;

Vážení čtenáři,

již potřetí se vám snažím přinést článek s tématem našeho jazyka, naší řeči.

První článek vzbudil největší ohlas. Ten druhý již velké odezvy neměl.

Možná bych vám mohl opakovat vše, co naleznete na jiných stránkách o Staroslovienské Bukvici. Ale já se vám snažím přinést jiné informace. Snažím se upozornit na různé zvláštnosti a pro mne nevysvětlená místa. Chci vás vyvést z osidel opakování již řečeného učení. Vyprovokovat vaší mysl k vlastním úvahám.

Však uvažujte sami a dovolte si být i zde jedineční, tak jak to žádá dnešní doba svými ohlasy.… nebýt stádem.

Abych objasnil, o co půjde v tomto článku, nejprve popíšu cestu, jak se na to lze podívat.

 

 

Jde o přenos našich zkušeností (ale jde i o vjemy a pro nás řečeno zobrazení určité věci) do jiných situací. Bavím se podobnosti prvků, které spatřujeme.

Tak třeba stéblo obilnin je tenké, lehké, přesto vysoké a nehledě na to, unese velkou váhu a odolává poryvům větru. Této konstrukce se využívá ve stavebnictví. Jiný příklad z přírody je třeba v křídlech ptáků, nebo pavučinové vlákno, ale okopírovaný model naleznete i třeba ve stavbě počítače a nás samotných.

Teď však k věci. Asi všichni jsme se již za svého života seznámili s hudbou. Je nemyslitelné, aby někdo prohlašoval, že jednotlivé tóny mohou mít různé zvuky. Naopak, pokud slyšíme odchylku v tónu, říkáme, že je tón falešný. Jednotlivé tóny využíváme při psaní skladeb, kdy právě sestavení tónů do posloupnosti nám dává určitou melodii. Tu určitou, kterou nelze zaměnit.

Vážený čtenáři a teď si představ, že máme jednotlivá písmenka. Také nelze zaměnit jejich zvuk. Ani jejich psanou podobu. Tak proč by v Bukvici mělo existovat několik obrazů – významů pro jeden znak? Nedává to smysl a naopak by to bylo velkou komplikací v dorozumívání se.

V této podobnosti s tóny jsem dospěl k názoru, že i zvuk jednotlivých písmen je nezaměnitelný, tím je rozeznatelný a nese daný specifický obraz – význam. Vždyť každý zvuk má danou měřitelnou frekvenci! Vlastně jde o celkový obraz, spojení tónu, písmen, řeči, zobrazení představ.

Proto jsem začal uvažovat o jedinečnosti každého znaku a jeho zobrazovacího prvku.

Pokud jste již nahlédli do Staroslovienské Bukvice, mohu vám uvést jeden příklad a to na znaku pod názvem „Pokoj“, v novějších verzích Bukvice i s názvem „Pokon“, či-li s písmenem ,,П“ našim ,,P“. Jedná se o to, že v Bukvici je podáván obraz, že ,,P“ znamená:

  • stav rovnováhy,

     

  • ustanovení se v pokoji,

     

  • bod pokoje k transformaci energie do mezi-světí,

     

  • přenos energie od bohů k lidem o od lidí k bohům,

     

  • stav bez vojny,

     

  • jednotné pole událostí

… a další

O co ve skutečnosti jde, je, že se různými slovy snažíme popsat jednu věc z různého úhlu pohledu. Prostě podat výklad o jedné skutečnosti tak, aby to každý pochopil. Není zde rozdílnost, nejsou zde různé obrazy. Jde jen o jedno možné zobrazení a vytvoření jasné představy, co písmeno „P“ znamená.

V případě písmene „P“ se tedy jedná o zobrazovací prvek: struktura jednotného pole energie, která je vytvořená a my ji můžeme sledovat, vidět a pochopit.

Dokážeme toto pole nějakým způsobem vnímat, či si ho zobrazit, přirovnat, udělat si představu (proto se u nás v naší řeči uchoval i název pro místnost, že je to pokoj, když vejdeme, dostáváme určitou představu, kdo ho obývá, co to je za pokoj).

To je pro mne obraz písmene „P“. A vy sami si zkuste hledat podobnosti, staňte se průzkumníky, či pozorovateli, a hledejte průnik možného pohledu, co uvádím.

Dle tohoto písmene odhaluji v různých verzích Bukvice, kdy jde o kopírování, přejímání informací z určitého zdroje.

Jako malinkého brouka vám položím ještě otázku, proč myslíte, že na vjezd do dvora nebo ranče se staví jistý typ brány? Viz úvodní obrázek.

Vážený čtenáři a tímto prvkem je každé písmenko specifické a jeho zapojením do určitého celku je vytvořeno určité slovo. Proto nelze slova zaměňovat. Proto má každé slovo svou jedinečnou možnost zobrazení, tak jak jedno písmenko, ze kterého se skládá.

To, že nám dnes dávají jistá slova několik možností zobrazení, se stalo jen znakem ochuzení se o znalosti slov. Zúžení slovní zásoby.

Proto je důležité zkoumat onu podstatu samotného vzniku slov, písmen. Jen tak nalezneme opět bohatost a ohromnou možnost propojení i „cizojazyčných slov“.

Vše je jedním celkem vesmíru a my známe vždy jen střípky, abychom vyostřovali náš obraz co vnímáme. Vnášíme světlo tam, kde je tma. A neznamená, že ten, co tu tmu ještě má, jednou neprosvětlí svá zákoutí.

Pište komentáře, jen tak se dovím, na co se podíváme příště.

Napsal Vladan Kocián | boukovice.com

 

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.

AdBlock je aktivní

 

 

Používáte nástroj pro blokování reklamy. 

Budeme rádi, když naši práci oceníte a nastavíte pro tento web výjimku v Adblocku.