;

Vážený čtenáři,

jistě jste si během minulého článku všimli jedné maličkosti. Nenarážím a nehaním žádný jazyk světa. A bavím se o věcech, co jsem poznal.

Ještě než se rozepíši, prosím omluvte přestavbu stránek Boukovice.com a doufám, že jste si všimli malé červené ikonky Staroslóvienská Boukøvica, pod kterou se ukrývá stará verze stránek se vším potřebným k začátku samostudia.

Možná se teď ptáte, proč všechno to snažení. Proč přestavba? Proč nepřijímáme něco z podstaty, že to již někdo napsal? Nebo řekl? Určitě všichni znáte odpověď, že vše se neustále vyvíjí. Ano a i my jsme neustále na cestě. Přijímáme nové podněty, přemýšlíme o nich a upravujeme svá jednání.

 

 

V minulém článku jsem okrajem zmínil angličtinu, ruštinu a naše jazyky češtinu a slovenštinu. Každý máme svůj mateřský jazyk, který se na nás láskyplně snášel od narození. Byli jsme jím obklopeni a tento jazyk nám popisoval svět. Jeho chod a dění. Vytvářel nám obraz o možnosti chápání našeho okolí. Jazyk je úžasný prostředek k rychlejšímu růstu…cestě. A všude na světě se vyvinul dle svých potřeb daného okolí.

Můžeme si zakonspirovat, že ho někdo odvádí, že ho někdo upravuje, ale kdo to je, ten někdo? Naši rodiče?

My sami používáním určitých slov jsme strůjci jejich předávání druhému pokolení. I na to jste hodně reagovali v komentářích v předešlém článku. Vždy je důležité uvědomování si spojitostí.

Jsem zastáncem jednoty. Věřím, že Země byla celá v jednotě. A z tabulky Boukøvice dnes věřím, že byl jen jeden jazyk, tak bohatý a tak pestrý, že se dá přirovnat jen k hudbě. Té taky každý rozumí bez překladu, dle svého momentálního rozpoložení.

Proto je zbytečné se bavit, kdo, co a proč je nějaký jazyk nejdůležitější…. Já říkám, pátrejme. Pátrejme a spojujme, ne rozdělujme.

I svou momentální podobu stránky opět musím změnit. Dospěl jsem k názoru, že tabulce patří jen jeden název… Boukøvíce.

Nemá mít žádný přívlastek, žádné doplnění. Porozumění je známka sjednocování. Jakékoliv uzurpování ke své velikosti je známkou pošetilosti a v mnoha případech vede až k nacionalizmu. Propagaci něčeho nad něco. Prosím proto, vážení čtenáři, buďme pozorní sami k sobě a k našim skutkům.

A teď třeba k ukázce dalších všudypřítomných proluk v jazycích. Jeden jazyk jsem v minulém článku nezmínil. Mám ho rád pro zvuky, o které my jsme již ochuzeni. Tím jazykem je polština a slovo je „uparty“ pro nás nejbližší ekvivalent je tvrdohlavý, ale podívejme se blíže, co nám slovo celkově představuje..…

 

 

Uparty….můžeme říci U a party. Jako „U“ že nás přibližuje, a k čemu, k párty… jakože soukromé akci, akce s nějakou organizací, někdo ji vyhlásil. Možná můžeme spatřit ve slově i samotný part, který asi ve více jazycích znamená část, část něčeho, možná i úroveň, stav úrovně. A pokud je Boukøvíce o přenášení obraznosti, pak slovo uparty je o zamrznutí v určité úrovni. Je to tvrdošíjné jednání v dané věci, ve věci svého pohledu. Není to všeobecná tvrdohlavost, je to momentální stav. Nádherné slovo a jak vidíte, odhaluji ho díky vícero jazykům. Prolíná se třeba i do našich známých slov jako jsou parta nebo partaje…

Ve starším textu jsem popisoval, jak zajímavé je slovo „yes.“ A tak jako vazba ve slově Book a star, tak i zde máme přímý odkaz k naší tabulce. V Boukøvíci máme znak „edo“ a jeho zvuk je „je.“ Pokud ke zvuku „je“ přidáme zvuk „s“ v tabulce Boukøvíce známé jako slovo, pak obrazový výsledek je dotknutí se celku (edo) a myšlenková forma (s).

Dohromady dáváme ve slově „yes“ na vědomí, že rozumíme podstatě, se kterou nás někdo seznamuje. On se dotýká našeho povědomí a my tomu rozumíme.… yes.

Schválně jsem uváděl slova cizí, rád dokazuji, jak jsou slova provázána a jak zajímavé odhalování nás čeká. Nedávno mě čekalo třeba překvapení, a je o tom i článek, když jsem uvažoval nad jménem, které má náš syn. To jméno pochází z dřívějších časů a je to Darislav… kde jsem zjistil, jak je obrazově spojeno naše slovo dárek a anglické dark. Překvapující…

Pojďme se však teď podívat na jedno slovo, které jsem doposud nikde nerozebíral, velice známé a „zaručeně naše“ a to slovo je církev.

Než uvedu spojitosti, rád bych vám ještě uvedl, jak je pro někoho důležité udržovat rodinu, nebo povědomí o národu, anebo vymezovat prostor okolo své osoby. Společným symbolem, který je uvedený v mnoha filmech i v různých rčeních, je slovo… kruh.

Kruh rodiny, kruh jako obrana povědomí národa, držme se bratři a sestry spolu, a v posledním případě můj kruh bezpečí, viďte…

Zajímavé je toto slovo – Kruh. A teď jedno kouzlo s anglickým překladem kruhu jako „circle,“ no a hle jaké překvapení s podobností do našeho slova „církev“.… že by to byl pěkný „cirkus“, ostatně neznám hranaté šapitó.

Účelem tohoto článku není zatím rozbor písmenka po písmenku, ale uvedení vás v obraz, jak je svět slovy propojený, aniž bychom si toho všimli.

Toto propojení slov musí stát na reálných základech, na počáteční spojitosti…pospolitosti. To znamená ne na neustálém rozdělování a vyvolávání roztržek.

Pro mne tak vznikla myšlenka o větším pochopení. Dívat se na druhé lidi, že nejsou nepřátelé, ale stejně tak jako my se snaží žít. Dnes se navzájem obohacujeme a před námi se otvírá jedna ohromná skládačka naší minulosti.

Mimochodem, věděli jste, že naši předci neznali slovo nepřítel?

Pokud se vám podařilo proniknout do spojitosti, jsem rád, že nás bude více přemýšlet o světě bez hranic.

O světě, kde se bude uchovávat podstata jedinečnosti. Bez ní by totiž vše ztratilo význam. A příště, uvidíme co bude v ohlasech, ale rád bych uvedl již pár písmenek… zvuků… Bókvic.

PS: Pochopení ještě neznamená, že věc musím následovat…

Napsal Vladan Kocián | boukovice.com

 

Líbí se vám článek? Můžete ho sdílet se svými přáteli.

AdBlock je aktivní

 

 

Používáte nástroj pro blokování reklamy. 

Budeme rádi, když naši práci oceníte a nastavíte pro tento web výjimku v Adblocku.