Rádi bychom směřovali do ráje, jenže vývoj pokračuje ve vlnách. A ony narůstají. Duchovní poznání nabízí, že všechny revoluce bývají na škodu. Uvolněné násilí pak zbrzdí klidný vývoj. Jaký lepší postup zvolit k potřebným změnám?

Vyvrcholení socialismu v Evropě končilo převraty. Ani v ČSSR nenastala revoluce – změna roku 1989 byla nenásilná. Prezident Husák zprvu trval na dokončení svého mandátu do května 1990. Avšak brzo uznal nutnost uklidnit situaci, a odstoupil.

Mnoho lidí bylo tehdy spokojeno, jenže námitka se nabízí. Cesta zpět nebývá pokrokem. Vrátil se nám meziválečný kapitalismus 20. století. Někteří přihlédnou ke zločinům v podnikání 90. let – „divoký Východ“ – a připomenou až i 19. století. Dokonce prezident Havel, když po zkušenostech pohlédl zpět, zkusil posoudit – „jestli jsme tu revoluci nedělali zbytečně“. Západ tehdy čekal, co předvedou země, zbavené diktatury. Sám nevěděl, jak reagovat. Měly se snad uskutečnit jiné postupy, než pouhý návrat?

V Československu zanikaly zadýchané továrny, zato se dostavila svoboda – v politice, v ekonomii. Zlepšila se možnost uplatnit své pracovní kvality v zahraničí. V průběhu 90. let dotáhli ekonomové korunovou měnu k volné směnitelnosti. To bylo výhodou například pro zdravotnictví – nákupem kvalitních léků a technického vybavení nemocnic – jenže výhodou i pro škodící finanční spekulanty. Po několika letech pak už rostla životní úroveň, ovšem i s nepříjemnou nezaměstnaností. Desítky let trvalo, než důchodcům vzrostly příjmy alespoň na stav roku 1989. Zásadní cíl – vyrovnat se životní úrovní Západu, a to se cestou následování, se ukázal být nesplnitelným.

Důležitější než životní úroveň bývá výhled do budoucnosti. Věřili jsme v dobrý vývoj. Vždyť změny roku 1989 a rozpuštění vojenské Varšavské smlouvy, rozpad Sovětského svazu, to vše nabízelo nadějný další vývoj Zeměkoule. Jenže – nesplnilo se.

V prosinci 1989 sdělil Václav Havel sovětským novinám, že je potřeba odmítnout vojenské pakty NATO a Varšavskou smlouvu. Pak ale v průběhu roku 1990, v postavení prezidenta, mluvil jinak. Dbal důležitosti silného Západu.

To však byla jen jednostranná pravda. Nepodmíněné názory nabízejí jinak, a to – důležitá bývá rovnováha. Ta napomáhá klidu, nenásilnému vývoji. Ať mezi státy, ať mezi lidmi jedné společnosti.

V novoročním projevu roku 1991 prezident Havel sděluje úmysl – Československo vstoupí do NATO. V tom směru i pokračoval. Přitom až do konce desetiletí, k roku 2000, v Rusku vládl naprosto prozápadně orientovaný prezident Jelcin. Zařazený v tehdejší době ani nedokázal zastavit oslabování vlastního státu. Ruské okolí neohrožoval.

Prezident Clinton po léta váhal nad rozhodnutím, až nakonec v březnu 1999 vstoupilo Česko, Maďarsko a Polsko do Severoatlantického paktu.

Skutečně nakonec? Ne, následně vstupovaly i další státy: Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko, Albánie, Chorvatsko, Černá Hora a Severní Makedonie.

Pak byla na řadě Ukrajina. Ta během let opakovaně uvažovala o svém zařazení do NATO, o ukončení své původní neutrality. Důležití evropští členové to však odmítali. Rusko se k rozšiřování vyslovilo zcela jednoznačně až koncem roku 2021. Zcela odmítlo vstup tohoto velkého blízkého státu. Někdy zapomínáme, že politika je umění možného.

Henry Kissinger už v roce 1990 předvídavě doporučoval, aby země střední Evropy získaly neutralitu. Nestalo se. V mnoha politicích přežívá vzpomínka na nebezpečí Mnichova 1938, raději tedy válčit, připravovat se na to, co si nepřejeme. Přejeme?

V loňském roce 2021 mladý ukrajinský prezident Zelenskyj stupňoval svou politickou aktivitu. Opakovaně oznamoval potřebu vstupu do NATO a dokonce pořízení jaderných zbraní. Lze v tomto hodnotit jeho nezkušenost – vždyť se ví o blízkovýchodním státu, který už po léta vlastní jaderné zbraně, aniž by to přiznal. Pochlubit se? Ano, ale až po jejich pořízení, je-li důvod.

Když se ruská diplomacie dozvěděla o aktuální pomoci ze zámoří, ve prospěch ukrajinské konstrukce jaderné bomby, začalo Rusko jednat.

Prezident Putin, uprostřed prosince 2021, energicky žádal závazek, že se NATO nerozšíří na východ. Bylo zveřejněno, které představitele Západu politik oslovil, ve snaze vyvolat jednání.

Není pravda, že by Západ nereagoval. Za několik dní se vyjádřil generální tajemník NATO Jens Stoltenberg kladně ke slibu z roku 2008, že Ukrajina může vstoupit do NATO.

Rusko zintenzivnilo své agresivní výhrůžky, což zapůsobilo. Těsně před napadením Ukrajiny v únoru 2022 už tento stát dával najevo, že zřejmě do NATO nebude vstupovat.

