Evropská města absorbují právo šaría

Když před dvěma lety dobyl Islámský stát v Libyi město Syrta, tak se v této pevnosti islamistů objevily téměř okamžitě obrovské billboardy, které nařizovaly ženám nosit pytlovité šaty, které zakrývají celé tělo, a zakazovaly jim používat parfémy. „Pravidla šaría pro hidžáb“ říkají, že použitý materiál musí být neprůsvitný, a střih oděvu se „nesmí podobat oděvu nevěřících“.

O dva roky později se tři nejdůležitější evropská města – Londýn, Paříž a Berlín – snaží prosazovat stejný šaría trend.

Paříž řekla au revoir (sbohem) „sexistickým“ reklamám na veřejných billboardech. Pařížská rada oznámila tento zákaz poté, co se socialistická starostka Anne Hidalgo pochlubila, že Paříž „bude lídrem“ v boji proti sexismu. Primátor Londýna Sadiq Khan zakázal reklamy, ve kterých jsou zobrazeny „nerealistické proporce ženského těla“. A hned nato Berlín plánuje zakázat zobrazovat ženy jako „krásné, ale slabé, hysterické, hloupé, bláznivé, naivní nebo ovládané svými emocemi“. Harald Martenstein z deníku Der Tagesspiegel se vyjádřil, že tato politika „by mohla být převzata rovnou z manifestu Talibanu“.

Ironií je, že tato vlna morálky a „ctnosti“ se vyskytuje ve městech řízených z řetězu utrženými levicovými politiky, kteří po dlouhá léta bojovali za sexuální osvobození.

Existuje ale dobrý důvod, proč se rozjela tato groteskní kampaň zákazů. Tato města hostí významné muslimské menšiny a politici – ti, kteří zoufale zavádějí povinný multikulturalismus – se chtějí zalíbit „islámu“. Nyní je v zájmu „feminismu“ podpora práva šaría, tak jak to dělá Linda Sarsour. Výsledkem je, že se dnes jen málo feministek odváží islám kritizovat.

Děje se to všude. Nizozemské radnice „radí“ svým zaměstnankyním, aby nenosily minisukně. Ve švédských plaveckých bazénech jsou vyhrazeny termíny plavání pouze pro ženy. Německé školy posílají dopisy rodičům, ve kterých žádají děti, aby se vyhnuly „necudnému oblečení“.

První politik, který žádal zákaz plakátů a reklam, které „devalvují ženy a muže na sexuální předměty“, byl německý sociální demokrat a ministr spravedlnosti Heiko Maas.

Lídr Svobodné demokratické strany (FDP) Christian Lindner řekl: „Požadovat zahalení žen nebo zkrocení mužů je něco, co je běžné mezi radikálními islámskými náboženskými vůdci. Něco takového neočekáváme od německého ministra spravedlnosti.“

V roce 1969 bylo Německo zmítáno debatou kolem zavedení „Sexualkundeatlas“, „atlasu“ sexuální výchovy do škol. Nyní je zde snaha de-sexualizovat německou společnost. Noviny Die Welt k tomu poznamenaly:

„Díky ministrovi spravedlnosti Heiko Maasovi konečně víme, že na hlavním nádraží v Kolíně nad Rýnem se na Silvestra asi tisíc žen stalo obětí sexuálního násilí kvůli sexistické reklamě, kde je příliš mnoho sexuálně přitažlivých modelek a příliš mnoho obnažených těl. A stalo se to také kvůli eroticky smyslným rtům na našich billboardech, minisukním v módních časopisech, a díky všem těm vrtícím se zadečkům a kyprým ňadrům v televizních spotech. Toto je však jen další krok směrem k ‚poddání se‘.“

Die Welt se ptá: „Měli bychom místo bradavek a zadečků doporučovat nošení burky a závoje, tak jak to dělá paní Erdoganová?“

Ty samé německé elity, které nyní navrhují zákaz „sexistických“ billboardů, cenzurovaly ošklivé detaily masových sexuálních útoků v Kolíně nad Rýnem. Ale liberální berlínská mešita, která zakázala burky a otevřela své dveře homosexuálům a nezahaleným ženám, musí být nyní pod policejní ochranou kvůli výhružkám muslimských šovinistů.

Evropské elity přijaly dvojí standard: Jsou hrdé na to, že jsou pořádány expozice s křesťanským křížem ponořeným do moči, ale velice rychle se podřizují požadavkům muslimů, aby cenzurovaly karikatury Proroka Mohameda. Italské úřady vynaložily velké úsilí, aby se íránský prezident Hasan Rúhání nemusel během své návštěvy v Římě dívat na nahotu starověkých soch v Kapitolských muzeích.

Západní veřejnost se zdá být fascinována islámskými závoji. Ismail Sacranie, zakladatel firmy Modestly Active, která navrhuje a vyrábí burkiny, sdělil deníku The New York Times, že 35 % jeho zákaznic nejsou muslimky. Aheda Zanetti, Libanonka žijící v Austrálii, která burkiny vymyslela, tvrdí, že 40 % jejího odbytu připadá na nemuslimské ženy. Západní veřejnost, která si islám zromantizovala, se očividně zalyká zbožností a cudností podle islámských zákonů. Časopis The Spectator to nazval „novým puritánstvím„ a ptá se: „Proč drží některé feministky basu s islámem?“

Pokud bychom parafrázovali amerického spisovatele Daniela Greenfielda, tak je srdcervoucí a ohromující pozorovat ženy, které oslavují svůj vlastní útlak.

Evropa se možná brzy bude muset omluvit starostce Kolína nad Rýnem Henriette Reker. Byla kritizována – přímo odsouzena – za to, že ženám doporučovala, aby se od cizinců držely „na vzdálenost paže“, a tak předešly sexuálnímu obtěžování.

Pokud Západ nepřestane zrazovat osobní svobodu, na níž se zakládá Západní civilizace, tak islámští fundamentalisté začnou vnucovat ženám na Západě burky stejně, jako je vnutili ženám v Libyi. Mohli by začít s těmi feministkami, které bojovaly za emancipaci žen během sexuální revoluce v šedesátých letech minulého století, a které jsou nyní zblázněné do oděvu z časů tmářství, oděvu, který drží ženy v přenosném vězení.

Pokud Západ nepřestane zrazovat osobní svobodu, tak islámští fundamentalisté začnou vnucovat ženám na Západě burky stejně, jako je vnutili ženám v Libyi. (Fotografie: Alexander Hassenstein/Getty Images)

Giulio Meotti, kulturní redaktor deníku Il Foglio, italský novinář a spisovatel.

Zdroj: https://cs.gatestoneinstitute.org/13214/evropa-mesta-saria