlo zločinu, a ne proto, aby skončil s nenávistnými projevy státem sledovaného občana.

Následují metody PAD [Presentation Attack Detection]: Necháte detekovanou osobu poskakovat před kamerou a mimochodem shromažďujete informace o tom, jak se pohybuje, obléká, dává, necháte ji mluvit do kamery a ukládáte informace o jejím obličeji, vzdálenosti od nosu k očím, typickém pohybu očí, množství pupínků, stopách po akné z minulých dnů, tempu řeči, vadách řeči a zvláštnostech, spoustu drobných informací, které lze kdykoli použít k tomu, abyste ji vybrali z davu sledovaného kamerami.

Návrhy agentury ENISA, jak zajistit prokázání totožnosti, jsou děsivé. To, co si zaměstnanci EU již představují jako normalitu, je Orwell 4.0. A samozřejmě jakákoli forma státem řízeného prokazování totožnosti, ať už federální nebo unijní, je otázkou důvěry.

Poskytli byste EU údaje o tom, jak často za minutu mrkáte, nebo byste jí dovolili, aby si pomocí již dostupného softwaru pro rozpoznávání obličejů založila jejich profil, aby je mohla kdykoli najít, ať už jsou kdekoli?

Ani my ne.

Zdroj ZDE

překlad carsten

 

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.