Tuž sem se tež tak naraz rozhod, že už mam dosť teho chozeňa po tych všelijakych pražskych pamětihodnosťach a že tajak aji ostatni ľude, tak aji ja oslavim to velke kulate vyroči teho našiho osvobozeňa sedumnasteho listopada v Praze na Narodni. Řecy, bo jak je to třicate vyroči, tak se pasuje splniť svoju občansku povinnosť, zaujať pevny  a razny občansky postoj, postaviť se čelem ku temu hystoryckemu vyroču a dostaviť se do prostředka  teho všeckeho společenskeho ďaňa na Narodni třidě.

[wp_ad_camp_2]

To bystě sami ani něvěřili, kolik ľudi se tam v těň děň  tlačilo na sebe do kupy. Bylo to stejnake, tajak v tramvajce ve Vitkovicach po druhe hodině popoledňu, jak dycky končila šichta za komunistuv před osumdesatymdevatym. Najprem sem hleděl, jak tam postupně choďa ty všelijake delegace s tymi hlavnimi pajtašami v prostředku a drža v rukach ty kvitka a věnce.  A včile sem naraz uslyšel take hulakani „Ať žije Karel“. Sem si hned zpoměl na to, že Gott už umřel, tak ten to byť němože a do předku sem přes ty ostatni ľudi něviděl, kereho to tam vlastně ti pošahani Pražaci vlastně oslavuju. Ež za chviľu, jak se to trochu uvolnilo a jak už odchazali pryč, tak sem zahlidnul teho – FOKŠ – furt ospaleho kniža Švarcenberka. Potym za chviľu zas misto velkeho oslavovaňa zase pro změnu velke piskani. To už se pobiral pryč zase Klaus mladši. A do třetice se přibližila dalši honorace, včile z Odeesky. A jak se jeden z nich, taky maly ušaty dostal ež ku svičkam, tak začal zase ten pošastany dav Pražaku vřiskať „Ať žije Senat“
Tak to mě ale už doopravdy dožralo a ztratil sem posledni trpělivosť a ztratil sem aji dopředku ohlašeny pevny občansky a vlastenecky postoj ku oslavam velkeho vyroča. A včile sem se začal děprem tlucť do hlavy, esli mi to stalo za to sem vubec chodiť. Řecy, taky mamlas je z tebe, to maš včile za to, žes tu chodil, dobře ti tak. Ale jak je člověk dycky dopředku na všecko cely zvědavy a něpoprubuje to všecko na svoji vlastni koži, tak něni nikdy spokojeny sam ze sebu a něma klidu.

[wp_ad_camp_2]

Tuž sem se naraz otočil jak na obrtliku, bo už sem měl teho oslavovaňa doopravdy dosť a zahnul sem do nejbližši bočni ulice Na Perštyně a potym na Husovu a vjo do šenka U Zlateho tygra, abysem to tam všecko pořadně zaľal. Bo tam už to mam vyzkušane paru razy, tam už němusim nic zkušať, bo tam člověk dycky natrefi enem na normalni ľudi z celeho světa, s kerymi si može aji normalně povykladať o všeckym možnym a nětřa se punktovať s takymi, keři se roja pravě v ten samy čas na Narodni třidě.
M.H.

[wp_ad_camp_2]

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.