Jenže Ruská federace už přestala ignorovat dlouhodobou snahu – rozšiřovat obranný, ale i agresivní spolek a to směrem k Rusku. V posledních desetiletích někteří členové NATO válčili proti Srbsku, Iráku, Libyi, proti afghánským domorodcům. Nyní se americká armáda angažuje v Sýrii. To vše ve shodě s postřehem T. G. Masaryka – státy pokračují těmi prostředky, kterými vznikly. U Spojených států to bylo vytlačování i vyhlazování domorodců – Indiánů. Střelné zbraně se tam dnes krutě používají i ve školách.

Ruští diplomaté již 23. února opouštěli Ukrajinu. O den později začala invaze. Kdekdo tušil, že konec bude rychlý. Jenže ukrajinské vlastenectví překazilo takové plány.

Jaký je vlastně smysl této války? Nebo to není válka, po několik měsíců je to jen „speciální vojenská operace“ – podle ruského vyjadřování? Její dosud omezené intenzitě svědčí cesty mnoha cizích politiků do Kyjeva, dokonce i manželky amerického prezidenta – alespoň kousek za hranice, v květnu t. r. Takové návštěvy by nebyly představitelné například při napadení Iráku roku 2003. Ukrajina nadále dostává plyn z Ruska, i v době této „války“. Jenže přísun dalších zbraní na pomoc Ukrajině vyhrožuje stupňováním této dosud prý – „neválky“.

Násilné střety znamenají zlo, které je podporované překlápěním úspěchů. Nejprve ústup Ukrajinců – pak nečekaně úspěšná obrana – dál zase pomalý, ale jistý postup dobyvatelů – nyní dodávka chytrých amerických raket pomáhá Ukrajině. Další stupňování příště, opačně?

Je nějaký skrytý důvod, proč RF napadla Ukrajinu? Připomenu rok 1939. Sovětský svaz zaútočil proti Finsku. Agresi zdůvodňoval nutností zvětšit území kolem Leningradu, prostě zabrat kus Finska. To je vše, anebo mohl být jiný, skrytě promyšlený důvod?

Co kdyby byla za našim světem ukrytá režie? Žijeme snad ve světě, který by nějací dirigenti provozovali? Dávné náboženské přístupy snad značí, po novém, virtuální realitu? Tomu by nasvědčovaly stěží prokazatelné duchovní poznatky více lidí, a ovšem také matematické výpočty. Tisíciletí představ o Euklidově prostoru matematika nepotvrzuje – bezvýsledné výpočty jsou materialismu na závadu. Délky úsečky je konečná, ale iracionality tomu nenasvědčují – i ve srozumitelné Pythagorově větě.

Jiná možnost? Návratem do nelineárního smyslového vnímání lze svět popisovat pouhými lineárními rovnicemi. Vzniklé racionální výsledky vystihují konečné velikosti fyzikálních veličin. Také relativistické zpomalování času při pohybu získává zdůvodnění. Tím se nabízí svět daný ne hmotou, nýbrž jen smyslovými zážitky – a jejich zdrojem nadřazená Informatika.

Následně zkouším zdůvodnit zlý sovětský útok na Finsko jiným záměrem. Válka trvala řadu měsíců a padlo při ní 20.000 hrdinných obránců, kdežto mnohem víc sovětských útočníků. Šestinásobek. Svět držel palce finské obraně, co když však skutečný smysl útoku nebyl známý? Vždyť následkem této severské války Hitler pochopil, že SSSR je kolos na hliněných nohou a Rudá armáda je slabá. To pak přispělo k opakovaným podceněním sovětské obrany, od června 1941, k německé katastrofě ve Stalingradu, k vítězství Spojenců nad nacistickým vojskem otrokářského režimu. Skrytá režie světa předem věděla, co se blíží – světová válka?

Podobně se nabízí možný smysl současné války. Rusko ji zdůvodňuje nutností obrany ruského obyvatelstva východu Ukrajiny, potřebou zničit ukrajinské nacisty. Jenže zásadní příčinou může být snaha zabránit riziku 3. světové války. Po vstupu Ukrajiny do NATO by zničení Moskvy bylo velmi snadné – blízkost umístění raket by byla rozhodující. Nyní však sledujeme, že riziko jaderné války se nám nevzdálilo…

Co by se asi stalo po vytlačení ruských vojsk z ukrajinského území, ať už jakkoliv uvažovaného? Ukrajina by vstoupila do NATO. Co by následovalo po několika málo letech? Vyvolání 3. světové války, napadením Ruska v boji o Sibiř? Přitom Aljaška také obsahuje množství důležitých surovin – jenže útočnost je Novému světu vrozená.

Někteří lidé zdůvodňují náš někdejší vstup do NATO poukazem na dnešní situaci. Nelogicky se domnívají, že ruské napadení Ukrajiny je příčinou – a následkem pak měl být vstup Česka, Maďarska a Polska do NATO v roce 1999, dávno předtím. Jenže opačně. Rozšiřování NATO, směrem k ruskému státu je příčinou. A následkem je nynější válka.

Skryté poznání nyní upozorňuje na nebezpečné záležitosti – jaderná válka by nebyla rozhodujícím poškozením lidstva. Nýbrž prý sama Zeměkoule by se zapojila do vzniku tzv. jaderné zimy. Zhoubné zatemnění oblohy se předpokládá na několik roků. Sopečná činnost zuřící na více místech Zeměkoule – nejen známé nebezpečí v Yellowstonském národním parku na severoamerickém kontinentu, ale i nedaleko. Nebezpečí má vycházet například z německého jezera Laach, jež zatím vypadá klidně, ale probublávání oxidu uhličitého má něco znamenat. Ne, to ne.

Bohumír Tichánek, www.tichanek.cz, 19.7.2022

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.